►Ice Coffee◄

►Dope◄

Ještě na začátek Vám chci oznámit, že BTS jsou nominovaní v kategorii Top Social Artist na Billboard Music Awards! Nejsem si jistá, kdy začíná hlasování a kde, myslím že v květnu na jejich stránkách, kdyby to někdo věděl přesně, tak mi dejte vědět! Předávání cen bude 21. května (v Americe). Jsem z toho taaaaak nadšená!!!! Já hlasovat budu a Vy nezapomeňte taky! ♥♥♥

Nancy

Provedla jsem je Prahou. Tou pravou Prahou, plnou světýlek, zaplněných hospůdek, odkud byl slyšet fotbal, hokej... Schválně jsem je provázela zapadlými prázdnými uličkami, které osvětlovaly jen pouliční lampy. Tomu totiž říkám krása. Po cestě jsem si všechny řádně prohlížela. Znala jsem je ani ne půl dne, za tu dobu, jsem ale s nimi stihla probrat tolik věcí, pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem je potkala. A to jsem po tom ani netoužila, nemodlila jsem se za to, nepřála si to, když padala hvězda, ani když jsem sfoukávala svíčky na dortu (Nela). Prostě se to stalo.

Kluci byli každý osobnost sama o sobě. Vyčnívali, nebyli klony jeden druhého.

Ze všech nejvíc jsem se bavila s Taehyungem a Jiminem. Tedy, pokoušela jsem se bavit s Jiminem (nebo on se mnou?), ale Tae ho vždy odstrčil. Smála jsem se tomu. Jimin chvíli hrál uraženého, ale zkoušel to znovu.

Jin se snažil kluky zklidnit, hlavně když Hoseok vylezl na zábradlí kolem Vltavy a začal pořvávat na po řece plující loďky a labutě.

Rap Mon působil neutrálně, bavil se s každým a zároveň si všímal krás kolem sebe.

Taehyung většinu své pozornosti upíral ke Kookiemu. Připadalo mi, jako by ho chránil. Dohlížel na to, aby nikam nespadl, nezakopl, neztratil se... A skákal mu na záda. Půlku cesty ho musel Jungkook nést! Sám Kook moc nemluvil, poslouchal co mi Tae říká a co já vykládám o místech, kolem kterých jsme procházeli. Smál se, když jsem vyprávěla, jak se s námi málem převrhla lodička ve tvaru labutě a my s Nelou mohly skončit promočené až na kost.

A pak Suga. Ten kluk mě fascinoval. Sám vypadal s bílými vlasy jako duch, jeho pokožka mě v té myšlence jen utvrzovala. V ruce měl foťák a když ho něco zaujalo, hned to musel zachytit. Z jeho tváře jsem toho moc nevyčetla, tvářil se klidně, zamyšleně a soustředěně. Jako by ho nic nedokázalo vyvést z míry. Občas se něčemu zasmál a něco prohodil ke konverzaci ostatních, ale jinak šel vedle Jina a fotil.

"Bolí mě nohy!" zaskuhral Hobi.

"Můžeme si sednou někam do kavárny, nebo do hospůdky," ukázala jsem na řadu osvětlených zahrádek naproti zábradlí řeky. Jin zavelel a my si vybrali velký stůl pod širým nebem jedné z kaváren.

Taehyung
Nancy byla úžasná. Vůbec se nepodobala nudným průvodkyním, které jsme zažili všude jinde, nevyprávěla nám nezajímavou a zdlouhavou historii města, ale její vlastní zkušenosti s ním. Kde mají nejlepší pečivo a pizzu, kde mají nejlevnější koktejly a kde se nejvíc dá pobavit. Prostě věci, co vás opravdu zajímají.

Možná jsme udělali chybu, že jsme si většina z nás objednala alkoholické nápoje. Tedy, nápoje... lahev bílého vína a pivo. Kookiemu jsem to nepovolil, je to ještě dítě. Nancy mu objednala kofolu. Suga seděl v tichosti a promazával fotky, k tomu si občas lokl citronády.

"Můžeš to vůbec pít?" zajímal se Jin.

"Ano, podle našich zákonů už jsem plnoletá. Můžu," kývla usměvavě Nancy a vzala mezi tři prsty skleničku. Chtěla ochutnat, ale Hoseok ji zarazil, zvedl do vzduchu půllitr a zvolal:

"Na Prahu!"

"A na Nancy, která nám ji udělala ještě krásnější!" přidal se Jimin a mrkl na ni. Ta se stydlivě usmála a začervenala. Pořád se červenala, většina holek vypadá jako rajčata, ale u ní bych si přál, aby se červenala každou vteřinu, co jsem s ní. Ale taky bych chtěl, aby se červenala kvůli mně, ne kvůli... Jiminovi...

"Na Nancy!" zvolali ostatní a všichni jsme si přiťukli.

•••••

"Kde bydlíš?"

Pamatujete, jak jsem říkal, že byla chyba se napít? Pohled na Nancy vám vysvětlí proč. Šíleně se smála a nevěděla o světě.

"Nela ti to řekne!" otočila se a začala křičet, "Nelo! Kde že to bydlíme?" pak se rozesmála jako malé dítě a zahákla se do Jina a Nam-joona. Kluci nevěděli co si počít.

"Kolik toho vypila?" ptal se Jin.

"Dvě skleničky," pípl Kook.

"To toho holka moc nevydrží..." zamumlal Suga a schoval foťák do pouzdra, které si přehodil přes rameno.

Musel jsem zakročit, nějak jí splatit ten dluh, co u ní mám. Ona by to nejspíš odmítla a mávla nad tím rukou, že je vše v pohodě, ale já věděl, že není. Dlužím jí to. Teď zachráním já ji.

"Vezmeme ji k nám. Hobi jí nechá pokoj a půjde třeba ke mně a k Jungkookovi. Ráno až vystřízliví, ji odvezeme domů." Nastalo trapné ticho. Tedy, ticho až na Nanciny skřeky. Přiběhla ke mně a obmotala mi ruce zezadu kolem krku.

"Už nemůžu... škyt... Zdatný oři! Budeš můj... škyt... dopravní prostředek?" Neměl jsem tušení co mohla blábolit, ale předklonil jsem se, chytl ji pod koleny a nadhodil si ji na záda. Stiskla mě kolem krku ještě víc a zamlaskala. Za chvíli jsem ucítil její horký dech na své pokožce, která se okamžitě změnila na husí kůži. Myslím, že Nancy asi usnula.

"Dobrá... v tomhle stavu bychom ji stejně domu dovést nemohli," souhlasil Jin.

Zpátky k autu jsme šli mlčky. Byl jsem za to rád, přemýšlel jsem. Holka, která nám tak krásně zpříjemnila první den, se kvůli nám opila, nevypadala úplně mimo, že by měla ráno kocovinu nebo tak, ale mimo tím způsobem, že tomu podlehla. Nechala aby jí alkohol otupil mozek a ten, plus její povaha, zapříčinil její nynější chování.

Nadhodil jsem si ji víš. Mám štěstí, že byla lehká jako peříčko.

Tentokrát do kufru vlezl Jimin. Hoseok pobaveně zafrkal, ale když se k němu nikdo nepřidal, zmlkl.

"Zkus zavolat její kamarádce," napadlo Kookieho, který už seděl u okna a nastavil ruce, abych mu mohl Nancy podat do náruče. Když ji pohodlně opřel, natáhl jsem se k její kapse u bundy a vytáhl telefon. Naneštěstí, Nancy byla opatrná holka, co si chránila soukromí, na displeji se objevily tečky pro gesto. Povzdechl jsem si. Mobil jsem si zastrčil k sobě do mikiny.

"Co tomu asi řeknou v hotelu?" nadhodil Rap Mon.

"Že jim do země přijela banda asiatů, co kazí jejich děti?" pokrčil rameny Hobi.

To už jsem nemohl, pobaveně jsem se uchechtl. Kookie taky. Smál jsem se dál, když jsem viděl, jak Nancy svírá Jungkookovu ruku a tváří se mu opírá o rameno.

"Sluší vám to spolu," ozval se zepředu Jin. Zachytil jsem jeho pohled v zrcátku a zazubil se.

"Moc vtipné hyung..." zamumlal Kookie s úsměvem, který se mu nepodařilo dost dobře zamaskovat. Otočil se na mě. Pořád jsem se usmíval, ale on sklopil hlavu k Nancy a semkl rty. Zase se začal stydět, tentokrát ne před ní... ale přede mnou...

- Hiroki Kotone