The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

12. Helpless

Tajná ordinace daleko za městem, (Pohled Harryho)
Nádech, výdech, nádech, výdech...

Pomalu mi docházelo, že žiju, nezabili mě, ale taky, že nejsem v pořádku, protože při každém nádechu mi bolestivě škublo v boku a ruku jsem měl v jednom ohni.

„Nialle? Nevím to jistě, ale zdá se mi, že přichází k sobě..." uslyšel jsem hlas, který mě nutil otevřít oči a ujistit se, že to není jen výplod mé fantazie. Moje víčka vážila snad tunu, ale moje vůle byla silnější.

Otevřel jsem oči pouze trochu, protože mě oslnilo jasné bílé světlo, všude kolem to bylo cítit nemocnicí, ale po prohlédnutí místnosti, jsem si byl jistý že tohle nemocnice není.

Sice tu nechybělo doktorské vybavení a nemocniční lůžko, které jsem zrovna okupoval já, ale jinak bylo znát, že kdysi tenhle pokoj sloužil jako obyčejná ložnice.

„Harry? Slyšíš mě?" chtěl jsem odpovědět, opravdu chtěl, ale z hrdla mi vyšlo jen nesrozumitelné chrčení, ale i to té překrásné bytosti, která se nade mnou skláněla, stačilo k vyčarování toho nejúžasnějšího a nejzářivějšího úsměvu, jaký jsem, kdy viděl.

„L-Louisi..." hlas, který ze mně vyšel se vůbec nepodobal mému hlasu.

„Ano, Harry, neboj budeš v pořádku, Niall ví, co dělat" netuším, kdo Niall je, ale jestli mi dokáže pomoct od té hrozné bolesti tak sem s ním.

„N-Niall?" znovu ten hrozný chrapot.

„Oh, já zapomněl, že ho neznáš... Niall je můj kamarád, který se stejně jako já z výcvikového centra, ale trochu jinak vzal si ho Liam, je taky alfa, Niall je teď jeho mate a je šťastný. Předtím než se nám tohle stálo byl doktor a protože mu jeho povolání chybělo přesvědčil Liama, aby mu zařídil tajnou ordinaci pro omegy, kterým by jinak nikdo nepomohl" vysvětlil, když jsem si za ním všiml blonďáčka, který si mě zaujatě prohlížel. Louis zaměřil můj pohled, otočil se a hned na to se znovu tak krásně usmál, tentokrát na blonďáčka.

„Harry tohle je Niall, Nialle tohle je Harry" představil nás Louis, já se na Nialla jen usmál a on mi úsměv oplatil.

„Ahoj Harry, vím teď ti moc mluvit nejde, ale nebude to trvat dlouho neboj" začal Niall, z jeho hlasu jsem jasně slyšel silný irský přízvuk „...když jsme tě sem přivezli, byl si na tom dost špatně, ztratil si opravdu hodně krve a měl si problém s dýcháním, musel jsem tě hned operovat jinak bys..."

„Umřel...nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat"

„Vlastně zkušenost s operací alfy je dostatečným poděkováním a nejvíc bys měl poděkovat Louisovi, to on tě zachránil, kdyby totiž nedržel ránu na tvém boku, určitě bys vykrvácel, když jsem tě operoval byl na pokraji nervového zhroucení a jen, co jsem skončil, sedl si do křesla vedle tebe a odmítal odejít, nikdy jsem ho takhle neviděl..."řekl a odešel.

Překvapeně jsem se podíval na Louise, jehož tvář zdobil ruměnec, který mu snad ještě přidával na roztomilosti, která už tak přesahovala moji snesitelnou hranici.

„Je to pravda?" bylo více než očividné, že to je pravda, ale zajímalo mě, jestli popravdě odpoví, nebo se to bude snažit skrýt.

„Je to pravda...já měl jsem o tebe strach, oni chtěli určitě zabít mě a ne t..." nedalo se dál poslouchat, jak se obviňuje z něčeho, za co si můžu sám.

„Přestaň se obviňovat! Ty za nic nemůžeš, jasné?" nechápavě se na mě podíval. „Jak to myslíš?" podezíravě si mě přeměřoval pohledem a já věděl, že teď to nedopadne dobře...

Loranina kancelář, (Pohled třetí osoby)
„Jak jako, že nevíš, jestli je mrtvý?!!" vykřikla Loran rudá vzteky až po kořínky vlasů na muže, znuděně se opírajícího o rám dveří.

„Myslím to tak, jak to říkám, nevím, jestli je mrtvý, ale bez pomoci určitě vykrvácel" Loranin hořký smích zaplnil místnost.

„Jenže on nebyl sám! Říká ti něco jméno Louis Tomlinson?" muž krapet pobledl, ale stále si udržoval svou ledovou masku.

„Samozřejmě, ale jaký by měl mít důvod ho zachraňovat? On je vůdce omeg, nemá žádný zájem na tom zachraňovat alfu, nedivil bych se, kdyby mu do hrobu ještě pomohl" křivý úsměv muže odhalil několik vyražených zubů, Loran se musela odvrátit.

„Vím, není na mě hezký pohled, ale za to můžu děkovat tobě, nebo to byl někdo jiný, kdo na mně tenkrát poslal svoje gorily? Ovšem teď už si nic líbit nenechám, to si zapamatuj!" muž přešel k Loran a surově ji chytil za čelist, aby musela pohlédnout do jeho téměř černých očí bez špetky soucitu. Zvláštní na tom všem bylo, že onen mladík byl omega a Loran mu v ničem, co se v kanceláři poté stalo nebránila...

Dům Nialla, (Pohled třetí osoby)
„Jak to myslíš!" zopakoval důrazněji Louis, když Harry už pět minut sledoval stěnu a nic neřekl.

„Já...Louisi, já jsem ti lhal..." vysoukal ze sebe nakonec.

„Co si udělal?! Jsou moje sestry v pořádku?! Mluv!"

„Ano, tvoje sestry jsou v pořádku, ale ty ne, oni věděli, kde jsme kvůli mně, kvůli mně jsi v ještě větším nebezpečí, měl jsi mě, radši zabít, když si měl možnost"

„Jenže to já udělat nemůžu! Nedokážu si představit, že bych tě zabil, i když bych měl mít rozum a hned tě zastřelit, v tvojí přítomnosti ho prostě nedokážu používat, nejde to, rozumíš?"

„Myslím, že ti rozumím až moc dobře, jsem na tom v podstatě stejně"

„Víš co? Teď mě nech, musím si to trochu přebrat, potom za tebou možná přijdu..." Louis za sebou zavřel dveře a zmizel v pokoji pro hosty.

Harry mezitím ležel na zádech a přemýšlel o tom, jak mohl přivést Louise do tak velkého nebezpečí, když se do pokoje začala vkrádat neskutečně silná vůně, která ho nutila zvednout se a jít hledat zdroj, kdyby se nezvládl zvednout, byl by schopen si i vytrhat vlasy, tak silná a lákavá vůně to byla.

Pomalu se posadil na lehátku a nechal své nohy dopadnout na studenou, dřevěnou podlahu, aby se mohl pokusit postavit.
Pevně jsem se chytil křesla a vyzvedl se na nohy, do boku mi opět vystřelila ostrá bolest, ale nebyla natolik silná, aby mi zabránila v opuštění pokoje.

Na chodbě vůně ještě zesílila a dovedla mě až k pokoji, kam před chvílí odešel Louis. Zaklepal jsem a pomalu otevřel dveře.

„Louisi?"

„Ne-nechoď sem, j-já si pomůžu s-ám-mh" Louis seděl skrčený u okna a zhluboka dýchal pusou. Okamžitě mi došlo, co se děje, ale než jsem si uvědomil, že stále stojím v pokoji s Louisem, kterého pomalu ovládá heat, byl na mně natisklí a otíral se o moji nohu, což mě zbavilo i veškerého zbylého rozumu a já se na něj i přes zraněný bok vrhl...

Čusík, džusík!
Jsem tu s dalším dílem, se kterým nejsem, ale vůbec nejsem spokojená :/
Omlouvám se za planý poplach v pondělí :/
Jinak, i když s ním spokojená nejsem, doufám, že se bude díl líbit ;)
Opět Vám taky moc děkuji za Vaši podporu a... Ano, díky Vám tento příběh pokořil hranici 1K přečtení a už má 250 votes! :O
Moc moc moc Vám děkuji :*
Vote
Komentík
Přečtení
Moc potěší ;)
Váš Karlík :*