Chloe and Marauders

XXXIII.

Stála tam. Na druhé straně chodby.

"Babičko" vykřikla jsem radostně a rozeběhla se k ní. Bylo mi tak krásně, nic mě nebolelo a byla jsem plná energie.

"Zlatíčko zastav se!" zavolala na mě pořád stojící daleko ode mě. Nechápavě jsem ji uposlechla a nejspíš udělala dobře. Zastavila jsem u nějaké neviditelné stěny. Neodvažovala jsem jí projít.

Moje milovaná Agatha se rozešla ke mě, na tváři dojatý výraz. Postavila se naproti mě a celou si mne prohlédla. Tak moc jsem ji chtěla obejmout. Jenže mezi námi byla ta proklatá stěna.

"Tolik si vyrostla."

"Ty jsi pořád stejná," oplatila jsem ji se smíchem a ona nade mnou jen pobaveně zakroutila hlavou. Už jsem to nevydržela a chtěla jít k ní.

"To nesmíš!" zděsila se a já se zase stáhla zpět.

"Proč ne?"

"Beruško, ty teď balancuješ na hranici života smrti. A ta hranice je to mezi námi. Jednou ji překročíš a není cesta zpět. Normální kouzelníci nemají na výběr, ale ty ano. Jsi výjimečná." mluvila klidně, ale s takovou láskou, jakou jsem už dlouho necítila.

"Ale babičko, já to udělala naschvál," sklopila jsem oči k zemi.

"Já to viděla. A ani nevíš jak mě bolelo to pozorovat." posmutněla a já se zastyděla. Byl to tak sobecký čin.

"Já jsem nemyslela."

"Ale já věděla, že nepřijdeš rovnou ke mě, za hranice," zadívala se mi do očí.

"Jakto?" podivila jsem se.

"Jsi světlo. A světlo nemůže zemřít." promluvila vědoucně, ale já nic nechápala. "Nemůžeš zemřít jen tak, stejně jako já. Jen láska tě může zabít."

"Jak-?"

"Magie je mocná a nepředvídatelná. Hledej v knihách a dostaneš odpovědi. " tvářila se nanejvýš vážně a já jen zpracovávala všechny ty informace. "Hlavně se přestaň prosím tolik trápit. Trhá mi to srdce. Rozhlédni se kolem sebe a zjistíš, že máš kolem sebe taky někoho, kdo stojí o tvou pozornost a tvé city. A je to třeba někdo u koho si to nechceš připustit. A ten který tě trhá na kusy ti za to vůbec nestojí." 

"Děkuji ti. Já... Tak moc bych tě chtěla zpět, aby si byla se mnou. Já vím, je to sobecké." zavrtěla jsem hlavou a rychle zahnala štípající slzy v mých očích.

"Věř mi, že bych dala všechno na světě, abych mohla být s tebou."

Jedna slza přece jenom sklouzla po mých lících.

"Musíš se vrátit, celý svět tě potřebuje. Ale slib mi, že se už nikdy nepokusíš o něco takového znovu." naléhala na mě a já nedokázala odporovat.

"Slibuji."

"Pamatuj, vždycky tě budu milovat. Sbohem broučku." zašeptala a vypařila se jako pára nad hrncem.

Zůstala jsem tu stát sama. Sama uprostřed chodby, na hranici mezi životem a smrtí. Jak se mám vrátit?

Otočila jsem se a na konci chodby byly pořád dveře. Došla jsem k nim a stiskla kliku. Za dveřmi byla jenom tma. Sebrala jsem všechnu svojí nebelvírskou odvahu a vstoupila do temnoty, která okamžitě zahalila i mojí mysl.

___________________________

Mezitím na Bradavickém hradě:

Čtyři lidé byli zabráni ve svých činnostech, když jejich intuice stočila jejich pohled k bradavickému sovinci.

Albus Brumbál přemýšlel na Astronomické věži, než to uviděl.

Lukas McGonagall zrovna vyučoval, když měl nutkání podívat se z okna.

Augustus Rookwood se tam zadíval, během jeho letu na koštěti.

Remus Lupin se procházel po nádvoří, pak se zastavil,  prudce se otočil a zahlédl to.

Všichni čtyři viděli to stejné. Tělo padající z věže. Každý tu osobu ihned poznal. Augustus Rookwood zahlédl svojí budoucí služku, Remus Lupim svojí velkou kamarádku, Albus Brumbál svoji nepřítelkyni  a Lukas McGonagall dívku, která jeho mysl nenechá spát.

Ani jeden nijak nezareagoval. Jako ve zpomaleném filmu viděli bezvládné ruce, nohy, hnědé vlasy padající k zemi. Následoval dutý náraz. Byl tichý, ale přesto byl slyšet na míle daleko. Každému se při tom zvuku zježily chloupky na rukou. Zvuk, který zní jako smrt. Zvuk, který přináší smrt.

Nikdo nechce tento zvuk slyšet. Znamená vždy to stejné. Zase a jenom smrt.

Část těla tiše lupne, když jí projede dýka.

Jeden výstřel, který projde srdcem se rozlehne po krajině.

Tichý bolestný sten, když člověk umírá v bolestných křečích na náš sluch působí jako škrábání nehtů o tabuli.

Jiný tón, jiná frekvence, jiná intenzita, ale význam stejný. Zvuk, který znamená smrt.

V tu chvíli odejde někdo, kdo byl pro jiného rodina, podpora, láska. Někomu se vždy zastaví svět a odejde i část jeho srdce. Zanechá jen dutou puklinu, kterou už nikdy nikdo nezalepí.

Když Augustus Rookwood zjistil co se stalo, otočil koště jiným směrem a nerušeně pokračoval v letu.

Albus Brumbál ustal v pohybu a s vytřeštěnýma očima zíral z výšky na nehybnou tečku.

Remus Lupin se rozběhl na ono místo a nechtěl uvěřit pravdě, kterou viděl.

A Lukas McGonagall opustil třídu a stejně jako Lupin vyběhl směrem k onomu místu.

Doběhl tam později než Remus, který se už skláněl nad mrtvolně bledým tělem a ručně se snažil onu dívku oživovat. Když spatřil tvář studentky, zamlžilo se mu před očima. Doufal, že se mýlil. Že to není ona. Teď už si ale nemohl nic nalhávat. Ležela tam.

Se slzami v očích se k němu otočil zjizvený chlapec, který nutil její srdce alespoň trochu bít. "Udělejte něco! Ona nesmí umřít!"

Nevěděl co dělat. Zapomněl, že je kouzelník, což mu jeho student ihned připomněl. "Jste kouzelník a profesor! Pomozte mi!"

Probral se z tranzu a konečně se začal činit. Vyčaroval patrona a okamžitě ho vyslal s naléhavou zprávou madam Pomfreyové. Odstrčil hnědovlasého chlapce a sám začal s oživováním.

"Dobrá práce, Lupine. Jste dobrý v lékouzelnictví, tak něco zkuste. Já bych ji ještě dodělal." promluvil profesor obrany na svého žáka, který hned uposlechl a zkoušel svojí kamarádce nějak pomoct.

"Profesore McGonagalle, co tady- Ach můj Merline!" oba uslyšeli za sebou vytouženou pomoc.

Vrchní bradavické ošetřovatelce se v očích objevilo zděšení. Ta dívka byla nejspíš mrtvá, ale ona ji musela pomoct. "Odstupte od ní"

Mladý McGonagall odmítal přestat pumpovat, tudíž na něj madam musela použít kouzlo, načež na nebohou dívku seslala nespočet oživovacích kouzel a rychle ji začala levitovat na ošetřovnu.

Nikdo nevěděl, jestli přežije. Jestli od nich odejde. Jestli na všechno zůstanou sami  bez ní. Ale všichni věděli jedno: Bez ní to nebude ono. Bez ní to nebude ta pravá parta a ty pravé Bradavice.