Chloe and Marauders

XXIX.

"J-Já u-už p-půjdu" roztržitě jsem těkala očima a snažila se nezavadit o jeho pohled. Nevím, co si o tom mám myslet. Vždyť já se líbala s profesorem! Ale jako umí to perfektně, to se mu musí nechat. Chtěla jsem se vrhnout ke dveřím, ale jeho ruka na mé paži mě zastavila. Otočil si mě k sobě a donutil mě se mu dívat do očí. Byla jsem tak zmatená. Chtěla jsem utéct, ale zároveň jsem mu chtěla znovu obtočit ruce kolem krku a cítit jeho rty na těch mých.

"Nechoď..." zašeptal mi do ucha a mráz mi přejel po zádech z toho chtíče, co jeho hlas obsahoval. Byl u mě tak zatraceně blzko.

Cítila jsem jeho rozpálený dech na svých tvářích. Palcem mi odhrnul pár spadených pramenů a obzvlášť si to užíval. Cítila jsem jak jeho prsty za sebou nechávají rozžhnutou cestičku, která se mi vrývala do kůže. Bezbolestně. Bylo to jako ukojení utlačované touhy. Ten pocit žádanosti mě vnitřně uspokojoval. Nebylo to správné , ale nedokázala jsem to zastavit.

Nápad o útěku mě už dávno opustil. Nahradil ho daleko horší a zakázanější.

Přitáhla jsem si ho k sobě a náruživě ho strhla do víru polibků. Byla to jako symfonie. Žádné city, jen spalující žár.

Přitiskl mě na zeď a ruce mi zvedl vysoko do výšky. Jeho rty opustily má ústa a přesunuly se přes krk až na dekolt. Zavřela jsem si oči a prohla se v zádech. Ruce jsem měla spjaté v pěsť .

Z úst se mi vydral vzdech. Bylo to tak intenzivní.

Rozepl mi první pár knoflíčků z mé košile. Jeho ruce i jazyk byli čím dál tím víc zvídavější.

"Chloe, já z tebe zešílím,"

To on mě přiváděl do stavu šílenství. Malá dolní Chloe dychtila po jeho doteku. Tak moc, jako nikdy u nikoho. Možná to bylo tím, že jsme dělali něco zakázaného, že by ten adrenalin? Nebo něco jiného...?

Přesunul se na vnitřní stranu stehen a já se mohla zbláznit. Už jenom kousíček a potom...

"Lukasi, jseš tam?"

Oba jsme stuhnuli. Hlas jeho tety byl nezaměnitelný.

Okamžitě sáhnul pro hůlku a švihnul s ní. Nechápala jsem co dělá, ale došlo mi to, když jsem cítila, jak se mi dopínají knoflíčky košile a upravují se mi vlasy. On si sednul za stůl a já do přilehlého křesílka.

"Ano tetičko!"

"Ahoj Lukasi, já jeno- slečno Dyvoir?" zasekla se v půlce věty.

"Dobrý den profesorko," nevinně jsem se usmála a doufala, že si nevšimne našich lehce napuchlých rtů.

"Měli jsme konzultační schůzku ohledně jejího nadání. V obraně vyniká," nenápadně na mě mrknul a já se zvedla.

"Děkuji za konzultaci, profesore. Budu o tom přemýšlet. Na shledanou profesore. Na shledanou profesorko!" vypochodovala jsem z jeho hříšného kabinetu a zamířila se do umýváren uklidnit.

Co jsem to zase provedla?!

___________________________

"Ó můj Merline!"

"To je dokonalé!"

"Kdo mi to jen mohl poslat? Potter takový není..."

Ano, tipujete správně. Tohle se teď dělo ve Velké síni u naší partičky. James se činil.

"35 rudých růží! Už teď toho neznámého miluju za tebe, Lily," povzdechla si Daisy.

Co říkám? Všechny jsou z toho na měkko. Až najde Lily ještě ten dop-

"Pro tu nejohnivější růži co znám. Tvůj Neznámý. Holky, já se asi rozteču!" zajíkla se Lily.

Já se jen pousmála a spiklenecky mrkla na Jamese na druhý straně stolu. Ten se tvářil nanejvýš spokojeně. Sirius vedle něj jen zmateně koukal na Jamese, jestli ten neznámý je on. A Remus? Ten vnímal jen svou knihu. Jsem zvědavá jak bude reagovat na tu Charlottinu novinu

Cítím k němu vlastně ještě něco? Nebo už mé pobláznění vyprchalo? Pořád cítím ty motýlky v břiše, když se mě jen dotkne, ale znamená to pořád, to co dřív? Asi to zjistím jen jediným způsobem...

"Holky, až se dokocháte, jděte na bylinkářství beze mě. Musím si ještě něco zařídit." rozloučila jsem se s nimi a po krátkém "Jojo," které jsem dostala jako odpověď jsem se vydala do sklepení.

Konečně jsem stanula před Křiklanovým kabinetem.

Třikrát jsem zaklepala a počkala, až mě pustí dále.

"Vstupte!" ozvalo se o pár vteřin déle, přesně jak jsem předpokládala.

Chytla jsem za masivní kliku a pomalu a klidně jsem otevřela dveře a spořádaně pozdravila.

"Dobrý den, profesore! Měla bych na vás menší prosbu."

"Á, slečna Dyvoir! Jaké to milé překvapení. Posaďte se, dáte si něco? Čaj?" zašveholil a začal se zvedat z poza jeho stolu.

"Ne, děkuji pane" usmála jsem se lehce a tím jsem ho usadila zpět do koženého křesla. "Jen potřebuji jednu maličkost"

"Tak spusťte, Dyvoir"

"Víte pane, je mi to trapné, ale potřebovala bych si přivonět k nápoji lásky." sklopila jsem oči k zemi a čekala na jeho rozhodnutí. Třeba tu žádný uvařený ani nemá.

"O toto mě ještě nikdo nežádal, ale proč ne. Jestli o to opravdu stojíte..." promnul si bradu. "Máte štěstí, zrovna mám jeden v zásobách. Počkejte chvíli."

Přikývla jsem a sledovala jak odchází do skladu. Jeho kabinet byl přeplácaný fotkami jeho vlivných přátel. Byla tu i fotka jeho s naší rodinou. Falešné úsměvy a drahé šaty. To jediné mi fotka ukázala. Jen chlad, žádné přátelství.

"Tady to je. Směle do toho!"

Převzala jsem lahvičku s onou poblázňovací tekutinou a odzátkovala ji.

Zhluboka jsem se nadechla a s novou dávkou kuráže přiblížila nos k lahvičce.

Z té intenzity se mi až skoro zatočila hlava a všechny vůně jsem až moc dobře znala.

Vůně dřeva, která vždy dotvořila tu nejútulnější atmosféru v nebelvírské společenské místnosti.

Čokoláda, neodmyslitelně patřící k zjizvenému chlapci. Vždy, když jste se ocitli v jeho blízkosti, cítili jste to. Tu neodolatelnou vůni oříšků a kakových bobů.

Taky skořice, kterou bradavičtí skřítci přidávají do těch nejlepších sladkostí na světě. Do skořicových sušenek, které se staly moje nejoblíbenější.

A nakonec i máta. Kterou dokonce i teď, po několika hodinách, lehce cítím na mých rtech. A také pořád vnímám to teplo z majitele, který vlastní tyto mátové rty.

Přesně vím, kdo to je. A jsem zmatená. Cítila jsem oba. Oba zakázané hříchy. Jeden medový s nejkrásnějším srdcem a druhý s neutichající vášní a nebezpečnou tetou.

Další dilema, co jsem si přivedla do života. A bojím se, že se to jen tak lehce nevyřeší, protože moje srdce absolutně neposlouchá moji hlavu.

Proč existuje láska? Proč je všechno tak složité?

Slavností famfáry, prosím!

Ano, ano! Po nekonečně dlouhé době dopsána kapitola! 🤦🏼‍♀️

Jak se vám líbí uličnický profesůrek? A jak se vám líbí nový cover?😏

No, nic. Konec keců.

Vaše muggleborn_writerka❤️