the Wolf story

38. Cesta do Dublinu

*MELLISA*

Hned po odjezdu mé matky do Bradfordu jsem si z věšáku vzala klíče od auta a domu a vyběhla ven. Samozřejmě jsem za sebou nezapomněla zamknout dveře. Nasedla jsem do svého auta a jela po silnici k Liamovi.

Už je to pět dní, co Harry odjel a já už sakra nemám trpělivost. Nevím co s ním je a ten pocit nevědění mě naprosto ubíjí.

Zazvonila jsem na dveře od Liamova domu a chvilku čekala, než se otevřely dveře. Za nimi stál Liam a trochu zaskočeně se na mě díval.

,,Ahoj, co tady děláš?", zeptal se. Já jsem jen bez jediného slova vstouipla do jeho domu a pokračovala do jeho kuchyně. Liam šel v závěsu za mnou.

,,Řekneš mi, kam Harry odjel.", řekla jsem mu a založila si ruce na prsou.

,,Ty to asi nechápeš... Proč si myslíš, že ti to nemůžu říct? Harry nechce aby si za ním jela.", řekl a jeho slovy se mi do očí znovu nahrnuly slzy.

,,Kam odjel?", zeptala jsem se a absolutně ignorovala jeho předešlý proslov. Liam se jenom zasmál ale nic neříkal.

V hlavě mi proběhl takový nápad, kterým bych ho snad mohla donutit. Má mě snad chránit ne?

Začala jsem v jeho kuchyni prohrabávat všechny šuplíky, které tam měl a snažila jsem se najít to, co potřebuju.

,,Co to děláš?", zeptal se mě Liam ale já ho úplně ignorovala. Otevřela jsem poslední šuplík, kde byly nože. BINGO! Vzala jsem ten, který se mi zdál jako nejostřejší a přiložila jsem si ho k zápěstí.

,,Co to sakra děláš?", vykřikl na mě.

,,Pokud mi neřekneš, kam Harry odjel, nedělá mi žádný problém se podřezat."

Bylo na něm vidět, že je docela zoufalý a neví co udělat. Už mi začalo ze zápěstí téct malé množství krve.

,,NE!", křikl Liam a vytrhl mi silou nůž z ruky, Já se podívala na hlubší čárku, ze které tekla krev.

Liam hodil špinavý nůž do dřezu a chytil moje zápěstí do ruky.

,,Au.", sykla jsem bolestí, protože mě rána začala štípat.

,,Promiň."

,,Sedni si zatím na židli a já ti to ošetřím." Jak řekl, tak jsem i udělala. Sedla jsem si na židli ze stolu a čekala na Liama. Ten se zanedlouho vrátil zpátky s lékárničkou v ruce. Otevřel ji a vytáhl z ní dezinfekci s obvazem. Sedl se na židli vedle mě a stříkl dezinfekci na moje zápěstí. Sykla jsem bolestí a Liam se na mě omluvně podíval. Dále mi čistil ránu a přilepil na ni náplast. Pro jistotu ji ještě obvázal obvazem.

,,Řekneš mi teda, kam Harry odjel?", zeptala jsem se.

,,No tak dobře.", řekl a shluboka se nadechl, aby mohl znovu mluvit. ,,Odjel nebo spíš odletěl za svojí tetou do Dublinu.", řekl a já se málem udusila vlastní slinou.

,,Dáš mi alespoň adresu?"

,,Na co?", zeptal se nechápavě.

,,Ne... nepoletíš za ním!", řekl až když mu to došlo.

,,Proč bych nemohla?"

,,Jestli tam odletíš, Harry mě bude nenávidět za to, že jsem ti řekl, kam odjel.", řekl až zoufale.

,,Ale ty za to nemůžeš... Kdybych ti nevyhrožovala, nikdy bys mi to neřekl.", řekla jsem a on se trochu pousmál.

,,Prosím Liame..."

,,No tak dobře.", povzdych si a pro něco si doběhl nahoru do patra.

Vrátil se zpátky s nějakým papírem a propiskou a napsal mi adresu.

,,Snad te vyjde.", pomyslela jsem se. Podal mi papírek a já si ho přečetla. ,Děkuju.", řekla jsem a objala ho.

,,Nemáš zač."

***

,,Přála bych si prosím letenku do Dublinu.", řekla jsem paní u pokladny. Zaštrachala v jednom šuplíku, odkud vzala jednu letenku. Zaplatila jsem sumu, která mi byla řečena a poděkovala jsem.

Podle letenky by letadlo mělo letět za dvě hodiny. No... jsem zvědavá, co tady budu takovou dobu dělat. Rozhlédla jsem se po letišní hale a zahlédla malou kavárnu. Sedla jsem si k jednomu stolku a obědanala si kafe u servírky.

,,Tady je to kafe. A bude to 1,5 libry.", řekla a kelímek dala přede mě na stoleček a já jí podala peníze. Odešla znovu za pult a já usrkla z mého kafe. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jen lidi, pobíhající po hale hledajíc něco... Cokoliv.

,,Všichni, co letí letem číslo 213, ať se dostaví k odvozu zavazadel.", ozvalo se v rozhlase a já odešla z kavárny. Došla jsem k odvozu zavazadel ale problém byl v tom, že jsem žádná neměla. Skrátka nebyl čas na balení věcí.

Prošla jsem bezpečností (pozn. nevím, jak se tomu říká) a postavila se do řady nastupujících, abych se už mohla posadit do pohodlné sedačky v letadle. Ukázala jsem letušce svoji letenku a ona mě pustila do letadla. Sedla jsem si na své místo u okýnka. Vedle mě bylo ještě jedno místo volné, na které si ale nikdo nesedl.

,,Za deset minut odlétáme.", ohlásila nám letuška. Nasadila jsem si sluchátka do uší a pustila si písničky. Chtěla jsem se trochu uklidnit, tak jsem začala písničkou Dark Horse od katy Perry. Moje jedna z nejoblíbenějších.

Zaposlouchala jsem se do písničky a dál jsem už nevěděla o okolním světě.

***

,,Vstávejte prosím... Už jsme přistáli na místě.", vzbudila mě letuška z mého spánku. Protřela jsem si svoje prospalé oči a do kapsy si dala svůj mobil a sluchátka, která jsem měla vedle sebe na sedadle.

Vystoupila jsem z tetadla a zároveň i z letiště. Zahlédla jsem taxík nedaleko na parkovišti a rozeběhla jsem se k němu. Nastoupila jsem dovnitř a pozdravila zarostlého muže, který seděl za volantem a podala mu lísteček s adresou.

Celou cestu jsem koukala z okna a přemýšlela nad jednou věcí. ,,Jak asi bude probíhat naše setkání, až se tam jen tak nečekaně objevím?"

,,Tak jsme tady.", řekl a v jeho hlase byl poznat silný irský přízvuk. ,,Děkuji. Drobné si nechte.", řekla jsem, když jsem mu podala peníze. Vystoupila jsem z taxíku a pohlédla jsem na velký dům, který se tyčil přede mnou. Pomalými kroky jsem šla ke dveřím. Čím blíže jsem jim byla, tím více jsem byla nervózní. Začaly se mi klepat prsty a začala jsem si zkousávat spodní ret. Příznaky nervozity.

Došla jsem ke dřevěným dveřím a stiskla zvonek. Uslyšela jsem na druhé straně kroky, které se stále více blížily. Dveře se otevřely a za nimi stál Harry. Šokovaně se na mě podíval a bylo na něm vidět, že stratil slova. Stejně jako já.

,,Melli?", zeptal se nechápavě.

Tak banánci, je tady další díl.. :** Další bude o5 ve čtvrtek a máte se na co těšit;)

#Nemáte pocit, že jsem na začátku téhle kapitoly udělala z Melli trochu psychopata!!?? :D Určitě mi dejte vědět, co si o tom myslíte ;*

Banánuju váááááás!!!

Mrs.S

P.S.: Co mám pořád s těma banánama?? :DD*