the Wolf story

1. Nový Začátek

,,Poslední krabice", povzdychla jsem si, když jsem přišla nahoru do svého nového pokoje. Nemůžu uvěřit tomu, že začínám od znova. Znovu si zvykat na nové prostředí, hledat si nové kamarády. Proč mi to máma dělá? Co jsem na střední škole, tak jsme se přestěhovali už dvakrát. Ještě v prváku jsem si užívala New Yorku. O prázdninách před druhákem jsme se odstěhovaly do Californie, a o těchto prázdninách jsme se odstěhovaly do Londýna. Doufám, že tady se mi podaří odmaturovat.

V hlavě se mi teď shromáždilo moc otázek: Jaký bude první den ve škole?, Jací budou lidi ve škole?, Budou se se mnou bavit? Ve všech mých myšlenkách mě vyrušily kroky mé mámy, které se blížily k mému pokoji. ,,Už máš vybaleno?", zeptala se mě máma jako kdyby neviděla po pokoji všude rozmístěné krabice, batohy a kufry. ,,Ještě ne!", odsekla jsem a řekla trochu drze. ,,Melli...", začala máma se svým proslovem. ,,Vím, že nejsi moc nadšená z toho, že jsme se zase musely přestěhovat. Ale ber to jako příležitost se podívat na místa, kam by ses v životě nemusela dostat.", dokončila poslední větu. Pak jsem se do toho musela vložit taky já: ,,Jo... to si říkala i v Californii!" ,,Až si vybalíš, tak mi přijď pomoct dolů, ano?", zeptala se s nadějí v hlase. ,,Fajn.", řekla jsem a máma odešla zase zpátky dolů. Nechce se mi vybalovat, nechce se mi pomáhat s vybalováním, chce se mi jediné: Vrátit se zpátky do Californie nebo do New Yorku.

Asi po dvou hodinách jsem měla všechno oblečení v šatně a nějaké věci už naskládané na policích. Pak už jsem se na to vykašlala a raději šla mámě pomoct. Když jsem přišla dolů po schodech, vše už bylo vybalené a to jsem ani nemusela pomáhat. ,,Oh, Melli.. Už si sem nemusela chodit. Všechno mám hotové. Ale jestli chceš, můžeme si sednout, popovídat si a já bych nám mohla uvařit kafe.", řekla máma a já přikývla i když jsem věděla, o čem bude chtít mluvit. ,,Tak.. a teď to vyklop!", řekla jsem. ,,A co?", řekla máma s tázavým pohledem. ,,Mami.. když mi sama chceš uvařit kafe a jsi na mě takhle milá, tak to vždycky znamená, že se děje něco, a ne vždycky se mi to bude líbit.", řekla jsem a máma akorát donesla naše kafe na stůl. ,,Dobře..", začala a už jen z jejího hlasu jsem poznala špatnou zprávu. ,,Majitel firmy řekl, že budu muset jezdit každý měsíc do Bradfordu... na týden. A já tě tady nechci nechávat samotnou.", dořekla poslední větu a já myslela, že to bude něco horšího. ,,Aha", reagovala jsem na tu super zprávu. ,,no... když ti to majitel firmy řekl, tak bys ho měla poslechnout.", řekla jsem a neudržela jsem úsměv. ,,A kdy poprvé odjíždíš?", zeptala jsem se. ,,Příští pondělí a vrátím se v pátek, takže tady budeš sama.", dořekla a pořád jsem se musela smát. Pro mě absolutně skvělá zpráva! ,,Fajn.. no nic. Já si to kafe vezmu nahoru a budu si ještě vybalovat.", řekla jsem. Zasunula jsem židli, vzala si svoje kafe a šla zpátky do pokoje. Když jsem vešla a zavřela dveře, byla jsem fakt hodně šťastná! Pět dní sama doma. Žádný máminy hloupý dotazy, atd.. ale věděla jsem, že mi bude denně volat alespoň třikrát.

Když jsem skončila s vybalováním, tak jsem se podívala na hodiny a bylo půl sedmý večer. Ani jsem netušila, že mi bude vybalování trvat tak dlouho. Rozhodla jsem se, že vyzkouším svoji novou koupelnu, konkrétně sprchový kout. Svlékla jsem se, vlasy jsem si svázala do drdolu a vešla jsem do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe teplou vodu a byl to příjemný pocit a odreagovat a zapomenout na to, že jsem někde úplně jinde než před dvaceti čtyřmi hodinami.

Ráno mě vzbudil dost nepříjemný zvuk budíku, který se ozýval z mého telefonu. Vůbec se mi nechtělo vstávat ale nechtěla jsem přijít první den pozdě. Vstala jsem z postele a namířila jsem si cestu rovnou do koupelny. Upravila jsem si vlasy, které jsem si nechala rozpuštěné. Potom jsem si pleť trochu zapudrovala a na oči dala řasenku. Potom jsem vyšla z koupelny a do kabelky jsem si dala pouzdro a peněženku s penězi. Potom jsem si vybrala oblečení z šatny. Nakonec jsem se rozhodla pro černé legíny, tričko s tygrem a přes to černou koženou bundu. Než jsem šla do kuchyně se nasnídat, naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a mohla jsem jít. V kuchyni jsem našla lísteček od mámy. Stálo tam: Musela jsem dnes odejít brzy ráno a nevím, kdy se vrátím. Nasnídej se a až přijdeš domů, utři prosím nádobí. S láskou Máma xxx

To se dalo čekat Na stole jsem si vzala obloženou bagetu, vzala si klíčky od auta, vyšla jsem z baráku a zamkla ho. Poté jsem šla po naší kamenné cestě k autu, odemkla ho a nasedla na místo řidiče. Nastartovala jsem a vyjela z naší příjezdové cesty.

Tak tohle je první díl. Doufám, že se vám bude líbit. Zatím to není nic moc ale doufám, že to bude časem lepší. Komentujte, sdílejte, hvězdičkujte, čtěte. Cokoliv!!

Zatím pp..:** mrsstyles0013