►Ice Coffee◄

►Coffee◄

Nancy

"Udělala bych ti pořádnou snídani," mluvila jsem směrem k jídelním stolu, u kterého seděl Tae otočený na židli čelem ke mně, od kuchyňské linky s dvěma mističkami v ruce, "ale nemáme tolik času, musím do školy a ještě před tím tě v pořádku dostat do hotelu."

   Když jsme před chvilkou scházeli ze schodů, brnkla jsem Nele, aby mi vzala do školy s sebou učení, jelikož stavit se v bytě už nezvládnu.

   "Jaký si dáš křupinky?" zvedla jsem k němu ruce, v jedné Cini Minis a v druhé Chocapic.

   "To v pravo," kývl hlavou.

   Takže Chocapic.

   "A s mlékem? Ptám se proto, že já ho do křupinků nedávám."

   "Já si dám, prosím."

   Z nějakého důvodu mi připadal důležitý i tak krátký rozhovor o křupinkách. Věci, které se stanou jen jednou si chcete pořádně užít a zapamatovat, abyste se k nim mohli později vracet. Mám pocit, že kdybych se s touhle podivnou myšlenkou svěřila Taemu, byli bychom za jedno.

   Seděli jsme naproti sobě mlčky a každý se věnoval své misce se snídaní. Normálně by to mezi námi trapné nebylo a možná ani teď pro něj ne, ale já se tak cítila.

   Musela jsem totiž neustále myslet jen na to, co se stalo minulou noc.

   Totiž já... porušila jsem včerejší slib, co jsem dala tátovi.

   Nevím, co mě to popadlo! Ale ta chvíle, kdy tak krásně mluvil o lásce, co ke mně cítí, mě naprosto pohltila. A... Já fakt nevím, na co jsem myslela... Prostě se to stalo.

   Ale upřímně?

   Nelituji žádného polibku a něžného doteku, který včera mezi námi proběhl.

   Spíš naopak. Těžko se to popisuje, ale možná by se to dalo přirovnat k dietě. Dlouho jste si čokoládu zakazovali a když jste si ji konečně dali, ještě předtím jste si koupili nějakou pro vás neznámou, byla mnohem lepší než ty předešlé!

   Proč to sakra přirovnávám k čokoládě?!

   To bude tím kakaem, co mi hraje na jazyku...

   Nohy se mi začaly třást. To mám z toho, když na takovéto věci myslím v jeho blízkosti...

   Chce to pořádný hrnek kafe. Jinak dneska nebudu moct normálně fungovat.

   "Nany? Jsi v pořádku?"

   Překvapením jsem nadskočila na židli a zakuckala se. Úplně mi uniklo, že mi během mého zadumání něco říkal.

   "Jo, promiň, ptal jsi se mě na něco?"

   Snad to nepozná.

   "Měli bychom vyrazit, je sedm."

Taehyung

Toho, že mě neposlouchá, jsem si všiml ve chvíli, kdy jsem se jí ptal, co vlastně zapříčinilo to, že začala vycházet s Jungkookem. Vic nez vycházet.

   Dál koukala někam do blba a nepřítomně chroupala.

   Dneska ráno, když jsem se vzbudil, tak první myšlenka, co mi bleskla hlavou, byla jak to asi skousnou kluci. To, jak to vezme Nany byla až druhá. Za to se celkem stydím.

   Ale nemohl jsem si pomoct, hlodalo mě svědomí. Už tak jsem to měl u Namjoona dost rozházené.

   Ale byl to jen záblesk, který zmizel stejně rychle, jako se objevil.