►Ice Coffee◄

►N.O◄

Nancy

"Promiň, ale zítra nemůžu. Máme školu a nechci zameškat další hodiny, už tak musím dohánět z minulého týdne," povzdechla jsem si. Tae svěsil ramena a lehce kývl. Stáli jsme před jejich hotelem, ke kterému jsme zamířili hned po tom, co se stalo na Vltavě. Pořád jsem z toho byla trochu mimo. Zaprvé jsem nerozuměla tomu, proč Tae nevyplaval sám, to se nakonec vysvětlilo. Nejspíš měl šok z té studené vody. Můžu potvrdit, byla zatraceně studená! A zadruhé jsem ještě nikoho nikdy nezachraňovala, byla to taková banalita a přitom někdo mohl přijít o život.

   "Ale ve čtyři mi končí poslední hodina, můžeme zajít na zmrzku." Opravdu Nancy? Tohle jsi řekla? Chovej se jako osmnáctiletá holka a ne jako žákyně prvního stupně.

   Taehyungovi oči se rozzářily a nadšeně přikývl.

   Dobrá, u něj je to asi jedno.

   "Tak tedy zatím ahoj!" zavolala jsem na kluky, kteří už mizeli v budově hotelu.

   "Ahoj!" Jediné slovo, co Nela umí.

   Cestu domů jsem promlčela a mluvení nechala na ní. Každá věta obsahovala dvě slova . Jungkook a Taehyung. Začínala jsem si myslet, že ta holka má problém, ale pak jsem si uvědomila, že jí nemám co vyčítat. Kookie byl roztomilý, nesmělý a stydlivý. Některým holkám se to líbí. A Tae byl veselý, vtipný, roztomilý a jako utržený ze řetězu. Kdyby to nebyli takové hvězdy, nebylo by pro ně těžké najít si přítelkyni.

   No, ono by to nebylo těžké ani teď, ale udržet ten vztah, vyhnout se drbům z bulvárů a nátlaku, to se nedalo.

   Ze zamyšlení mě vytrhl hlas rozléhající se metrem. Naše zastávka.

   "Líbí se ti, co?"

   "Kdo?" To nepozná, tvůj herecký výkon je skvělý, Nancy!

   "No kdo asi? Taehyung!"

   "Bavit se s tebou o tom nebudu..."

Taehyung

"Co se vám to stalo?! Vypadáte jako zmoklé slepice!" Jin se prudce zvedl z gauče a zamířil si to chodbou přímo k nám.

   "Mě se neptej! Za to může tady náš pán 'vodníka jsem nepotkal,'" zavrčel Jungkook. Už co jsme nastoupili do výtahu, byl na mě nepříjemný. Nevěděl jsem, co mu zase přelétlo přes nos.

   Ze dveří nalevo vyšel Yoongi a málem do mě vrazil. Když si mě všiml, vytřeštil oči a uchechtl se. "Ty teda vypadáš."

   "Díky hyung," odsekl jsem.

   "Tak vysvětlí mi to jeden z vás?!" rozčiloval se Jin.

   "Spadl jsem do Vltavy."

   "Cože jsi?!"

   "Tak se tolik nerozčiluj a nech našeho malého Taeho žít, vždyť je to větší dítě než Kookie," ozval se z obýváku Namjoon. Jin si hlasitě povzdechl a mávl nad námi rukou.

   Dík bohu, že nás nechal jít. Chtěl jsem ze sebe sundat to mokré oblečení a pořádně se vysprchovat, smrděl jsem rybinou a městskou špínou. Nic příjemného.

   Jungkook mě následoval a když jsem za námi zavřel do pokoje, hlasitě kopl do rohu postele. Ale poznal, že to dělat neměl. Zaskučel a začal skákat na jedné noze.

   "Nemáš to dělat, když tě to potom bolí."

   "Lepší tohle, než..." zasekl se. Pak zakroutil hlavou. "To je vlastně jedno."

   Tohle už jsem nemohl. Co má za problém? To s Nancy jsme snad už vyřešili, ne? Tak co ho teď žere? Je naštvaný na Vltavu? Nebo na mě? Já fakt nevím.

   "Stačí, buď mi teď řekneš, co to s tebou je, nebo se aspoň přestaň chovat jako malé uražené děcko!"

   Jungkook na mě vytřeštil oči a chvíli zaraženě stál na místě. S povzdechem se posadil na postel a sklopil zrak k podlaze. Trochu mě to zamrzelo. To kvůli mně je takhle sklíčený. Ale já mám právo vědět, co jsem provedl, ne? Jak mám napravit něco, o čem ani nevím?

   Když delší dobu neodpovídal, otočil jsem se k němu zády, přes které jsem si přetáhl tričko a odhodil ho na, už teď, přeplněnou pohovku. Začal jsem se prohrabovat v kufru, který jsem si pořád nevybalil, když v tom se Kook konečně ozval.

   "Žárlím, jasný?" Překvapeně jsem se k němu otočil, nejspíš se mi pohledem provrtával do zad, protože hned jak jsem se na něj podíval, zvedl zrak k mému obličeji a nervózně polkl. "A stydím se za to, protože nevím proč." Vypadal ještě víc jako dítě, jak si hrál s prsty, proplétal je složitě do sebe a já nepoznal, který patří k levé a který k pravé ruce.

   Posadil jsem se vedle něj a položil mu ruku na záda. Zadíval se mi do očí a bylo vidět, že chce ještě něco říct, ale vyrušilo nás klepání. Zůstal jsem sedět, nevěděl jsem, že to je klepání na naše dveře. Tedy, spíš jsem byl trochu vykolejený. Kook se mi přiznal, že žárlí. Myslel jsem si to už před tím, ale slyšet to od něj bylo něco úplně jiného.

   "Žárlíš na Nancy?" zeptal jsem se.

   Lehce kývl hlavou. Posmutněle. Zatraceně, jestli za tohle opravdu může moje přátelství s Nancy, tak... Přátelství? Byl jsem si jistý, jestli je to přátelství?

   "Sakra, tak otevřete?!" ozvalo se zpoza dveří.

   Kook odvrátil pohled a zvedl se z postele. Za dveřmi stál Rap Mon, v ruce hotelový telefon.

   "Je tady Tae?"

   "Jo, tady jsem," mávl jsem na něj a šel k němu. Natáhl ke mně ruku s telefonem. Nechápavě jsem nakrčil obočí.

   "To je pro tebe, prý tě nějaká holka shání na recepci. Pokud to je nějaká fanynka, tak jí řekni, že jsme teď zaneprázdnění." A s tím odešel.

   Zamrkal jsem na sluchátko ve své dlani a roztřeseně si ho přiložil k uchu.

   "Jak to tý holce mám asi říct, když mi nebude rozumět?" hodil jsem po Jungkookovi štěněčí kukuč. Ten jen pokrčil rameny.

   "Halo?" promluvil ke mně dívčí hlas a já hned poznal, kdo to je.

   "Nancy? Ty jsi na recepci? Co tam děláš?" Koutkem oka jsem se podíval na Junkooka, ten svěsil ramena a posadil se zpátky na postel. Jedna moje část to teď chtěla položit a jít za ním, říct mu, že nemá proč žárlit, ale ta druhá, se chtěla rozběhnout dolů na recepci za holkou, kterou potkám asi jenom jednou v životě.

   "Nedal jsi mi můj mobil," zasmála se do sluchátka.

   "Ne?"

   "Ne!"

   V rychlosti jsem přešel ke gauči, na kterém ležela moje mikina a prohrábl jí kapsy. Díky bohu jsem si ji dnes zapomněl vzít na sebe, jak jsem ještě ráno plánoval, a tak se její mobil nenamočil. Popadl jsem ho do ruky a v rychlosti řekl Nancy, že už jdu dolů. Telefon jsem odložil na noční stolek u své postele.

   Slyšel jsem, jak si Jungkook dnes už po několikáté povzdechl, ale v tu chvíli jsem s tím nemohl nic dělat. Moje nohy už mě co nejrychleji vedly ke dveřím výtahu a prsty mačkaly tlačítko přízemí.

   Zachoval jsem se ke Kookovi správně?

   Ne.

   Měl jsem říct Nancy, že teď nemůžu?

   Ne.

   Co jsem měl tedy dělat?

Já vím. Nemám teď žádnou inspiraci k Ice Coffee. :/

Ale co říkáte na to, že se Kook konečně přiznal?

A ještě něco. Mám pro vás novou ff. Není to Vkook ani žádný jiný ship (takže nevím, jak mě to napadlo XD).

Chtěli byste, abych ji zveřejnila?

- Hiroki Kotone