►Ice Coffee◄

►Beautiful◄

Nancy

"Až se ráno probudím, nechci ho tu už vidět."

   Stála jsem na chodbě a krčila se před svým starostlivým otcem, který na mě teď působil jako nemilosrdný buldozer, co vás převálcuje ani nemrknete.

   "Vždyť nic-"

   "Nebudu riskovat, že na něho narazím jen ve spodním prádle."

    "Tati!" zděšeně jsem vypískla. Co si o mně myslí? Že využiju Taeho mizerné situace? Ne!

   ...Kdyby už, tak ne v domě, kde spí celá moje rodina...

   Rychle zavrtím hlavou, abych se zbavila svých hříšných myšlenek a upřu oči na tátu, který poklepává nohou o dřevěnou podlahu a vyčkává.

   "Neboj, nic se nestane. Slibuju, že brzy ráno odsud vypadnem." Ani nečekám na další odpověď a upaluju po schodech nahoru do svého pokoje, kam jsem před pár okamžiky poslala Taehyunga.

   "Všechno v pořádku?" ozval se něžný hlas z druhého konce místnosti ve chvíli, kdy jsem za sebou zabouchla dveře a přitiskla se k nim zády. Na posteli v tureckém sedě Tae odtrhl zrak od fotky, kterou sebral z nočního stolku, a teď na mě upíral zrak tak pevně, aby mu něco neuniklo.

   Začala mi z toho nabíhat husí kůže.

   "Naprosto," polkla jsem, "ale musíme jít brzy spát, abychom zítřek zvládli."

   "Proč? Vždyť se nikam neženeme."

   "Vlastně..." uhnula jsem pohledem.

   "Co?" svraštil obočí v netrpělivosti.

   "Táta nás tu zítra nechce vidět, což pro nás dva znamená brzké vstávání."

   On si k mému velkému překvapení oddychl. "Bál jsem se, že to bude nějaká katastrofa!" zasmál se. "Jsem zvyklý vstávat brzy," mrkl na mě s úsměvem.

   Ten jsem mu nejistě oplatila.

   V tu chvíli mezi námi zavládlo trapné ticho. On nevěděl co říct a já si začala uvědomovat, že se musíme podělit o moji jedno a půl lůžkovou postel nebo se jeden z nás obětuje a bude spát na zemi.

   "Dojdu si pro deku," špitla jsem a chystala se odejít. Nakonec budu na zemi spát já. "Ty se vyspi v posteli."

   "Neblbni," zakroutil hlavou Tae. "Ta postel je dost velká pro oba."

   Měl pravdu. S Rose jsme se sem vždycky v pohodě vešly. Ale... on není moje sestra. Když jsem Rose objímala, nepřipadalo mi to divné. Když vedle mě bude ležet místo ní Tae, nevím, jestli vůbec usnu. Ani oči na malou vteřinu nezavřu. Tak moc na trní nesvá budu.

   "Prosím, Nany."

   Pomalu jsem se na něho otočila a málem se mi podlomila kolena. Klečel na posteli se sepjatýma rukama a vystrčeným dolním rtem. Vypadal jako malé roztomilé štěně, co prosí o piškotek.

   "Nebude ti to vadit?" pískla jsem potichounku.

   "Ne!" zavrtěl hlavou, stále s vystrčeným rtem.

   Musela jsem odtamtud rychle vypadnout, jinak nevím, co bych udělala.

   Na chodbě jsem se zhluboka nadechla a s čerstvou zásobou kyslíku se vrátila zpátky do pokoje. Tae jen povytáhl obočí, ale nijak to nekomentoval. Díky bohu.

   "Fajn," povzdychla jsem si, ale snažila jsem se tím jen zamaskovat to, jak jsem nervózní. On se vítězně usmál od ucha k uchu. "Jdi se vysprchovat, já zatím rozestelu."