Chloe and Marauders

XXVII.

"Nezapomněla jste na něco, slečno Dyvoir?"

Zrovna jsem spěchala na hodinu bylinkářství do skleníku č.3, když mě na místě přimrazil hlas, ozývajíc se za mými zády. McGonagall. Ups.

"Jé, dobré ráno, profesore!" otočila jsem se a nevinně se zaculila.

"Dyvoir! Neprovokujte mě! Dnes v sedm u mě v kabinetě a hlavně na to nezapomeňte!" zdůraznil mi a zmizel v chodbě.

V duchu jsem si zanadávala proč jsem na to zapomněla a sprintovala z hradu, aby jsem dohnala pětiminutovou ztrátu od začátku hodiny.

O pár vteřin později jsem již vbíhala do skleníků a v převlékací části si vytáhla pracovní věci a vysvlékla si hábit. Ohla jsem se do brašny pro gumičku a stáhla si vlasy.

"Tenhle výhled se mi líbí" ozvalo se ode dveří a já se vyděšeně otočila za hlasem. Jako vážně? Co tady dělá Malfoy?

Sáhla jsem si alespoň pro hábit, ale ten nebyl na svém místě. Přejela jsem rukou na místo, kde má být alespoň pracovní oděv, avšak bylo tam prázdno. Pohled se mi zaseknul na Malfoyovi, který v jedné ruce svíral svou a moji hůlku a v druhé MOJE oblečení. Jak se mu to sakra povedlo?!

"Co chceš?!" zasyčela jsem na něj a snažila se se alespoň trochu zakrýt, protože spodní prádlo opravdu moc nezakrývá. Kytičkované kalhotky a černá krajková podprsenka. Rozhodně 'vhodné' oblečení na rozhovor s bílohlavcem.

"Tebe, kočko, tebe" přešel ke mě a já odstoupila. On je zblízka ještě hnusnější než zdálky! To jde?!

"Tak to mi můžeš vrátit hůlku, oblečení a dát si odchod."

"Dám si odchod, ale ty půjdeš se mnou. Jedno bylinkářství tě nezabije," slizce se zasmál a já se odporem otřásla. Začínám se bát!

"Malfoyi, fakt nevím o co ti jde, ale už mě to dost štve. Vrať mi hůlku a oblečení, musím na bylinkářství!"

Rázně se proti mě rozešel a přišpendlil mě na skříňky. Předloktím mě držel hruď a prstem druhé ruky přejížděl od krku, přes meziprsí, břicho až k mému citlivému místečku. Pevně jsem semkla víčka a dál sebou všemožně škubala. Slzy se mi začínaly plnit v očích a mou mysl zaplavila beznaděj. Malfoy mě chce znásilnit!

"Kočičko, tady ne. Odnesu si tě na lepší místečko," pohladil mě po tváři. "Pouta na tebe. Aby si mi neutekla, holubičko" okomentoval své počítání a já už opravdu začala brečet. Slané slzy putovaly po mých tvářích.

Chytil mě za svázané ruce a rozpohyboval mé - u kolen svázané -nohy. Šlo to vážně špatně. Vedl mě do hradu. Nikdo tudy nešel protože teď dopoledne všichni sedí v lavicích. Jedině, kdyby tu šel nějaký učitel...

To si však Malfoy pojistil tím, že na mě použil zastírací kouzlo. Sbohem naděje...

Držel mě pevně za krkem tak, že opravdu nešlo utéct.

Mé slzy se proměnily v řeku smutečních kapek. V slzy beznaděje. A hlavně v slzy, že můj sen o tom, že chci své nejcennější dát někomu vyjímečnému se za několik minut rozpadne v prach.

"Neboj, už tam za chvilinku budeme," přitlačil ještě více můj krk a já jen přidušeně vykřikla bolestí. Cítila jsem, jak se jeho nehty zarývají do mé kůže.

Věděla jsem, že se blížíme k cíli a měla jsem pravdu. O několik dveří později zastavil, odemknul a hodil mě dovnitř. Zabouchnul za sebou dveře a přibližoval se ke mě. "Kdepak jsi, beruško?"

Slyšela jsem jak mé srdce žalem a strachem bije daleko rychleji. Můj dech se zrychlil, ruce a nohy roztřásly.

"Finite."

Teď jsem již byla vidět. Až moc dobře. Rozepnul si kalhoty i další vrstvu. Zavřela jsem oči. Nechci nic vidět. Přitlačil mě na studenou podlahu plnou prachu. Strhl mi poslední vrstvu oblečení a já se připravila na nejhorší. Nechtěla jsem, ale nešlo nic dělat. Nemohla jsem. A já sakra chtěla!

"Malfoyi! Co tady děláte?!"

Něco nebo spíše někdo ho ode mě odstrčil. Záchrana? Že bych měla pro jednou štěstí?

"Pouta na tebe. Půjdete se mnou!" zavrčel naštvaně onen hlas a já jen slyšela jak Malfoye odlevitovává pryč. Ten hlas mi byl až moc povědomí. Však jsem ho slyšela dnes ráno. Profesor Obrany! "Vrátím se pro vás, počkejte tady"

A zabouchly se dveře. Můj pláč nabral na síle. Třepala jsem se po celém těle. Nekontrolovatelný záchvat pláče. Nemohla jsem se nadechnout. Dusila jsem se a nemohla přestat.

Nakonec jsem se vzchopila, oblékla se do svého oblečení, co tu Malfoy nechal a hůlku zastrčila za opasek. Zamířila jsem do dívčí umývárny. Pustila jsem ledovou vodu a opláchla si obličej a hlavně rozmazanou řasenku. Rukou pročísla své pocuchané vlasy a nasadila falešný, avšak přesvědčivý úsměv.

Vím, že nedokážu být silná celou dobu, ale ještě chvíli to zvládnu. Ještě chvíli ano.

___________________________

Celý den jsem se snažila tvářit normálně, ale sužovala mě úzkost. Byla jsem vystrašená a na pokraji zhroucení. Bylo toho na mě moc.

Zároveň se mě celý den snažil dostihnout profesor McGonagall. Cítila jsem jeho pohled a také jeden velice naštvaný od zmijozelského stolu. A ten mě děsil. Tak moc mě děsil. Celý den jsem chodila s někým. Ani chvilinku nebyla sama.

Přátelé nic nepoznali. Proč jsem nebyla na bylinkářství jsem vysvětlila zaspáním. Jediný Noah mi jednou na chodbě věnoval pohled, který mi jasně naznačoval, že ví, že mě něco trápí.

A tak teď máme sraz před nebelvírskou společenskou místností. Nechtěla jsem jít sama k místu srazu. Školní trest jsem úspěšně vytěsnila z hlavy.

"Ach, Noahu!" skočila jsem mu do otevřené náruče a mé slzy se znovu spustily. Maska byla pryč. Teď jsem tady byla já. Žádná jiná Chloe. Jen já, moje problémy a Noah.

"Chlo, co se stalo? Viděl jsem na tobě, že nejsi v pohodě."

"Noahu, on... on mě chtěl znásilnit a málem se mu to povedlo" zašeptala jsem vystrašeně. Jeho výraz jsem měla pořád pořád před očima.

"Zlatíčko, to zvládneš. Jsi silná. Chceš dneska spát u mě?" nabídl mi a já jen přikývla. Byl něco jako můj bratr, ke kterému chodí malá sestřička, když se bojí. Bratr, se kterým se cítím v bezpečí.

Nedostával ze mě podrobnosti. To jsem na něm oceňovala. Když jsem však usínala vedle něho, tak jsem se mu se vším svěřila a pozorovala jak jeho tepovka stoupá.

"Mojí sestřičce nikdo ubližovat nebude! To si s ním ještě vyřídím"

Zahřálo mě to u srdce a následně jsem propadla do spánku, kde mě všude pronásledovaly noční můry a obličej hnusného peroxida. Nepamatuji si, že bych se ráno probudila. Teď si pamatuji jen tmu.