the Wolf story

52. MILUJU TĚ!

*MELLISA*

Zamkla jsem svoji skříňku a šla na poslední hodinu ve škole v dnešním dni. Pospíšila jsem si, protože už zazvonilo na začátek hodiny a já stále nebyla ve třídě. Vešla jsem do třídy par vteřin před naším vyučujícím a posadila se na svoje místo v zadní lavici. Na stůl jsem si dala učebnice a sešit chemie a modlila se, ať tuhle hodinu přežiju. Učitel zanedlouho vešel a tím zahájil hodinu.

***

Po škole jsem se přesunula na školní parkoviště a nastoupila do mého auta. Doufám že až přijedu, tak Harry a kluci budou zpátky a hlavně v pořádku. Nastartovala jsem a vyjela z parkoviště. Za necelých deset minut jsem dorazila před Harryho dům. Nikde jsem ale neviděla jejich auta, takže jsem jenom zklamaně vešla do domu a zamkla za sebou, kdyby se sem chtěl někdo vloupat. Vyšla jsem schody nahoru do Harryho pokoje a zavřela za sebou dveře. Tašku jsem položila ke dveřím a ze svojí sportovní tašky si vzala notebook. Možná mi to pomůže zaplnit trochu mého volného času.

Našla jsem si svoji složku s filmy a zapla si jeden díl Twilight ságy. Sledovala jsem to, když jsem byla mladší a stále mě to neopustilo. Nejvíce mě bavil vždycky ten první, kdy Bella zjistí, že je Edward upír. Upřímně ji obdivuju, že se ho vůbec nebála. Já, když jsem se to dozvěděla o Harrym, byla jsem celkem vystrašená, ale třeba ne tolik, jako Elena v upířích deníkách.

Z mého přemýšlení nad upírama mě vyrušil můj zvonící telefon. Vzala jsem ho do ruky a podívala se na svítící displej. Bylo tam neznámé číslo, ale i tak jsem to přijmula.

,,Prosím?", řekla jsem do mobilu.

,,Ale, ale... naše Melliska to konečně zvedla.", uslyšela jsem hodně známý hlas na druhé straně. Tolik smíšených pocitů se ve mě v jednu chvíli nahrnulo. Smutek. Strach. Nenávist. Vztek.

,,Dereck.", povzdychla jsem si nahlas a zhluboka se nadechla a vydechla.

,,No nepovídej... ", řekl ironicky.

,,Co ode mě chceš?", zeptala jsem se.

,,Řeknu ti to ve skrácené verzi... ", řekl a já se v tu chvíli propadla do místnosti plné nervozity a strachu. Co by asi ode mě mohl tak chtít?

,,Pokud chceš, aby tvoji kamarádíčkové a přítel přežili, přijedeš sem za námi. Sama.", řekne.

,,Ne, Melli! Nedělej to!", uslyším v pozadí Harryho hlas a následně hlasité křupnutí. Zlomil mu vaz!

,,Tak co? Teď si právě uslyšela Harryho lámající se vaz a to je to teprve začátek.", řekl. Zhluboka jsem se nadechovala a vydechovala v nepravidelných intervalech. Mám dvě možnosti. Buď tady zůstanu a kluci zemřou, nebo odjedu k Dereckovi a umřu já.

,,Přijedu jenom... nikomu z nich neubližuj.", upozornila jsem ho.

,,Adresu znáš.", zaslechla jsem jeho hlas a poté hovor položil.

Odhodila jsem mobil na Harryho postel a z tašky vyndala svoji šedou mikinu. Oblékla si ji na sebe a vyběhla z pokoje. Rychle jsem sebehla schody do přízemí domu a odemkla vchodové dveře. Vyběhla z domu a nastoupila do svého malého skromného auta. Nastartovala jsem a rychle vyjela snad správnou cestou. Dereck bydlí někde za Londýnem, takže alespoň dvě hodiny cesta bude trvat určitě.

***

Zastavila jsem a zaparkovala své auto před Dereckovým domem. Je to tady zcela opuštěné, a zcela tiché. Ozývají se pouze drobné výkřiky právě z toho domu. Rychle jsem přiběhla ke starým dřevěným dveřím, které byly ale dokořán otevřené. Vstoupila jsem do nich a popošla o pár kroků dál. Byla tady absolutní tma, že jsem skoro ani neviděla na krok. Schovala jsem se za roh, když jsem spozorovala hýbající se těla, která do sebe naráží pěstmi a kopanci. Nějaký muž se akorát pral s Liamem a Louisem, nějaký další muž se pral se Zaynem a Dereckse pral s Niallem. Pěsti létaly všude kolem a na všech bylo vidět, že jsou z toho už dost unavení. Neviděla jsem ale jedinou osobu.

Harryho.

Pořádně jsem se rozhlédla po místnosti, abych ho zahlédla. Ležel na zemi nedaleko celé akce, naprosto nehybný. Přikryla jsem si rukou pusu, aby tolik nebyly slyšet moje rychlé a hlasité vzlykání. Do očí se mi hrnuly slzy, i když jsem věděla, že se dřív nebo později probere.

,,A hele... Melliska nám dorazila.", řekl Dereck a v tu chvíli se u mě objeví jeden z těch neznámých mužů. Silně mě vzal za zápěstí a dotlačil mě doprostřed místnosti. Odhodil mě na zem, takže jsem tvrdě dopadla na zadek. Sykla jsem od bolesti a podívala se kolem sebe. Nikdo se už nepral a všechny páry očí byly přesunuty na mě. Podívala jsem se do těch Liamových a uviděla v nich strach a zároveň smutek. Omluvně jsem se na něj podívala zase já.

Přišel ke mně samotný Dereck, chytl mě za vlasy a postavil mě tak na nohy.

,,Tak co s tebou uděláme?", zeptal se spíše sebe než mě.

,,Jestli z toho něco budeš mít, tak zabij mě místo nich.", řekla jsem odvážně.

,,Ne!", vykřikl Liam a v tu chvíli dostal pěstí do obličeje.

,,Zmlkni!", vystartoval po něm jeden z neznámých mužů.

,,Odvážná slova Melliso. Nikdy bych nevěřil, že tyhle slova vyjdou zrovna z tvých úst."

,,Všechno je jednou poprvé.", řekla jsem.

,,To máš teda pravdu. A aby jsme to udělali ještě dramatičtější, oni se na to budou dívat.", řekl a otočil mě čelem ke klukům, který měli v zajetí ti dva. Byli absolutně bezmocní, tak jako já.

,,Škoda, že Styles nebyl dost silný na to, aby tě dokázal ochránit.", řekl mi do ucha a mě se do očí nahrnuly další slzy.

,,Ty o něm nic nevíš.", řekla jsem. Jetšě více zatahal za moje vlasy, takže jsem opět sykla od bolesti.

,,Pokud sis nevšimla, je to on, kdo kousek od nás leží na zemi se zlomeným vazem.", řekl tvrdě a otočil si mě k sobě čelem.

,,Ale nemusíš se bát. Bolet to nebude.", řekl a pohlédl mi do očí. Už se čím dál více přibližoval k mému krku a já vyčkávala blížící se smrt.

V mé hlavě se v tu chvíli shromáždilo spoustu pocitů a vzpomínek. Musela jsem myslet na všechny moje kamarády, na Jesy, kluky, máu, Harryho. Musela jsem přemýšlet nad tím, co budou dělat, až tady nebudu. Jak dlouho budou truchlit, jak dlouho potrvá, než na mě Harry zapomene a najde si někoho jiného. Jak se s tím vyrovná moje máma.

Už jsem se začala připravovat na smrt, když v tom jsem zaslechla výstřel. Stisk na mých vlasech zmizel a já od sebe odlepila svoje oči, které doposud byly pevně přitisnuté k sobě.

Dereck ležel na zemi s kulkou přesně zabodnutou u srdci. Jako rychlostí blesku se dva neznámí vypařili, takže jsme v domě zůstali sami. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zahlédla stejně zmatené kluky jako já.

,,Au!", zaslechla jsem Harryho hlas a obrátila svůj zrak k němu. Seděl na zemi a ještě v ruce svíral pistoli. Rychle jsem k němu přiběhla a objala ho kolem krku.

,,Harry.", vzlykla jsem a hladila ho po jeho zádech. I on mě objal a políbil mě. Polibek jsem mu oplatila a zatahala ho za vlasy. Odtáhli jsme se od sebe a znovu se objali.

,,Miluju Tě.", zašeptal mi do ucha.

,,Miluju Tě."

Takžeeeee... Tohle je už opravdu poslední kapitola téhle Fan Fiction. :( Taky brečíte?? Já vím, že ne :DD

Já jsem upřímně strašně ráda, že jsem to s touhle ff-ky dotáhla až do samotného konce... Je to zároveň i takový můj osobní úspěch, protože jsem nikdy v životě žádnou knihu nedopsala.

Chgtěla bych vám strašně moc moc moc poděkovat za všechny přečtení, votes a hlavně za ty komenty, který byly z většiny hodně pozitivní. Vážně vám chci moc poděkovat, protože jenom díky vám jsem měla fakt tu chuť psát dál a dokončit to. No.... ale to největší poděkování si nechám až do epilogu, který přidám už zítra!!!!! I promise ;))))) :D

Ještě jednou vám teda strašně moc děkuju!!! Jste nejlepší!!

Ess*