Chloe and Marauders

XV.

Probudila mě prudká bolest v oblasti břicha. Namáhavě jsem se posadila a rozhlédla se po okolí.

Stromy, stromy a stromy... Všude jen stromy, vlhko a šero. Po spánku mi stékal pramínek horké krve, který pomalu, ale jistě obarvoval mé zacuchané vlasy do ruda.

Střeva mi drtila neviditelná síla. Bolelo to jako čert. Bolestí jsem nebyla schopna myslet. V mysli mi pořád běhalo jediné slovo: Remus.

Bylo mi zle. Remus ležel na dně mé tašky. Merline, to zní tak strašně absurdně! Co mám k sakru dělat?

"Zavolej si svého přítele" problesklo mi hlavou, jakoby mi někdo mluvil do hlavy.

Zavolej si svého přítele... Noah!

V kapse jsem nahmatala svou hůlku a pozvedla ji před sebe.

"Expecto Patronum" Nic.

"Expecto Patronum" zkusila jsem podruhé tu stejnou formulku a v duchu jsem si urputně snažila udržet myšlenku na Remuse a mě, těsně u sebe. Na podruhé vyletěla z konce hůlky jen stříbrná mlha.

Napotřetí se to však již povedlo. Nade mnou se tyčila majestátní vlčice.

"Doběhni k Noahovi a přiveď ho sem" bolestně jsem zašeptala. Moje vlčice jemně kývla hlavou na souhlas a začala se mi ztrácet, stejně jako moje vnímání.

___________________________

Mezitím v učebně přeměňování:

Celá třída se poklidně snažila přeměnit žábu v konvici na čaj. Ano, přesně tak. V učebně, kde se nacházeli Pobertové byl klid. Byl to už jeden celý den, co se ztratil jejich kamarád Remus. Zmizela i jejich čistokrevná hnědovlasá kamarádka, ale to už bylo normální.

I přesto však měli strach i o ní.

Hlavně černovlasá nebelvírka měla nejvíce uslzené oči. Bála se o svého přítele. Věděla, že je od ní hnusné, že se nebojí o svou kamarádku, ale ona byla prostě a jednoduše zamilovaná.

Profesorka McGonnagallová začínala mít obavy, jestli nejsou její nebelvírští nezbedníci nemocní. Jako přešlý mrazem vypadal i havraspárský mladík. Jindy se při každé otázce hned hlásil, ale dnes...

Zrovna se snažila vysvětlit žákovi Luftovi, že tou hůlkou nemá máchat tak vehementně, když do místnosti přitlapkala krásná vlčice. Ne však opravdová. Jen stříbrná, patronová... Nesla vzkaz.

Vlčice přišla k onomu mrazem přešlému havraspárovi a šťouchla ho čumákem do ramena. Brýlatý Rokwood zbystřil a jakmile spatřil patrona, objevilo se mu v očích zděšení.

Celá třída se na něj otočila, avšak on bez jediného slova a za doprovodu profesorčiných výhružek opustil učebnu a následoval vlčici, o které si byl jist, že ho dovede za Chloe Dyvoir. Vždyť to byl přeci její patron.

Stříbrné zvíře ho vedlo k Zapovězenému lesu. Našel trochu své odvahy, díky které Moudrý klobouk uvažoval, zda-li by pro něj nebyla kolej Nebelvíru užitečnější, a pustil se do lesa.

Na cestu mu svítila samička vlka, jdoucí před ním a k tomu ještě hůlka, rozsvícená v jeho pravé ruce.

Byl už hluboko v lese, když se před ním stromy rozestoupili. Uprostřed ležela Chloe. Bezvládná, v kaluži krve. Studená jako led, pulz slabý, sotva ho cítil.

Jelikož chtěl být lékouzelníkem, ihned k ní přiskočil a začal s ošetřováním. Madam Pomfreyová ho učila kouzlo na diagnostikování zranění.

Opsat osmičku, říct formulku...

"U Merlina, Chloe!" zděsil se při pohledu na její zranění.

Krvácení do břicha, rozdrcená slezina, těžký otřes mozku. To byl jen výčet jejích zranění.

"Ennervate"

"Noahu..." zašeptala vysíleně. Mladík ji okamžitě musí přenést ke svatému Mungu, což si on sám plně uvědomoval.

"Pššt... bude dobře" uklidňoval ji, aby se nenamáhala. Ona se mu však posunky snažila něco naznačit.

Ukazuje k tašce. Noah zvedl taštičku na kterou ukazovala a otevřel ji. To co uviděl mu však vzalo vítr z plachet. Na dně tašky ležel bezvládný Remus. Vypadal ještě hůř než Chloe.

Pomocí hůlky ho vytáhnul ven a třemdavou zastavil největší krvácení.

Oba je chytl za ruce a dotkl se svého safírového prstenu. Fungoval jako přenášedlo.

Zanedlouho se trojice objevila v přijímací hale nemocnice sv.Munga, kde si dva skoroumrlce převzali kouzelníci v citrónově žlutých hábitech.

Teď už je to jen na nich a štěstí. Kdo ví, možná jsou jejich zranění smrtelná. Kdo ví...