►Ice Coffee◄

►Best of Me◄

Jungkook

Bylo pozdě v noci, vlastně už druhý den, když jsem ukončil po dlouhém přemlouvání, aby už konečně šla do postele, můj telefonát s Nancy. Ani jsem se nekoukal na displej, jak dlouho jsme si povídali. Nechci ani pomyslet, kolik musela Nancy provolat.

   Někdy jí to vynahradím, ale ne dneska, jedeme s kluky do O2 areny, omrknout, kde za týden budeme vystupovat před dvaceti tisíci lidmi. Byla to bomba. Naše první evropské turné a začínali jsme v největší aréně samotného srdce Evropy.

   Zpátky k tomu hovoru - ze začátku mi vykládala, co se všechno stalo. Ano, myslím tím úplně všechno. Od polibku v pokoji, až po její fotku v televizi. Když se dostala ke chvíli ve výtahu, musel jsem ji na chvíli zastavit a napít se vody, jelikož tohle jsem nedokázal pobrat najednou.

   Pohledem jsem hypnotizoval Taehyungovo spící tělo na vedlejší posteli a byl strašně rád, že to počítání oveček zabralo.

   Slyšel jsem jí na hlase, jak je z toho celá nervózní a roztěkaná, přesto když končila, pronesla 'Ale... nelituju toho' s úsměvem v hlase. Byl jsem rád jak za ni, tak i za hyunga. Ale pořád...

   I přes všechno, co pro mě Nancy udělala, jsem se nemohl zbavit pocitu, že mi bere mého nejlepšího kamaráda.

   Já vím, jsem sobec a tak trochu dětinský, ale pochopte mě. Tae je jako můj další brácha, o kterého se můžu opřít, když bude nejhůř. Stejně tak, jako on o mě.

   Ale Nancy... Mám ji rád. Nečekal jsem, že se na turné s někým seznámím a už vůbec ne, že se z něj stane můj přítel. Vždyť já mám vlastně novou kamarádku! Kamarádku! Je to holka!

   Jo, Kooku, je to holka, co jiného by byla? Létající slůně?!

   Přiznám si to, mám prostě dívčí kamarádku, která je z jiné země, je o dva roky mladší než já a zamiloval se do ní můj nejlepší přítel.

   A nakonec, jsem usínal s pomyšlením, že nedokážu z Prahy odjet jen tak.

Nancy

   „Nemůžu tu ležet celou věčnost..." stěžovala si Nela, když jsem ji po škole zavřela do obýváku a donutila ji projíždět všechny internetové, papírové i televizní noviny, jestli média nezjistila, kdo jsem. To mě vcelku děsilo, nemám zapotřebí si proti sobě poštvat šílené fanynky, svou rodinu a Nelu. Navíc bych neměla chvíli pokoj. Můj život si představuji tak, že si vezmu nějakého úředníka, najdu si práci, vdám se, budu mít děti a dožiju svůj nudný, ale jakžtakž klidný život někde v baráčku a psem.

   Nemusím být šťastná, ale to nikdo vědět nepotřebuje, hlavní je, že to tak bude vypadat.

   „Prosím! Nezapomeň, že to děláš pro mě!" zaškemrala sem.

   Taky jsem se tu nechtěla válet a topit se v moři novin a časopisů, chtěla jsem jet za sestrou a za sestrou, zeptat se jí, jestli to s ostatními členy rodiny zvládá. Ale musela jsem si být jistá, že se přes noc nestala žádná katastrofa a můj obličej nikdo neuvidí.

   „Já bych pro tebe i umřela... To jasně," odfrkla si Nela a odklikla další internetovou stránku.

   Protočila jsem očima a chtěla se zpátky věnovat Prásku, když v tom se po bytě začalo rozléhat vyzvánění mňoukajících koček. Vystřelila jsem do stoje a zmateně se zaměřila na zvuk.

   „Argh! Vypni to!!" křičela po mně Nela a zacpávala si uši.

   „Nevím, kde mám mobil! Odkud to vychází?!" Začala jsem zběsile pobíhat po obýváku a odhazovat z gauče všechny polštáře. Málem jsem odhodila i Nelu.