the Wolf story

35. ,,Cože?"

,,Harry odjel.", řekla jsem a z očí se mi vylily další jezírka slz.

,,Cože?", zeptala se nechápavě. Proč na tuhle větu vřichni reagují otázkou ,,Cože?".

,,Jo... prostě odjel. Já... před chvilkou jsem s ním asi už naposledy volala.", řekla jsem a slzy začaly nanovo. NECHCI pořád jenom brečet.

,,Proč?", zeptala se.

,,Řekl mi, že prý někoho zabil. Ateď mu nejspíš pomáhá teta se žízní... nebo co."

,,Cože? To je blbost! Harry by přece jen tak někoho nezabil. Nikdo z kluků.", řekla.

,,Ale proč by o něčem takovém lhal?", řekla jsem. Jesy ale nic neodpověděla. Zjevně stratila správná slova, kterými by se pokusila mě trochu uklidnit. Silně mě sevřela v pevném objetí. To je to, co momentálně potřebuju. Nejlepší kamarádku... Ale i přesto jsem nedokázala ovládnout stálý pláč.

,,Bude to v pořádku.", snažila se mě uklidnit.

,,Proč jsi vůbec přišla?", zeptala jsem se, když jsme se od sebe odtáhly a utřela jsem si neposedné slzy,

,,To už není podstatné."

,,Mluv.", řekla jsem.

,,Tak dobře...", začala a trochu se zasmála.

,,Já a Liam spolu chodíme."

,,Vážně? To je skvělý! Jak dlouho?", snažila jsem se udržet úsměv na tváři, ale vzhledem k současným událostem, se to prostě nedá.

,,Od toho večírku."

,,Nakonec jsem mu odpustila a řekli jsme si, že to zkusíme.", řekla a na tváři jí stále pohrával úsměv.

,,Tak to je opravdu skvělé.", řekla jsem a pousmála jsem se. ,,Alespoň nějaká dobrá zpráva."

,,Jo no...", řekla a opět se na mě podívala smutným pohledem. Objala mě a hladila po zádech.

,,Jsem tady pro tebe.", zašeptala mi do ucha a já přikývla.

***

*HARRY*

,,Ahoj Harry.", pozdravila mě teta Sophie. ,,Ahoj teto.", řekl jsem trochu sklesle a vešel jsem do jejího domu.

Celou cestu jsem musel hodně přemýšlet. Jak já jsem Melli nechtěl ublížit. Chvíli jsem si i maslel, že to zvládnu a měl jsem chuť osobně pilota letadla vykopnout ze dveří a otočit letadlo na spáteční cestu. Ale to by nikdo z nás nepřežil.

,,Pokoj máš v patře. První dveře vpravo.", řekla a usmála se na mě. ,,Děkuju.", řekl jsem a objal ji. Vzal jsem se svoje kufry a po schodech vyšel do patra. Otevřel jsem dveře od pokoje, který mi teta řekla. Za dveřmi jsem objevil krásný pokoj. Stěny byly namalované na zeleno a všechen nábytek byl vyroben ze světlého dřeva. Moc se mi to tady líbilo... teta má dobrý vkus, co se týče organizování bytů, apod... Ale není to samozřejmě jako můj pokoj doma.

,,Zítra začneme.", přiběhla do pokoje teta, když jsem si sedl do měkké postele. ,,Jo. Jasně.", řekl jsem ne moc šťastně... přece jenom vím, že to bude hodně bolestivé.

,,Tys jí měl opravdu hodně rád co?", zeptala se.

,,Já ji miluju.", řekl jsem a pousmál se. Teta se taky usmála a přisedla si ke mně na postel.

,,Harry, já vím jak se cítíš. Před několika lety jsem se vypořádala úplně se stejným problémem jako ty. Jenže pro mě tu nikdo nebyl... Když jsem přišla za tvým otcem, aby mi pomohl. Ale on mi zavřel dveře přímo před nosem. Dva měsíce jsem se s tím trápila. Ale ty máš kolem sebe milující lidi. Tvého otce, mě, Melli, kluky a jejich rodiny. Musíš hlavně myslet na ty, které miluješ a kteří milují tebe.", řekla a pohledila mě po zádech.

,,Ale i když jsem na ně myslel, tak i přesto jsem tu holku zabil. Prostě jsem to vzdal.", povzdychl jsem si.

,,Ty to zvládneš.", povzbudila mě teta. Pousmál jsem se na ni.

,,Běž už spát. Na zítra se musíš pořádně připravit.", řekla a odešla z mého pokoje.

,,Teto?", zastavil jsem ji ještě.

,,Ano?"

,,Děkuju.", řekl jsem. ,,Nemáš zač.", usmála se na mě a úplně odešla z mého pokoje.

*MELLISA*

,,Melli vstávej.", uslyšela jsem hlas mé matky a pomalu otevřela oči. ,,Příjdeš pozdě do školy.", řekla.

,,Já do školy dneska nejdu. Není mi dobře.", zalhala jsem. Máma mi sáhla na čelo a pohladila po tváři.

,,No tak dobře. Musím jít do práce. Zvládneš to tady?", zeptala se. Jen jsem přikývla a usmála jsem se. Máma odešla z pokoje a já se znovu pokusila usnout.

Vlastně jsem ani nevěděla, jestli jsem doopravdy usnula. Celou noc jsem se jenom převalovala, div jsem nespadla z postele. Nakonec jsem usnula, ale jenom tak tak.

***

Z mého nepoklidného spánku mě vyrušil můj zvonící mobil.

,,Ahoj Melli. Jsem ráda, že si mi to vzala. Kde vůbec si?", řekla Jesy. ,,Jsem doma, proč?"  ,,Já jen, že jsem tě neviděla ve škole. Jsi v pořádku?", zeptala se. ,,Je mi fajn.", zalhala jsem, aby si nedělala zbytečný starosti.

,,Víš to určitě?", zeptala se nevěřícně.

,,Jo. Nedělej si starosti.", řekla jsem.

,,No tak dobře. A napadlo mě, nechtěla bys se mnou dneska někam zajít?", zeptala se.

,,Šla bych ráda, ale myslím, že dneska bych to asi nezvládla. Když tak někdy jindy.", řekla jsem.

,,No tak dobře. Já už budu muset končit. Tak někdy Ahoj.", řekla.

,,Ahoj.", řekla jsem a ukončila hovor.

Moje hladové já se ozvalo, takže jsem se neochotně zvedla z postele a pomalým krokem šla do kuchyně. Podívala jsem se na hodiny, abych se podívala na čas.

14:32

Začala jsem přemýšlet, co bych asi teď s harrym dělal, kdyby tady byl. Dívali bychom se na film, možná se šli někam projít a nebo bychom zašli do Starbucksu. Bylo tu tolik možností. Ale Harry tady není a kdo ví, kdy se zase vrátí.

Při téhle myšlence se mi do očí znovu nahrnuly slzy, ale zahnala jsem je. Naštěstí... nechci už znovu brečet!

Ze skřínky jsem si vyndala rohlík a nutellu a namazala si ho. Položila jsem rohlík na tácek a do skleničky nalila džus. Všechno jsem si odnesla do pokoje a znovu si lehla do postele. Zapnula jsem televizi a přepínala z jednoho kanálu na druhý. Dávali na jednom kanále můj docela oblíbený seriál "Jak jsem poznal vaši matku". Doufám, že alespoň televize mi pomůže se trochu zasmát.

Takže lásečky mé nekrásnější, je tu další díl :* Já vím, že mi to trvalo, ale nějak jsem tenhle týden neměla moc náladu na opisování, atd... :/ :(

Jaký máte názor na tuhle událost, která se momentálně děje? Myslím v ff-ce :*

Byla bych ráda, kdyby jste se vyjádřili ;))

Mrs.S