the Wolf story

5. ,,Jsem jiný než si myslíš!"

Od: Jesy

Ahoj. Napadlo mě, jestli bys dneska nechtěla jít do baru ,,London Bar". Když tak v 15:30 před barem. xxx Jesy

Přečetla jsem zprávu a hned odpověděla. Samozřejmě ,,Ano", protože zaprvé: nemám co dělar a zadruhé: Proč ne?

Byla jedna hodina odpoledne, takže jsem měla ještě dost času. Zatím jsem si jen tak seděla na posteli a hrála hry na mobilu. Vydržela jsem to asi půl hodiny a potom jsem mobil dala na nabíječku. Šla jsem do koupelny, kde jsem si upravila vlasy a na řasy dala silnou vrstvu řasenky. Vyšla jsem z koupelny a namířila si to rovnou do šatny. Nechala jsem si černé legíny ještě z dneška a bílé tričko s potiskem tmavě-modrého tygra. Do malé černé tašky jsem si dala mobil, peněženku a klíče. Vyšla jsem z pokoje a šla do kuchyně. U stolu seděla máma, četla nějaký časopis a pila kafe. Klasika!

,,Někam se chystáš?", zeptala se mě máma, hned jak mě uviděla. ,,Jedu do baru. Máme tam sraz z Jesy.", řekla jsem. ,,Dobře ... ale do deseti doma!", řekla a já protočila oči. ,,Jasně.", odpověděla jsem. Vzala jsem si černé lodičky a koženou bundu. Vyšla jsem ze dveří, nasedla do auta a jela do baru.

Před barem už na mě čekala Jesy. ,,Ahoj Melli!", křikla na mě a já jí rukou zamávala. ,,Ahoj Jesy.", řekla jsem, když jsem k ní přišla blíž a šly jsme společně do baru.

Uvnitř bylo celkem hodně lidí. Usadily jsme se u volného stolu a přišla k nám číšnice.

,,Dáte si něco k pití či jídlu?", zeptala se nás. ,,Já si dám nealkoholické pivo.", řekla Jesy. ,,A já višňový džus.", řekla jsem číšnici, která si vše zapisovala a poté odešla. ,,Ty se dneska asi nehodláš opít co?", zeptala se já se neubránila úsměvu. ,,To fakt ne.", řekla jsem s úsměvem ve tváři a upila džusu. Odvrátila jsem pohled ke dveřím. Proč mě to k nim tak táhlo?

*HARRY*

Otočil jsem se ke stolu kde jsem ji zase uviděl. Melli ... Byl jsem rád, že ji zase vidím ale i nešťastný. Moc rád bych za ní teď šel, povídal si s ní a možná ji i políbil. Ale nemohl jsem, a to mě klamalo mnohem víc.

Když se naše pohledy střetly, odvrátil jsem ten svůj. Musel jsem.

***

*MELLISA*

Uběhla asi půl hodina a my spolu ještě nemluvili. Nevěděla jsem co dělat. Jestli jít za ním a promluvit, nebo to nechat být. Ale co tím můžu zkazit?

,,Půjdu si odskočit.", řekla mi najednou Jesy a já přikývla. Najednou jsem znervózněla. Zvedla jsem se ze židle a řekla si v duchu, že to alespoň zkusím. Šla jsem k němu a připravovala si svoji řeč. Přišla jsem k němu a přestala se ovládat.

,,Ahoj.", řekla jsem nevinně. Opravdu ... Ahoj? Nic lepšího ze mě nevypadlo?

,,Hmm ... Ahoj. Potřebuješ něco?", zeptal se mě a zněl úplně jinak než včera. ,,Ne. Já jen ... Můžeme si promluvit?", zeptala jsem se. ,,O samotě.", dodala jsem a oba jsme šli mimo jeho partu.

*HARRY*

Odešla jsme spolu kousek dál od kluků a já jsem se cítil strašně dobře. Až moc dobře. ,,Tak o čem chceš mluvit?", řekl jsem falešně znuděně. ,,O včerejšku.", řekla a na její tváři se objevil malý úsměv. Nemohl jsem. V duchu jsem si říkal: ,,Dělej to, co Liam řekl, Dělej to, co Liam řekl!".

,,Vždyť není o čem mluvit.", řekl jsem a uměle protočil oči. ,,Já myslím, že je o čem mluvit. Chci jen vědět, co to bylo.", řekla s takovou nadějí v hlase. ,,Ježiši ... vždyť to byl jen tanec. Doufám, že z toho neděláš nic víc? Protože tě musím zklamat.", řekl jsem. Co to říkám? Tohle nejsem Já! ,,Aha, takže ty mi tady říkáš, že ten tanec pro tebe byl jen ta? Bez důvodu?", zeptala se, tentokrát už naštvaně. ,,Přesně tak.", odpověděl jsem se sebevědomím na nule. ,,Fajn ... díky za upřímnost.", řekla a šla ke dveřím. ,,Bože ... já jsem ale blbec!", zanadával jsem si nahlas a až teď jsem si uvědomil, co dělám. Nemohl jsem tam jen tak stát a nic nedělat. Rozběhl jsem se ke dveřím a vyběhl z baru.

*MELLISA*

Vyběhla jsem z baru kompletně se slzami v očích. Cítila jsem se tak zrazeně jako ještě nikdy. 3la jsem na parkoviště ke svému autu a uslyšela jsem známý hlas, jak volá mé jméno. Nechtěla jsem s ním mluvit. Jak si může dovolit jenom se obtěžovat se mnou navazovat další konverzaci po tom, co mi řekl.

Když už jsem byla u svého auta, někdo mě chytl za paži a držel dost pevně, aby jsem se nemohla vytrhnout.

,,Prosím stůj!", řekl Harry a já se na něj tázavým pohledem dívala. ,,Proč? Jen aby si mi řekl další upřímnost? Promiň, ale myslím, že jsem jich za dnešek slyšela dost!", řekla jsem a cítila jsem, jak se na povrch dostaly další slzy. ,,Možná to tak znělo, ale nebyla to pravda!", řekl. Tak teď to nechápu už vůbec. Tak on je to i lhář? Když jsem se už uklidnila, zmohla jsem se na pár slov. ,,Proč mi lžeš?", zeptala jsem se trochu zrazeně. Nic neříkal. Jen tam tak stál a díval se do země. ,,Já ...", řekl a konečně se na mě podíval. Já jsem ...", řekl zase a já to už nevydržela. ,,Co jsi?", zeptala jsem se a povytáhla obočí. ,,Jsem jiný než si myslíš!", řekl už naštvaným hlasem. ,,Nemůžu ti to říct, proto jsem lhal!", řekl ještě. ,,Proč mi to nemůžeš říct?", zeptala jsem se ho. ,,Je to pro tebe až moc nebezpečný. ", odpověděl. ,,Jasně ... !", řekla jsem nakonec a nastoupila do svého auta. Nastartovala jsem a vyjela z parkoviště rovnou domů. Při jízdě jsem cítila, jak mi po tvářích stéká ještě pár slz.

Zaparkovala jsem před našim domem a viděla, že máma není doma. Celkem mě to překvapilo, protože do Bradfordu jede už zítra.

Odemkla jsem si vchodové dveře, vešla dovnitř a zavřela za sebou. Zla jsem si boty a šla do pokoje. V pokoji jsem si ze sebe sundala to nepohodlné oblečení a dala na sebe už pyžamo. Kašlu na sprchu! Vzala jsem si notebook a lehla jsem si do postele. Zapnula jsem ho a pustila si filmy.

Tak, máme tady další díl. Fakt moc díky za přesažení 50 přečtení.. MOOOOOOOOOOc vám děkuji. Každopádně čekejte další díl, zase do pátku. Mějte se! mrsstyles0013