the Wolf story

32. Stříbrná kulka

***

,,Miluju Tě.", řekl jsem, když jsme se odtáhli od našeho polibku. ,,Já tebe taky.", řekla a ještě jednou mě krátce políbila. ,,Tak já půjdu.", řekla a vyšla z auta. ,,Ahoj.", řekl jsem ještě a pozoroval ji, jak odchází k jejímu domu. Před dveřmi se ještě zastavila a otočila se na mě. Poslala mi vzdušnou pusu a naposledy zamávala. Taky jsem jí zamával a nastartoval auto. Rozjel jsem auto a jel domů.

Vsstoupila jsem z auta a následně ho zamknul.

,,Ale, ale... chlapeček nám konečně přijel.", uslyšel jsem hodně známý hlas. Otočil jsem se a uviděl ho před sebou.

,,Dereck... ", řekl jsem.

,,Ano... jsem to já." Zasmál se.

,,Co tady děláš?"

,,Jenom se nudím.", řekl.

,,Ne, myslím co děláš v Londýně? Proč ses přestěhoval zrovna sem?", zeptal jsem se.

,,Řeknu to stručně... ", řekl a pomalými kroky se ke mně začal přibličovat.

,,Pro pomstu.", řekl.

,,Proč?"

,,Zeptej se svého táty.", řekl a ze své kapsy vytáhl pistoli. Stiskl spoušť a kulka se zařízla do mé hrudi. Dopadl jsem na kolena a snažil se vydržet tu nepříjemnou bolest, která se ozyvala z mojí hrudě.

Lehl jsem si na záda a snažil se vyndat kulku z hrudě. Když se mi to už popáté nepodařilo, vzdal jsem to a snažil se zhluboka dýchat.

*MELLISA*

Vypojila jsem mobil z nabíječky a začla hrát moje oblíbené hry. Z mé "zábavy" mě telefon ale vyrušil, když se na obrazovce objevila moje a Harryho fotka.

,,Ahoj Harry.", řekla jsem do telefonu.

,,Prosím přijeď.", ozvalo se z druhé strany. Podle zvuku jeho hlasu jsem poznala, že něco není v pořádku.

,,Počkej... Co se stalo?", zeptala jsem se vyděšeně.

,,Prostě přijeď k nám... prosím."

,,Dobře... budu tam za pět minut.", řekla jsem a rychle vstala z postele. Rychle jsem na sebe hodila džíny a do kapes si dala klíče a mobil. Rychle jsem si nazula tenisky a oblékla bundu a vyběhla z domu. Odemkla jsem svoje auto a nasedla. Nastartovala jsem a dupla na plyn. Bylo mi jedno, že jsem nejspíš překročila limit maximální rychlosti ale už jsem musela být u Harryho a zjistit, co se děje.

Když jsem zastavila před Harryho domem, vystoupila jsem z auta a zavřela za sebou dveře.

,,Harry!", vykřikla jsem, když jsem ho uviděla ležet na zemi. Rozeběhla jsem se k němu a klekla si.

,,Co se stalo?", řekla jsem a ulekla jsem se, když jsem viděla zakrvácenou ránu v jeho hrudi.

,,To Dereck... postřelil mě a navíc je ta kulka ze stříbra, takže ji nevyndám.", řekl.

,,Budeš muset Ty.", řekl a já na něj vykulila oči.

,,Cože?"

,,Prostě ji vyndej.", řekl už trochu naštvaně. Zhluboka jsem se nadechla a svoje prsty strčila do otevřené rány. Nahmatala jsem kulku a začala s ní kroužit, abych ji dostala mimo jeho tělo.

,,Au.", křikl Harry a já na chvilku přestala.

,,Promiň."

,,To je v pohodě. Pokračuj. Já to nějak vydržím.", řekl.

Prsty jsem vrátila zpět do rány a pokračovala. Harry trochu trpěl a já už se na to nemohla dál dívat. Rychle jsem škubla a tím kulku vytáhla úplně. Ještě štěstí, že Harry nemá nějaké hodně blízké sousedy, jinak by tohle slyšelo i vidělo hodně lidí.

,,Děkuju.", řekl a chtěl se zvednout. Nohy ho ale zklamaly a on zase upadl na zem.

,,Počkej.", řekla jsem a pomalu mu rozepínala knoflíky na košili. Vzhledem k tomu, že je Harry nadpřirozená bytost je čekala, že se jeho rána začne hojit.

,,Proč se to nehojí?", zeptala jsem se nechápavě.

,,Byla to stříbrná kulka, to se jen tak nezahojí.", řekl.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a nedaleko mě v trávě ležel ostrý kámen.

,,Co to děláš?", zeptal se Harry, když jsem si kámen přiložila k zápěstí. Škubla jsem kamenem proti mému zápěstí, ze kterého mi začala téct krev.

,,Pij.", řekla jsem.

,,Zbláznila ses?"

,,Ne... jenom kapičku, aby tě to uzdravilo.", řekla jsem.

Harry si povzdych a přiložil svoji pusu k mému zápěstí. Začal pomalu pít a jeho rána se začal stahovat. Až se mu rána úplně uzdravila, pít přestal.

,,Pojď... půjdeme dovnitř.", řekla jsem mu a zvedli jsme se ze země. Trochu jsem ho podepřela, aby neupadl. Došli jsme ke dveřím, které jsem díky Harryho klíčům odemkla. Vešli jsme dovnitř a odešli jsme do obývacího pokoje.

,,Doneseš mi prosím krev? Je v mrazáku.", řekl a já přikývla. Došla jsem do kuchyně a z mrazáku jsem vyndala plastovou láhev s rudou tekutinou.

,,Tady máš.", podala jsem mu láhev a přisedla si k němu na gauč.

*HARRY*

Otevřel jsem láhev se zvířecí krví a přiložil si jií k ústům. Vypil jsem celý obsah a láhev vyhodil do nejbližšího odpadového koše.

,,Už je ti dobře.", zeptala se mě Melli. Jen jsem přikývl.

Nemůžu pořád uvěřit tomu, že jsem opravdu pil lidskou krev. A k tomu všemu z Melli. Od tý doby je mi o hodně líp, než když jsem vždycky pil tu zvířecí.

Raději jsem na něco takového přestal myslet.

,,Tohle po mě už nikdy nechtěj.", řekl jsem vážným hlasem a Melli se zvadla z mé hrudě. ,,Ať se stane cokoliv.", dodal jsem. ,,Dobře.", odpověděla.

,,Proč tě Dereck postřelil?", zeptala se Melli.

,,Já nevím... mluvil o nějaké pomstě a ať se zeptám svého otce.", řekl jsem.

,,Tohle už musí skončit! Nemůže nám pořád ubližovat! Nejprve unese Jesy a potom tě postřelí... Cose stane potom? Zabije mě?", řekla a bylo vidět, jak je rozrušená a po tvářích jí začaly téct malé slzičky.

,,Takhle nemluv! Nesmíš na něco takového myslet. Já tě ochráním, rozumíš? Nedovolím, aby se ti něco stalo!", řekl jsem a sevřel ji v co nejpevnějším obětí, co jsem dokázal.

,,Miluju Tě.", řekl jsem.

,,Já tebe taky."

Takže moji banánci, je tady nový díl!!! Celý týden nebyl, za což se moc omlouvám.. :/// ale ve středu nebo ve čtvrtek určitě bude další!!

ANO! Máme tady věnování!! Je to pro jednu moji čtenářku (která čte i ffky mojí BFF) a je to MaggieDirectioner. :***

Tak... teď už se to dostává trochu do.... někam.. :* už tam bude takové malé dráááááma a moje bff už o tom ví!! MUHEHEHE!! :PP

Tak snad se líbí :*

Mrs.S