Chloe and Marauders

VII.

Uběhly již dva a půl měsíce od oné potyčky. Jak se vlastně tato výměna názorů vyřešila? Lily a Charlotte si uvědomily co udělaly a když se ani jedna z kamarádek ten večer nevrátila začaly všeho velmi litovat. Nechápaly, jak něco takového mohly vypustit z pusy.

Doufali, že dalšího rána je najdou ve vedlejších postelích. Ráno tam však nebyly.

Po škole potom chodily jako tělo bez duše. Strašně moc chtěly svoje kamarádky zpátky a omluvit se jim. Pobertům se taky vůbec nelíbilo, že jsou tak dlouho pryč, ale uvědomovali si, že to pokazili i oni. Měli velký strach nejen o Chloe a Daisy, ale i o Char a Lily. Dívky každou chvíli brečely a byly roztěkané. Při jakékoli zmínce o dvou pohřešovaných se Lil a Char rozklepaly a měli na krajíčku.

Odpoledne toho dne už to nevydrželi a šli za Brumbálem. Ani jemu se to nezamlouvalo. Ujistil je, že když se do dalšího rána dívky nevrátí, vyhlásí pátrání. Vůbec je to neuklidnilo.

Do večera si všichni dělali úkoly, dokonce i Sirius a James. Okolo desáté hodiny se ve společence rozloučili a šli do komnat. Dívky potichu provedly hygienu a také mlčky ulehly do postelí.

Sotva po pár minutách "spánku" uslyšely otevírání dveří a našlapování dvou páru bot. Vystartovaly z postelí a skočily nově příchozím kolem krku. Doufaly, že to opravdu budou jejich kamarádky a měli pravdu. Všechny čtyři se objímaly a plačtivě se těm druhým omlouvaly.

A od té doby jsou nerozlučná čtyřka, hodně je to sblížilo. Všude chodí spolu, rozdělené je uvidíte leda na záchodě, nebo když jde Chloe dělat s Poberty nějakou tu lumpárnu. Dokonce i Char se tolik přestala soustředit na Remuse, ale nedalo se říkat, že by na něj zapoměla. Všechno vypadalo ideálně, avšak ideální nebylo zhola nic.

_______________________

"Merline, co zas ten Brumbál chce! Já mám hlad!" kňučela jsem, když Brumbál prohlásil, že před večeří nám ještě něco poví. Ostatní se mi jen smáli. Neřádi! Oni celý den netrénovali, tak jako já! Juj, to jsem vám neřekla? Snažím se naučit být zvěromágem. Zatím mi po měsíci jde ocas a uši vlka. Daisy mi hodně pomáhá, tedy...spíš se mi směje, když se mi podaří ocas. Ale jako je dobrá psychická podpora. Tedy v rámci možností.

"Nebojte se, hned se vám dostane jídla" začal Brumla svůj proslov a šlehl po mě pohledem a všichni moji kamarádi se mohli potrhat smíchy. Jen jsem se nevinně usmála a zamávala mu. To už Sirius s Jamesem leželi na zemi a vydávali ze sebe místo smíchu skřeky.

Tento smích rozesmál celý Nebelvírský a Mrzimorský stůl. Netrvalo dlouho a celá Velká síň - až na pár Zmijozelů - se lámala smíchy.

Trvalo hodně dlouhých minut, než se všichni přestali smát.

"Tak můžeme pokračovat?" zeptal se řečnickou otázkou ředitel.

"Chtěl bych vám oznámit, že se v Bradavicích bude konat pro čtvrté a výš ročníky Vánoční ples!" dopověděl a já s Daisy jsme se na sebe podívali a dostaly obrovský záchvat smíchu. My a tančit? Tak to potěš koště!

"To ještě není vše" napínal nás Brumbál. " V rámci mezinárodních vztahů k nám na měsíc přijedou žáci z Ilvermonské školy čar a kouzel v Americe, což znamená, že tento rok budou dva plesy. Vánoční ples povinný není, ale jarní povinný je. Povinný jen pro páté ročníky a výš. Mladší žáci můžou i nemusí." nasadil svůj tajemný úsměv a my na něj koukali jako by spadl z Marsu.

"A teď... Dobrou chuť!" lusknul prsty a všude se konečně objevilo jídlo a studenti si začali natěšeně povídat o nastávajících plesech a návštěvě z Ilvermony.