Chloe and Marauders

XXIII.

Odpovědi jsem se už nedočkala, protože jakmile jsem se vynořila do reality a rozhlédla se, tak jsem zjistil že Pierre zmizel. Stála jsem sama, zmatená  a hlavně jsem nechápala vůbec nic. Bylo mi jasné, že ta žena byla má babička. Počkat! Z toho, co jsem viděla vyplývá, že Richard, aneb můj prarodič není můj pravý děda. Můj pravý děda je...

"Pierre!" zavolala jsem ze všech sil, i když jsem věděla, že to nepomůže. Nechápu proč. Proč mi to ukazoval. Proč mi nevysvětlil kdo je to Jacob. Měla jsem tolik otázek. Chtěla jsem znát odpovědi! A nejspíš jedině on mi je mohl poskytnout.

"Sakra"

Zmizel a já byla zase bez odpovědí. Budu muset zajít do knihovny a najít ročenku z toho roku.

"Fajn, jde se směr knihovna"

___________________________

Uschovávají se se všechny ročenky v knihovně. Vím to. Tohle bude makačka. Najít ročenku roku 1929/30. A to ani nevím v jaké byli koleji.

"...devatenáctsetpadesát, devatenáctsetčtyřic- "

"Chloe" doběhl ke mě celý zadýchaný James a já se trochu zděsila.

"Co se děje Jamesi?"

"L-Lily" vydechnul a málem se rozbrečel.

"Doveď mě za ní" přikázala jsem mu lehce vyděšeně a on se bez keců rozběhl a já ho následovala. Holt bude muset ročenka počkat.

Běžela jsem za ním a docela ho i stačila. No jo, famfrpál. Bylo mi trochu divný, proč běžíme do jedné chodby, kde jsou nepoužívané učebny a ještě zvláštnější bylo, když u jedné z učeben zastavil.

Otevřela jsem dveře a záhy všude vystřelili konfety a balónky. Nejlepší bylo, že tu byli všichni mí přátelé. Spoustu lidí z Nebelvíru, Havraspáru a i pár z Mrzimoru.

"Všechno nejlepší Chloe" zařvala celá místnost a všichni pozvedli hůlky a setmělo se. Ze všech hůlek postupně vylétli barevné světýlka a u některých byl i vzkaz či přání.

"Mám tě ráda ty moje lesní mírumilovná divoženko" vylétlo z další z hůlek a já se musela rozesmát. Stejně jako majitelka této hůlky. Nikdo to moc nepochopil. Jenom my dvě úplňkové ženy.

Nakonec se všechna světýlka zformovala do obrazu mě s legrační grimasou a následně se uspořádala do nápisu Všechno nejlepší, Chloe!

Rozjela se hudba, rozsvítila se všechna světla a já měla hroznou radost.

"Promiň nám to" uslyšela jsem za sebou, než mou osobu zalehli Char, James, Lily a Remus.

"Udusíte mě"

"Promiň to hlavně mě, byla jsem blbá, egoistická kráva. Mrzí mě to" zašeptala Charlotte a v očích se jí zrcadlily slzy. "Žárlila jsem na tebe, bála jsem se, že mi vezmeš Rema"

"Odpouštím ti" pousmála jsem se a objala ji.

Když bylo všechno odpuštěno, tak se teprve rozjela ta správná zábava. Hodně lidí mi gratulovalo, dostala jsem spoustu dárku a taky si se mnou skoro každý chtěl dát panáka.

A kupodivu i po asi dvanácti panácích jsem byla celkem střízlivá. A to se Sirius s Jamesem rozhodli změnit, takže do mě začali lít další hordu panáků. Oni však taky nezůstávali pozadu. Po asi dalších deseti panácích ohnivé whiskey jsme se rozhodli jít tancovat. No, tancovat je hodně silné slovo. Kroutit se, skákat jako retard a válet se po zemi alá tuleň by bylo výstižnější.

Ani nevím kolik bylo hodin, když se naše trio vydalo na procházku po Bradavicích. A dál si to dokážete představit. Máme školní trest na tři týdny s Filchem a zákaz na dva měsíce do Prasinek.

Upřímně? Čekala jsem horší trest. Ale ještě, že to dopadlo takhle.