Chloe and Marauders

I.

11-létá holčička seděla v kupé spěšného vlaku do Bradavic a přemýšlela nad svým životem. Zažila toho tolik, kolik by i dospělého srazilo na kolena. Byla nenáviděna svou rodinou, sestrou, její matka ji vědomě poslala za plného úplňku do lesa, vyhlášeného výskytem krvelačných vlkodlaků, aby malou Chloe pokousali.

To vše malá čarodějka přešla s hlavou vztyčenou a šla životem dál s úsměvem na líci , srdcem připraveným pomoci ostatním a vírou, že i na ní někde v dáli čeká štěstí.

Ano. Tato čarodějka jsem já. Chloe Archinoa Kimberley Dyvoir. Narozena Archinoe Beatrice a Edgaru Revoru Dyvoirovým.

Tento pár měl ještě jednu dceru. Moji sestru. Kamoli Edgar Lay Dyvoir. Podle rodičů dokonalá, elegantní, reprezentativní dcera. Zatímco ona vysoká blonďatá a atraktivní, já malá, hnědovlasá a .... neatraktivní. Kamoli mne nenáviděla. I ona si na mne zkoušela crucio, stejně jako mí rodiče.

Z polemizování o životě mě vyrušilo tiché "můžeme si sednout, slečno Dyvoir?"vycházející z úst zjizveného hnědovlasého kluka, za kterým čekali dva sebevědoměji vyhlížející kluci.

"Bezproblémů a prosímtě tu slečnu Dyvoir' si nech. Jsem Chloe." natáhla jsem ruku na pozdrav a hnědovlásek se představil. "Já jsem Remus. Remus Lupin"

"James Potter, jméno mé"
"Těší mě, Jamie"
"Sirius bohužel Black" představil se mi i poslední z trojice.

Black. Je mi nějaký povědomý. No ano! Viděla jsem ho na plesu čistokrevných.
"Sirius Black, rebel rodu Blacků. Těší mě!" předvedla jsem malé pukrlé a všichni jsme se zasmáli.

Že bych si přece jenom našla přátele?

A tak jsme si povídaly o všem možném i nemožném a dozvěděli se o sobě nové věci.

___________________________

Byla tu pohoda dokud nepřišla moje sestra.

"Ach" odfrkla si má sestra "tady jsi 'sestřičko'. Jak vidím, už se paktuješ s takovou chátrou jako jsou oni" ukázala prstem na Jamieho, Remuse a Siriuse. "Ale ty jsi stejný odpad jako oni, takže se není čemu divit, ale stejně. Až to dozví máti..."

To byla pro mne poslední kapka než jsem vybouchla.
"Okamžitě - vypadni - z - tohohle - kupé" zavřískala jsem plna zloby na ní. "A je mi víš kde, že to řekneš rodičům, protože horší to snad doma být nemůže, a teď se seber, vypadni a už nikdy, opakuju nikdy, si neber do svý nevymáchaný pusy moje přátele!" Zařvala jsem na ni z plných plic. Pořádně jsem se nadechla, otevřela dveře a doslova vykopla moji sestru do chodby.

Sesunula jsem se na sedačku a náhle si to uvědomila. Já seřvala vlastní sestru! Já seřvala vlastní sestru! Já to dokázala! Začala jsem se smát. Strašně moc. Koukla jsem se na ostatní. Tvářili se zaraženě, ale když viděli že se směju, tak se přidali. Do pár chvil bylo celé kupé naplněno radostným smíchem. Cítila jsem se šťastná. Jakmile jsme se uklidnili, všichni se na mě otočili s otazníky v očích.

"Nechci vám o mé rodině nic říkat, nechci, aby jste mě litovali, proto vám řeknu jen něco málo. Já se jmenuju Chloe Archinoa Kimberley Dyvoir, mám dvojče Kamoli Edgar Lay, ale ta není tak hodná jako já," zaculila jsem se a pokračovala. "Matka je typická členka rodiny Dyvoir a otec také, takže bych je být vámi nenaštvávala" dokončila jsem se smíchem.

Po mém monologu jsme si zase povídali dokud jsme nezačali zastavovat v Prasinkách a nebyli jsme nuceni vystoupit.