►Ice Coffee◄

►Just One Day◄

Taehyung

Když jsme procházeli kolem recepční, nevěřícně na nás koukala s očima otevřenýma dokořán. Nedivil jsem se jí, Jimin a já jsme podpírali Nancy, která se při jejím vykládání z auta probrala a začala se smát každé hovadině. Jin přivolal výtah a my nastoupili.

   Náš apartmán tvořily čtyři pokoje, ke každému koupelna, a kuchyně spojená s obývákem. Nakonec jsme uskutečnili myšlenku, kterou jsme probírali v autě. Hoseok si půjde lehnout ke mně a Jungkookovi na gauč a Nancy necháme v klidu vystřízlivět v jeho pokoji. Stejně nechápu, jak se po dvou sklenkách bílého vína mohla takhle zřídit. Vždyť Jin měl taky dvě a byl v pohodě!

   Z výtahu jsme vyšli rovnou do chodby našeho apartmá. Zastavil jsem se. Jimin se na mě nechápavě podíval.

   "Vezmu ji do pokoje. Je to moje vina, že to takhle dopadlo." Můj přidušený hlas nahnal Kookiemu do hlavy znepokojivé a ustarané myšlenky. Chytil mě za rameno, ale když jsem se na něj nepodíval a dál upíral zrak do země, pustil mě a odešel s Hobim do prvních dveří vlevo.

   Jin a Nam-joon zapluli do obýváku, jakmile se za nimi zavřely dveře, slyšel jsem, jak si Jin zanadával. Zůstal jsem na chodbě jen s Yoongim, Jiminem a Nancy. Zhluboka jsem si povzdychl. Chvíli bylo ticho. Pak se Suga rozesmál.

   "Co ti na tom přijde vtipnýho?!" zavrčel jsem na něj. On ale jen zakroutil hlavou a stále s úsměvem na tváři se odebral do pokoje vedle toho mého. Jimin mě popostrčil ke dveřím napravo. Pomohl mi Nancy položit na jednu ze dvou postelí a poplácal mě po zádech. Měl se k odchodu.

   "Počkej! Co mám teď jako dělat?" snažil jsem se ho zastavit.

   "Já nevím, to ty jsi říkal, že je to jen tvoje vina," s tím odešel.

   Upřel jsem oči na Nancy. Jakmile jsme nastoupili do výtahu, ztichla. Teď na mě mrkala z postele a na rtech jí hrál mírný úsměv. Pak se zase začala smát.

   "Musíš se prospat," přistoupil jsem k ní blíž.

   Vrávoravě se zvedla z postele a svraštila obočí, když se podívala na svoje oblečení. "Nemám pyžamo." Nemotorně ze sebe sundala bundu. "Potřebuju pyžamo!"

   Vypadala dost nasupeně. I když, v jejím stavu nikdo neví, každou chvíli by se mohla i rozesmát, rozbrečet, nebo sebou plácnout na postel a tvrdě usnout.

   "Jo, počkej, něco ti najdu," rychle jsem se otočil ke komodě, zády k ní, a začal prohledávat šuplíky, nakonec jsem vytáhl Hoseokovu košili a chystal jsem se ji podat Nancy, ale když jsem se otočil, seděla na posteli s rukama nad hlavou a hlavou zamotanou v tílku, jak se ho snažila sundat. Musel jsem uhnout očima, vždyť jsem ji právě viděl nahoře jenom v podprsence!

   "Nancy," otočil jsem se k ní, ale rychle zavřel oči, když jsem ji zahlédl, jak si stahuje kraťasy. "Tady... ehm... tady máš," podával jsem jí košili.

   "Ne!"

   "Cože?" Odhodlal jsem se otevřít oči, Nancy ležela jenom ve spodním prádle na posteli a vrtěla hlavou, ruce založené na prsou a nohy pokrčené. Na chvilku jsem se musel zastavit a vzpamatovat se.

   "Nechci to!" ohrnula nad kusem látky v mé ruce nos. Zvedla se na kolena a napřáhla ruce ke mně. "Co máš pod tou mikinou?" zasmála se. "Jseš stydlivej?" chytila mě za rukáv a přitáhla mě blíž k sobě. "Nancy, to se nedělá, buď hodná holka..." smála se pro sebe. Byl jsem z ní nervózní. Nevěděl jsem, co znamenala ta poslední věta, ale myslím si, že to nedopadne dobře.

   "Nancy, poslouchej, když ti dám svoje triko, půjdeš už konečně spát?"

   "Možná..." pokrčila rameny a zvedla koutky.

   "Tak dobře." Odstrčil jsem její ruce od sebe a přetáhl si mikinu přes hlavu, odhodil jsem ji na druhou postel. Nancy se po ní začala natahovat, celou dobu se usmívala. Pak ji ale zaujal pohled na moji odhalenou kůži. Otevřela pusu do němého úžasu a obočí jí vyletělo až k vlasům. Napřáhl jsem k ní ruku s bílým tričkem, jehož rukávy lemovaly tmavě modré pruhy. Popadla ho a přetáhla si ho přes sebe. Oddechl jsem si. Pokud Nancy nebude nic namítat, možná by si už konečně mohla lehnout a já odsaď odejít rovnou pod studenou sprchu.

   "Povíš mi pohádku?"

   Probral jsem se. Otevřel jsem oči, které mi ihned spočinuly na posteli, ve které už ležela Nancy s peřinou až u brady, víčky zavřenými a klidně oddychující. Jakmile na mě promluvila, usnula. Mohl jsem odejít.

•••••

Nevím, co z toho mě probudilo, jestli ta vůně nebo zpěv. Rozlepil jsem ztěžklá víčka a zamžoural po pokoji. Na posteli vedle té mé ještě klidně spal Jungkook a na gauči u okna byl roztažený Hoseok, jedna ruka a noha mu vysela z gauče a hlasitě chrápal. Divím se, že jsem v noci usnul, ale nejspíš jsem byl tak vyčerpaný, že jsem si toho ani nevšiml. Potichu jsem se dostal na nohy. Na sobě jsem měl pořád ty stejné kalhoty jako včera, neměl jsem sílu se v noci převlékat. Teď jsem si vzal čisté triko z šuplíku a potichu otevřel dveře.

   Zpěv tu byl hlasitější, stejně jako ta vůně intenzivnější.

   Zarazil jsem se. U pootevřených dveří do obýváku se krčil Jimin s Yoongim, nakukovali do místnosti a slastně se usmívali. Nechápavě jsem k nim přišel. Jimin si přiložil prst ke rtům a pak ho namířil ke kuchyňské lince. Nakoukl jsem Yoongimu přes rameno. Musel jsem ještě spát.

   Ano, ještě spím. Nebo... Opravdu vidím u plotny Nancy, jenom ve spodním prádle a mém triku, zády k nám, dlouhé světle hnědé vlasy až do půli zad rozpuštěné, jak si u přípravy slaniny zpívá a přitom pohupuje boky do rytmu svého vlastního zpěvu?!

   Nevšímal jsem si Jiminova varovného syknutí, když jsem položil prsty na dveře a mírně do nich zatlačil, abych mohl dovnitř. Nakonec za mnou šel i on s Yoongim. To už jsem je nevnímal.

   Moje oči hltaly každičký její pohyb, uši zachytávaly všechny jemné a líbezné tóny, které její rty vypustily do místnosti. Teď už vím, jak zpívají andělé. Ona nemůže být nic jiného, než anděl. Nyní mi to dávalo smysl, moje hlava si spojovala všechny náznaky. Ten úsměv, povaha, překrásné oči, nekonečné štěstí, které vás zaplnilo při každém pohledu na ni, ta nevinnost. Když jsem ji včera musel dostat do postele, uvědomil jsem si, že nebyla zvyklá pít. A teď ten zpěv.

   Nancy se s pánvičkou v ruce otočila, aby nandala slaninu na talíře, ale jakmile nás uviděla, silně sebou cukla. Málem jí vidlička vypadla z ruky a spolu s pánvičkou skončila na zemi. My tři jsme stáli nehnutě na místě a čekali. Nevím na co, ale vím jediné - i kdyby teď spadl na zem asteroid, já z ní oči nespustím.

   "Dobré ráno! Lekla jsem se vás," obdařila nás zářivým úsměvem.

   Jimin vedle mě sehrál omdlení a Yoongi ho musel chytit.

- Hiroki Kotone