►Ice Coffee◄

►Run◄

Taehyung

"Evropa!" zvolal jsem když jsme nastoupili do letadla. Těšili jsme se, hodně. Čtyři měsíce, dvanáct různých států a dvacet pět měst. Náš momentální směr byla Praha. Nikdy před tím jsem o ní neslyšel, jen Jungkook nám pustil japonský film, který se natáčel v Praze. A povím vám, že Praha vypadala staře. Ale, měla svoje kouzlo.

   "Pako, nejsme tady sami!" dal mi malý pohlavek Jin. "Tak se koukej chovat slušně!" Udělal jsem na něj obličej a posadil se na sedadlo u okna. Letěli jsme soukromým letadlem, vyhrazeným přímo k tomuto turné. Nicméně... cestoval s námi manažer, pár lidí od technického a pořadatel.

   "Kam si zajdeme nejdříve?" sedl si vedle mě Kook. Je to můj nejlepší přítel, je z nás všech nejmladší, takže se pořád chová jako puberťák. Mně se to líbí, ty blbosti co vyvádíme, by nám mohli všichni výtržníci závidět!

   "Není to jedno? Na každou zemi máme něco málo přes dva týdny."

   "Nehodlám plánovat za pochodu," skrz sedadla se k nám protáhla Hoseokova hlava. Rukou jsem ho zastrčil zpátky. Cestou jsme si pustili s Jungkookem film, spali a s ostatními koukali na pozadí obcházejících letušek. Za půl hodiny jsme měli přistávat. Nedočkavě jsem vyhlížel z okénka, ale stále jsem viděl jen bílá mračna.

   "Někde jsem četl, že Češky jsou jedny z nejhezčích žen světa," nadhodil Jimin. Všichni se na něj otočili.

   "Už plánuješ, jakou sváděcí techniku použiješ?" zašklebil se na něj Suga a tím si vysloužil šťouchanec do žeber.

   "Neplánuje, protože jeho angličtina stojí za prd!" zkrotil nás všechny Nam-joon. Jediný, kdo se v Evropě dorozumí. My budeme mít smůlu, nikde nikomu neporozumíme, neobjednáme si jídlo, nezeptáme se na cestu...

   "Hej! Koukejte!" přerušil ticho Hoseok. Naklonil jsem se k okýnku. Svítilo sluníčko, pod námi byly roztáhlá pole všech odstínů zelené a zlaté. Pár domečků, které už ze shora vypadaly úplně jinak než u nás doma. Česko bylo kompletně něco jiného, než na co jsme zvyklí.

Uvítání na letišti bylo šílené. Nikdo z nás netušil, kolik fanynek tu máme. Kook se mě pevně držel za mikinu a Jin nám rázně uvolňoval cestu k taxíku. V hotelu jsme se moc dlouho nezdrželi, hned jsme vyrazili do Prahy. Tak, centrum bylo velkolepé, staré malované budovy, kamenný chodník a ten vzduch. Naprosto jiné než třeba v Tokiu, tam jsme museli nosit ty debilní masky přes pusu a nos. Tady ne, mohli jsme se nadechnout z plných plic a usmát se do sluníčka.

   Podíval jsem se kolem nás. Zrovna jsme šli kolem prosklených vitrín s oblečením. Všichni jsme měli na očích sluneční brýle a na hlavě kšiltovky, nehrozilo tolik, že nás někdo pozná. Ale nejspíš to nebylo tak dobré přestrojení. Z obchodu vyšlo šest holek a ta jedna na nás hned ukázala a zapištěla něco kamarádce do ucha. Vůbec jsem jí nerozuměl, ale ani jsem nemusel. Holky se k nám rozeběhly a mávaly na nás rukama. Jin se rozeběhl po ulici a nás táhl za sebou. Holky to nevzdávaly a dál nás pronásledovaly. Já a Jungkook jsme byli vzadu, ohlídl jsem se za sebe a když jsem vrátil zrak zpátky ke klukům, nebyli tam. Vytřeštil jsem oči a srdce mi začalo bít jako splašené. Holky si začaly něco naštvaně křičet, slyšel jsem jména ostatních členů skupinu. Taky nevěděli, kam běželi. Rozhodly se, že chytí alespoň mě. To se opravdu může stát jenom Taehyungovi! Podíval jsem se před sebe, přechod pro chodce a spousta aut.

   "Do háje!" procedil jsem udýchaně. V tom přímo pár metrů přede mnou zastavilo u chodníku auto. Na střeše a na postranních dveřích mělo velký nápis Taxi. Zadní dveře se otevřely a z nich vykoukla pohledná brunetka. Zavolala na mě. Nevěděl jsem co říká, ale poznal jsem, že to bylo japonsky, pak čínsky a vietnamsky.

   Otočil jsem se a nemohl jsem uvěřit, těch holek přibylo!

   "Říkám ti nastup!" zavolala na mě dívka. Otočil jsem hlavu a byl vděčný, že uměla i korejsky. Posunula se na vedlejší sedadlo a já zabouchl dveře. V tu chvíli mi bylo jedno, kdo to je. Lepší jedna holka, než patnáct dalších. Brunetka zakřičela na chlápka ve předu a ten dupl na plyn. Ohlédl jsem se a zadním oknem se podíval ven. Fanynky se zastavily. Konečně jsem se uvolnil a vydechl úlevou.

   "To byl teda pořádný pytel adrenalinu!" zasmála se dívka.

   Podíval jsem se na ni. Jimin měl pravdu, tahle holka byla opravdu snad ta nejkrásnější, co jsem kdy viděl. No, tak to asi ne, ale vyrovnala by se modelce. Okamžitě jsem si u ní udělal velké plus, zachránila mě a její obličej nenesl velké známky makeupu. Vlasy měla vyčesané do dvou roztomilých drdůlků, na sobě džínové vysoké kraťasy a přes jednoduché bílé tílko červenou koženou bundičku. Sjížděl jsem jí pohledem po lýtkách k botám, ale než jsem si je stihl pořádně prohlédnout, luskla mi před očima.

   "Není ti něco? Nejsi v šoku?"

   "Ne, jsem v pohodě," kývl jsem. "Díky tobě, fakt, zachránila si mi krk."

   "Ale," mávla rukou, "to nic nebylo," usmála se na mě a já si připadal, jako bych dostal velký dárek k narozeninám. "Musíš být hodně slavný, když tě pronásledovalo tolik holek."

   Svraštil jsem obočí. "Ty mě neznáš?"

   Zakroutila hlavou. "Nejsem si jistá, přes ty brýle a čepici... no..."

   Okamžitě jsem si je sundal a opět se na ni podíval. Znovu nadšeně luskla a rozzářila se. Ukázala na mě prstem a zvolala: "Ty jsi ten kluk z plakátu!"

   "Co?"

   "Jsi ten kluk z plakátu mojí kámošky! Jak jen se ta skupina jmenovala...?" tu poslední větu pronesla spíš k sobě, než ke mně.

   "BTS," pomohl jsem jí.

   "Jo! To je ono!" celá zářila. Ten úsměv mě donutil se taky usmát, byla jako sluníčko, které venku ozařovalo Prahu, ne, ona by ji rozzářila víc! Po chvilce se plácla do čela. Povytáhl jsem obočí.

   "Vždyť já se tě nezeptala, kam chceš odvézt!" omluvně se na mě usmála. "Teďka jedu ke mně domů, tak mi řekni, kam chceš hodit."

   "No, nepamatuju si adresu hotelu," zašklebil jsem se a povzdechl si. Dívka mě jemně plácla po paži, projel mnou elektrický výboj.

   "To nevadí, zatím tě schovám u mě v bytě. Tam se trochu oklepeš a vymyslíme, co dál." Byla tak pozitivní. Nikdy jsem neviděl někoho takhle nabitého pozitivní energií. I Kookie občas zmatkoval, nebo se naštval.

   "Mimochodem, jsem Nancy, ale říkej mi Nany," natáhla ke mně ruku. Chvíli jsem na její slonovinovou pokožku jen tupě zíral, až to bylo trapné, bál jsem se jí dotknout, ale nakonec jsem její ruku stiskl.

   "Taehyung, ale říkej mi Tae."

- Hiroki Kotone