►Ice Coffee◄

►21st Century Girls◄

Taehyung

Ležel jsem na gauči u nás v hotelu. Od jídelního stolu se ozývalo mírné mlaskání a dohadování, ale o čem byla řeč, jsem nevěděl. Neposlouchal jsem je. Jíst jsem taky nechtěl. Jen jsem zarýval pohled do stropu a snad ani nemrkal.

   Stihli jsme to jen tak tak, ve chvíli, kdy jsme vycházeli z výtahu, před hotelem zastavilo auto. Myslel jsem, že jsme v koncích, ale díky slečně na recepci, která pohotově zavolala na Nancy a ukázala na postranní dveře, nás nechytili.

   Nevěděl bych, jak jim to vysvětlit. Hobi by to vzal v pohodě, Sugovi by to bylo jedno, že z toho budu mít problémy já, ale u Jina a Namjoona si jistý nejsem. Oba dva jsou na mně až moc zodpovědní a starají se o nás, jako praví rodiče.

   Přáli by mi to jako klukovi, co se zamiloval nebo by se mnou jednali jako se zpěvákem, který si buduje obrovský skandál?

   „Tae, opravdu nic nechceš? Musíš něco sníst," vyrušil mě z mého rozjímání Jin. V jeho hlase jsem slyšel tolik starosti a péče, skoro až mateřský tón... Haha, naše eomma.

   V tu chvíli mi to bylo jasné, on by mě nezavrhl. Nikdo z nich u toho velkého stolu. Neotočí se ke mně zády, jsou moje rodina, nemusí se mnou sice ve všem souhlasit, ale podpoří mě, ať udělám cokoliv.

   Rozhodně jsem vstal z gauče a postavil se doprostřed místnosti, čímž jsem na sebe upoutal pozornost všech hyungů plus Kookieho. Ten se na mě podíval a já věděl, že on tuší, co hodlám udělat. A překvapilo mě, když se hřejivě usmál a mírně kývl hlavou.

   Zhluboka jsem se nadechl.

   „Dneska tu byla Nancy."

   Jako první reakce se ozvalo řinčení kovových hůlek, jak dopadly do talíře. Neměl jsem odvahu se jim podívat do tváře, proto jsem se díval na Jungkooka. Ten se rozhlížel za mě. Točil hlavou postupně ke všem členům naší prapodivné rodinky a trochu mě utěšovalo, když se stále usmíval.

   „Hyung, nemusíš předstírat, že o tom nevíš," zasmál se Kook a šťouchl loktem do Jimina. Ten se uchechtl a nervózně se podrbal na zátylku.

   „Řekni jediný důvod," nadechl se zhluboka Namjoon, „proč tě nemám na místě přetrhnout."

   Odvážil jsem se zvednout hlavu a čelit jeho pohledu, který mě na dálku zabíjel. Na dálku dvou metrů. Hlasitě jsem polkl a o jeden krok ucouvl.

   „Protože..." chvíli jsem neměl slov, ale nakonec jsem přeci jenom za tu jednu sekundu vymyslel přijatelnou odpověď. „Protože jsem se rozhodl, že to před tebou nebudu tajit. Mohl jsem si to nechat pro sebe a neříkat ti to, ale nenechal."

   Bylo na něm vidět, jak je naštvaný. Ale zároveň taky vstřebal význam mých slov a v hlavě uznal, že jsem se zachoval celkem správně (alespoň s tím nepředstíráním).

   Teprve teď jsem si prohlédl tváře zbylých tří hyungů. Yoongi během mého rozhovoru s Namjoonem nevšímavě pokračoval v jídle, Hobi se usmíval od ucha k uchu a Jin upíral pohled na Rap Mona, očekávajíc jeho rozhodnutí.

   „Ještě než něco řekneš, tak mi nijak nezabráníš, abych se s ní vídal i nadále," pokusil jsem se o pevný a sebevědomý hlas. Nakonec z toho vyšlo jen nervózní zapípání. Byl jsem nervózní, to nebudu zapírat.

    „Kolik ti je, Tae?" zeptal se mě Namjoon.

   Cože? To myslí vážně?

   Chvíli jsem na něj nechápavě koukal a když viděl, že jsem ho nepochopil, odpověděl si sám a rozvedl svoji odpověď.