►Ice Coffee◄

►Blood, Sweat & Tears◄

Taehyung

    Koukal jsem jak vyoraná myš. Brada až na hrudi a oči rozevřené dokořán. Asi jsem se zbláznil, protože mám pocit, jako bych viděl ducha. Tak, co jiného by to bylo? Po té události s novinami nebylo možné, aby tu teď stála z masa a kostí s nervozitou ve tváři, jak si žmoulá lem květinové sukně mezi prsty.

   „Hyung! Zrovna tebe hledáme!" probral mě Jungkookův hlas, který mě donutil se na něj podívat.

   „A-Ahoj..." špitla vedle něj Nancy, takže jsem zrak stočil znovu k ní. Vypadala opravdu skvěle. Když pomyslím na to, že se takhle oblékla kvůli dni, který měla strávit se mnou, je mi líto toho, že jsem se nesnažil víc, abych s ní mohl na zmrzlinu.

   A teď to, jak se stydí. Byla tak roztomilá! Na hlavě měla místo dvou drdůlků čtyři a kolem krku uvázaný šátek. Ona nevypadal skvěle, ona vypadala přímo božsky!

   Ne, kašlu na to. Jinou možnost mít možná nebudu. Teď nebo nikdy...

   Pustil jsem mikinu z rukou, ignoroval jsem Nancyin pohled, který sledoval padající kus oblečení a rychlým, nedočkavým krokem se dostal k ní. Začala mě vnímat až těsně před tím, než jsem ji uvěznil v medvědím objetí. Paže jsem obtočil kolem jejího těla tak, že jsem jí znemožnil hnout rukama. To bylo omylem, nebyl to záměr. Byl jsem tak zabraný její vůní, holou kůží na zádech, přes které jsem jemně přejížděl prsty a jejím překvapením, že jsem nad ničím nepřemýšlel.

   „Budu v kuchyni..." pípl Jungkook, ale nebral jsem ho na vědomí.

   Nancy rozklepaně uchopila látku mého trička mezi prsty a přitáhla si mě za něj ještě víc, což nebylo moc, jelikož už tak jsem na ni byl přilepený tak tak.

   „Chyběla jsi mi..." zašeptal jsem jí do krku. Cítil jsem, jak se napřímila, když ji můj dech pohladil po sametové pokožce. Zhluboka se nadechla, aby to vůbec vstřebala. Když vydechla, položila si svoji tvář na moji hruď. Určitě musela slyšet, jak mi srdce divoce tluče.

   „Taky... Taky jsi mi chyběl..." šeptla.

   Nechtěl jsem ji pustit. Nešlo to, i kdybych chtěl, nemohu. Nikomu ji nedám, mám chuť ji zavřít do trezoru, aby mi ji nikdo nevzal.

   Samotného mě tyhle myšlenky překvapily. Přemýšlím o ni, jako by byla moje. Nikdy jsem takhle o nikom nepřemýšlel, neměl jsem o kom. A jídlo se nepočítá. O hyungy a Kookieho se dělit musím s celým světem, o sourozence s rodiči a o rodiče se sourozenci. Nebyl zatím nikdo, kdo by byl jen můj. Žádná, která by byla má.

   A teď se přistihnu, že takhle přemýšlím o Nancy.

   Jestli jsem předtím byl zmatený, tak teď jsem ještě víc.

   „Oppa?" špitla opět Nancy a ve mně krapet drklo. Jakže mi to řekla? „Někdo na nás kouká..."

   „Oppa?" ignoroval jsem její poslední větu a zaměřil se na to jediné slovo, které mě teď zajímalo.

   „No, ano," řekla stydlivě. Já ji ještě víc stiskl a na to se ona zasmála. Její smích byl nakažlivý, zazubil jsem se, sice to nemohla vidět, jelikož svůj obličej měla stále zabořený do mého trička, ale myslím, že to věděla.

   „Líbí se mi, jak to říkáš. Řekni to ještě jednou!" pobídl jsem ji. Bylo to něco jiného, než když mi tak říkají fanynky. Tohle bylo osobnější, víc mi to dělalo dobře.

   Nancy s úsměvem ke mně zvedla hlavu, trochu jsem se od ní odtáhl, abych na ni viděl, ale stále jsem svoje ruce nechal na jejích pažích. Teprve teď jsem si všiml, jak modré má oči. Nebyly čistě modré, na okrajích byly tmavé, ale jinak byly skoro šedé. Až tak světlá modrá to byla. Tyhle oči vypadaly líp než ty čočky, co většina z nás má na koncertech nebo v MV. Byly pravé, stejně jako to hřejivé teplo života, které z nich sálalo.

   „Oppa," vyslovila zřetelně a roztomile u toho našpulila rty. Jestli u nás doma holky mají spoustu aegya, tak oproti tomuhle je to nic!

   „Ještě," zaprosil jsem.

   „Tak řekni Jiminovi s Kookem ať na nás nekoukají," začervenala se při pohledu za mé rameno, přes které aby uviděla, tak si musela stoupnout na špičky.

   Otočil jsem se v tu samou chvíli, v jakou ti dva zalezli zpátky do obýváku. Ještě si to s nimi vyřídím.

   „Nepůjdeme za nimi?" zeptala se Nancy.

Jungkook

„Sluší jim to spolu," zkonstatoval Jimin hyung, když jsme hlavy vystrčili do chodby a sledovali to dění mezi nimi.

   „Ale zkazí se mi z nich zuby," pokračoval.

   Já mlčel. Přemýšlel jsem o tom večeru, když mi pohár trpělivosti přetekl a já své myšlenky naservíroval Nancy na zlatém podnosu. Vím, že mi ho nechce odvést, nechce mi ho vzít, ale získává si jeho srdce, které je až moc křehké. Proč si ji pouští k tělu? Zapomněl, že za chvilku odjíždíme zase někam jinam? Jestli mezi nimi něco bude, pak jim to bude líto oběma dvěma.

   „Co blbneš?!" vystartoval jsem po hyungovi, který mě za lem trička vtáhl do obýváku.

   „Nancy nás viděla, dělej, jakože nic," tím to ukončil a rozplácl se na pohovce před televizí, kterou zapnul a bylo mu jedno, že ten kanál je v češtině a on tomu nerozumí, prostě jen potřeboval zaměstnat oči.

   Já přešel k jídelnímu stolu a opřel jsem se o jeho hranu, směrem k televizi.

   V té chvíli dveřmi projde Nancy, ale hyung nikde. Trochu jsem se zamračil, čehož si všimla a vzala to tak, že se mračím na ni. Sklopila oči ke špičkám svých bot a semkla rty.

   „Nancy!" vykřikl Jimin hyung hraným překvapením, zvedl se z gauče a šel se s ní přivítat. Zářivě se na něj usmála a krátce se s ním objala.

   „Kde máte zbytek?" zajímala se.

   „Yoongi s Namjoonem ještě dolaďují sborovou část k jedné písničce a Hobi se snaží s Jinem dopilovat jeho tane," obeznámil ji se situací hyung a dostrkal ji k barové stoličce. Posadila se na ni a on došel za sporák. Začal jsem se trochu bát.

   „Tak, co by sis dala?" usmál se na ni a vzal do ruky pánvičku. „Palačinky nebo palačinky?" On totiž nic jiného uvařit neumí, pokud se to nedělá v mikrovlnce.

   Nancy si přiložila ruku před pusu a zasmála se. Tohle gesto mi jde proti srsti, rád se dívám na úsměvy holek, hlavně když vím, že ho mají hezký, jako například ona.

   „Palačinky!" odpověděla s rozzářeným úsměvem, který neskrývala. Musel jsem se pousmát.

   „Dobrá..." rozhlédl se Jimin hyung po kuchyni. Očividně byl úplně zmatený, protože bezmocně otevíral všechny poličky a ty důležité ingredience přehlédl. „Kde je cukr?"

   „Kristovy rány! Jdi od tamtuď a pusť mě k tomu!" vyhnala ho Nancy z kuchyně, nad kterou převzala kontrolu.

Jo, asi jste mohli poznat, že na boyxboy kašlu, protože to totálně nezvládám! XD Všem, kteří fandili Jungkookovi se moc omlouvám :(

A neukamenujte mě za tu scénu mezi Nancy a Taem, mně to fakt nejde! A až se dostanu někdy k nějakým intimnějším scénám, tak to totálně zvořu...

A teď otázečka, která písnička a MV od BTS se vám líbí nejvíc? :D

U mě to je určitě MV k Save Me, ale písničku nevím, buď Save Me nebo House of Cards nebo War of Hormone nebo Ma City nebo Miss Right... Ne, opravdu nevím :/ 

Jinak speciální místečko u mě má Stigma, 4 O'Clock a Do You :D

- Hiroki Kotone