Chloe and Marauders

VI.

Nevím jak dlouho jsme tam stáli, než jsem se uklidnila. Všechno na mě znova dopadlo. Remusova láska k Charlotte, moje nenávidící rodina i lhaní přátelům. Tak hrozně moc jsem jim vše chtěla říct, ale přesto nemohla. Chtěla jsem je chránit před krutou realitou venkovního světa za zdmi Bradavic.

Jedině on o mě věděl vše. Měl podobný osud jako já, akorát trošku lepší. Měla bych vám ho představit: hnědovlasý čistokrevný Noah Rookwood. Bílá ovce rodiny, stejně jako já. Jeho rodiče byli mírně mírnější než moji rodiče. Dostal se do Havraspáru. Noah je taková chodící encyklopedie - nebo jak to mudlové říkají - která ví vše. Měl se dostat podle rodiny do Zmijozelu, ale jak už jsem zmínila, klobouk ho poslal do Havraspáru. U Rookwodů bylo zle, ale alespoň se nedostal - jak čistokrevní rádi říkají - do koleje krvezrádců nebo do koleje hloupých. Má ještě bratra Augustuse. Typický zmijozel Rookwood.

A jak jsme se poznali?

Flashback:

Edgar Allan Poe. Můj nejoblíbenější mudlovský básník. Havran, zánik domu Usherů... mohla bych jmenovat dál.

"A tak Havran neslét, sedí,
stále sedí, na mne hledí,
Pallady dál sochy bílé
černým křídlem cloní líc;
jeho očí zář mne svírá,
takto snící démon zírá,
lampy zář jej obestírá,
jeho stín kol vrhajíc,
a má duše z toho stínu-" četla jsem si u jezera nahlas, ale něčí hlas poslední slova dopověděl za mne.

"-nevzchopí se zoufajíc,
nevzchopí se - nikdy víc! Edgar Allan Poe, Havran" vzhlédnu od knihy na onoho narušitele. Hnědovlasý brýlatý havraspár.

"Ty to znáš? Vždyť je to mudlovský básník!" vydechla jsem užasle.

"Samozřejmě!"

"Páni, udělal si na mě dojem! A s kým vlastně mám tu čest?" optala jsem se neznámého.

"Noah" představil se a já se zamračila. Neřekl příjmení.

"A dál...?" nechala jsem otázku vyznít do ztracena.

"Noah Rookwood"

"No jo vlastně, jednou jsem tě viděla na plese... Počkat! Jaktože se bavíš s krvezrádkyní?"

"Nejsem jako oni... Mám rád mudly a nemám rád svojí rodinu až na matku, ta je v pohodě" mluvil klidným, ale vzdorným hlasem.

Přesvědčil mě. Můžu mu věřit, tohle by zastánce čistokrevných neřekl.

Zvedla jsem se ze země a podala mu ruku. "Chloe Dyvoir" "Noah Rookwood".

Seděli  a povídali si jsme na břehu ještě hodně dlouho. Další den jsme se potkali v knihovně a prokecali tři hodiny. A takhle další a další dny.

No, a teď o sobě víme vše. Nedáme na sebe dopustit. Jeden by řekl, že spolu chodíme nebo alespoň chceme chodit, ale to ne. Jsme jen hoodně dobří kamarádi. Každý máme oči pro někoho jiného.

Já pro Remuse Lupina.

On pro Daisy Walus. Moji nejlepší kamarádku.

End of flashback

"Tak co se stalo, Ley?" zeptal se mě starostlivě a sedli jsme si na gauč.

"Dneska byl silný úplněk a málem jsme to nestihli do lesa a,a... v lese jsme se potkali s Remusem a klukama, museli nás od sebe odtrhávat. Až se rozednilo tak jsme šli do společenky. Tam čekaly Charlotta, Lily a Poberti a strašně jsme se pohádali." dopověděla jsem a brek začal na novo. Po úplncích jsem vždycky nejdřív agresivní a potom přecitlivělá.

"To bude dobrý, neboj... pššš, no tak neplakej" konejšil mě.

"Noe, proč - vzlyk - nemůžeme mít - vzlyk - normální život. Proč mě nemůže Rem milovat a tebe milovat Daisy. To toho chci tak moc? -vzlyk - Ty jediný mě chápeš, víš jaký to je. Ono to strašně bolí." vylívala jsem si svoje srdce k němu do trička.

" Pojď si lehnout, vyspíš se a bude to lepší"

"Ale mě se zdají hrozné sny" řekla jsem potichu jako malé dítě a zahrabala se víc do jeho trička.

Vzal mě do náruče přenesl na postel. Zachumlal mě do peřiny a podal mi lektvar o který asi poprosil komnatu.

"Budeš tady až se vzbudím?" udělala jsem na něj psí oči.

Usmál se dal mi pusu na čelo a tiše zašeptal: " Budu tady vždycky, Lay"

Úsměv jsem mu oplatila, kopla jsem do sebe na ex lektvar a upadla do sladké říše snů, protentokrát bez nočních můr.

________________________

Mezitím ve společenské místnosti Nebelvíru...

"Chloe! Chloe!" ječela blondýnka za svou kamarádkou, která právě odběhla.
Po chvíli volání vzdala. Otočila se směrem ke svým kamarádkám.

"Co si o sobě myslíte? Že na ni začnete ječet a ona vám všechno řekne? To s tou rodinou si Char pěkně přehnala! Ty jsi si asi nikdy nevšimla, že ji její rodina trápí! Chce mít normální rodinu a místo toho má vraždící monstra! Podívejte se na Siriuse! Taky nám nic neříká a chceme to po něm? Ne! Chloe nám nic neříká, protože nás chce chránit! Viděli jste ji někdy brečet? Ne! Protože brečí, když s ní nejsme! Nechce nás svými problémy zahlcovat! "

"A jaký může mít asi tak problémy?" zeptala se posměšně Charlotta.
Lily souhlasně přikyvovala a Poberti měli oči sklopené k zemi.

Jelikož blondýnku dělil od černovlásky jediný krok, rozpřáhla se a vrazila ji facku až to mlasklo.

"Probuď se Charlotto! Chováš se jako pipinka! Zrovna ty by si měla být Chloe nejvíc vděčná. Kdyby ji nebylo, tak by jste spolu s Remusem ani nechodily! Kdo myslíš, že připravoval ten piknik, když byl Remus celou dobu s tebou? Chloe! Ona je jeden z nejlepších lidí na světě a ty tohle? Styď se! A ty Lilyano taky! James je jeden z nejlepších kluků, miluje tě, skočil by pro tebe z Astronomky a ty ho posíláš do Merlinova zadku.
Chováte se jako namyšlené kravky. Zamyslete se nad sebou!" ječela na ně Daisy a na konci už brečela.

"Daisy, tak to ne! Facky dávat Char nebudeš!" vložil se do toho Remus, rázně vstal z křesla a postavil se za Charlotte a Lily.

James chvilku váhal, ale potom si stoupnul za Lily. Všechny pohledy se stočily k Siriusovi. Dlouho se rozhodoval a potom se postavil jako jeho nejlepší kamarádi.

"Dobře jak chcete!" vyštěkla výhružně blondýnka a vyběhla ze společenky. Běžela k Zapovězenému lesu. Tam se přeměnila ve fenku a běžela, běžela a běžela. To však již nikdo nevěděl.