the Wolf story

24. Kde je Jesy?

,,Dneska jsem celý den neviděla Jesy ve škole... ", řekla jsem Liamovi. ,,Třeba je nemocná.", řekl. ,,Třeba ale včera vypadala normálně.", řekla jsem. ,,Včera? Tys u ní byla?", zeptal se. ,,Jo... ", odpověděla jsem. ,,Říkala o mně něco?", zeptal se. ,,Ne. My se o tobě nebavily.", zalhala jsem. Nemusí vědět, že jsme se o něm ve skutečnosti bavily po celou dobu, co jsem u ní byla.

,,Mellisa Scottová?", zeptal se neznámý hlas. Otočila jsem se a uviděla dva policisty. Co se děje?

,,A-ano. To jsem já.", řekla jsem. ,,Tak pojedete s námi.", řekl. ,,Moment... Co se děje?", zeptala jsem se. ,,Jste nejlepší kamarádka Jessicy Collinové?", zeptal se. ,,Ano.", řekla jsem. ,,Co se stalo?", vložil se do toho Liam. ,,Včera večer se Jessica šla projít, ale domů už se nevrátila.", řekl a já zůstala stát s otevřenou pusou. ,,A ode mě chcete co?", zeptala jsem se. Doufám, že si nemyslí, že bych to udělala já.

,,Chceme se vás zeptat na pár otázek.", řekl. ,,Tak pojďte.", řekl a mávnul rukou na znamení, abych šla. ,,Liame... najdi Harryho a řekni mu, aby na mě počkal před stanicí.", řekla jsem Liamovi. ,,Spolehni se.", řekl.

Odešla jsem s policisty k jejich autu a nasedla na zadní sedadlo. Bylo mi to nepříjemné nevědět, co se tady děje.

Po dvaceti minutách jsme dojeli před policejní stanici. Vystoupila jsem z auta a odvedli mě do místnosti, kde se měl výslech konat.

,,Kde jste Jessicu naposledy viděla?", zeptal se. ,,Včera. Zavolala mi a chtěla si se mnou promluvit. Tak jsem k ní přijela.", řekla jsem zcela podle pravdy. ,,O čem jste se bavily?"  ,,O klucích.", odpověděla jsem. ,,Je v jejím okolí někdo, s kým si extra nepadla do oka?", zeptal se ještě. ,,O nikom nevím.", odpověděla jsem. ,,Děkujeme.", řekl a já mohla odejít. Jeden z policistů mě odvedl ke dveřím, abych "nezabloudila".

Vyšla jsem z hlavních vchodových dveří a uviděla Harryho, který se opíral o svoje auto. Hned jsem se k němu rozeběhla a skočila mu kolem krku. Slzy mi začaly stékat po tvářích a dopadaly na jeho triko. ,,Co se stalo?", zeptal se a stále mui oplácel objetí. ,,Jesy asi někdo unesl.", řekla jsem a hřbetem ruky si utřela slzy.

,,Kdy?", zeptal se. ,,Včera se šla projít, ale domů se už nevrátila. Já mám o ni hrozný strach.", řekla jsem a odtáhla se od něj. ,,Pojď. Pojedeme k nám.", řekl a odvedl mě ke svému autu. Nasedli jsme a Harry nás odvezl k němu domů.

,,Běž ke mně do pokoje, uvařím ti čaj, jo?", řekl a já jenom přikývla. Odešla jsem k němu do pokoje a lehla si na postel. Slzy mi stále stékaly po tvářích. Nešlo to zastavit. Musela jsem pořád myslet na Jesy. Kde je? Co s ní je? A jestli je v pořádku.

Pokud ji ale unesl vlkodlak, možná už v pořádku není.

Tahle myšlenka mi do očí navalila ještě více slz do očí.

,,Tadymáš ten čaj.", řekl Harry a přišel blíže k posteli. Ochotně jsem si ho od něj vzala a napila se z něj. Odložila ho na noční stolek a dále mlčky seděla.

,,Msme ji najít.", řekla jsem po chvíli. ,,Policisté se o to postarají.", řekl. ,,Já vím, ale vy jako vlkodlaci máte přece dobrej čich. Já věřím tomu, že by ji policisté dokázali najít, ale to může trvat dny, týdny, možná měsíce. A to už může být pozdě.", řekla jsem.

*HARRY*

,,Prosím Harry.", prosila mě. ,,Tak dobře. Řeknu klukům. Určitě mi pomohou.", řekl jsem. ,,Díky.", řekla a políbila mě na rty.

,,Odvezeš mě domů?", zeptala se- ,,Jasně že jo.", řekl jsem a odešli jsme z pokoje. Odvezl jsem ji domů a sám se odvezl k sobě. Zavřel jsem se do pokoje a vytočil Zaynovo číslo.

,,Čau Harry. Co potřebuješ?", zeptal se Zayn. ,,Potřebuju od tebe laskavost.", řekla jsem. ,,Nemohl by si zjistit něco o tom novým klukovi, kterej přišel k nám na školu?", zeptal jsem se. ,,Jasně že mohl. Na co to potřebuješ?", zeptal se. ,,Jesy někdo unesl a mám podezření, žeyt ten novej. Je to totiž vlkodlak.", řekl jsem. ,,Jo jasně. Zjístím, co půjde."

,,Díky moc.", řekl jsem. Byl jsemmu opravdu moc vděčnej.

,,Nemáš zač.", řekl a zavěsil.

***

,,Jsme tady.", křikli na mě kluci, kteří přišli. ,,Čau. Pojďte si sednout.", řekl jsem a nás všech pět se usadilo na gauči.

,,Tak co jste zjistili?", zeptal jsem se. ,,Jmenuje se Dereck Abel. Bydlí v jednom starým domě kousek za Londýnem.", řekl Zayn. ,,Fajn. Kdy vyrazíme?", zeptal jsem se. ,,Moment... Co?", zeptal se neveřícně Louis.

,,Jedeme ji najít, ne?", zeptal jsem se. ,,Fajn.", řekl Niall. ,,Nepojedeme až zítra?", zeptal se ještě. ,,Tak to ne. Nedovolím, aby jí někdo ublížil možná ještě víc.", řekl Liam a všichni jsme s ním souhlasili.

***

*JESY*

Probrala jsem se a rozpoznávala místo, kde se nacházím. Seděla jsem na chladné zemi opřená o zeď. Na krku jsem měla náplast. Sáhla jsem si na ni a sykla bolestí. Nedokázala jsem  přesně říct, kde jsem, protože moje oči nedokáží zaostřit na každý detail v tomto pokoji. Jestli se tomu dá říkat pokoj.

,,Konečně ses probrala.", řekl mně naprasto cizí hlas. ,,Kde to jsem?", zeptala jsem se ale můj hlas se zlomil. ,,To by tě zajímalo, co?", zeptal se. ,,Podívej... já jsem vrah, ale ne obyčejný vrah. Já zabíjím pomalu a postubně. Líbí se mi pohled na toho, kdo trpí.", řekl a já na něj jen tupě zírala.

,,A teď... mám hlad.", řekl a sundal mi náplast z krku. Zuby se mi zakoust do rány a začal sát. Nechápala jsem vůbec nic...

Po chvíli jsem cítila, jak ze mě vysává všechnu energii. I život. Mnou jen proběhla otázka: ,,je tohle konec?"

Naposledy se napil a já ztratila vědomí. Upadla jsem na chladnou zem a "usnula".

*HARRY*

,,Kdy tam budeme?", zeptal se netrpělivě Liam, který seděl na sedadle spolujezdce. Ti ostatní se mačkají vzadu. ,,Ještě pár minut.", řekl jsem a dál se věnoval řízení. ,,Další odpočku doleva.", řekl Louis alá moje navigace.

,,Jsme tady.", řekl jsem, když jsem zastavil před starým domem. ,,Opravdu jsme na správným místě?", zeptal se Zayn. ,,Jo.", odpověděl Louis jednoduše. Vystoupili jsme z auta a rozhlíželi se okolo. Pomalu jsme se přesunuli ke dvěřím.

,,Je uvnitř někdo?", zeptal jsem se. ,,myslím, že ne.", řekl Liam.

Opatrně jsem otevřel dveře, které trochu zavrzaly. Vešli jsme dovnitř a rozhlíželi se, jestli neuvidíme něco "podezřelého".

,,Co se děje. Nialle?", zeptal jsem se, protože vypadal, že něco ucítil.

,,Co cítíš?", opravil mě Zayn. 

,,Krev."

Tak co říkáte na novou kapitolku?? Mně se osobně docela zamlouvá.. co vám??

Zajímají mě vaše názory.

Chtěla bych vám moc poděkovat za přečtení, VOTE a komenty, který jsou super. Děkuju Vám MOC!!

Tk snad se vám kapitolka líbí a já se jdu už chystat na Sraz Directionerek, protože věřím tomu, že se poznám s úplně skvělejma lidma!! Bude to super odpoledne!!

Mějte se hezky! -Ess*

+ Ještě bych ráda věděla váš názor na Derecka a celkově na to, co se tam teď děje!! :*