►Ice Coffee◄

►Save Me◄

Taehyung

"Jak jsem to měl vědět?!" Nic jsem nechápal. Myslel jsem si, že v téhle zemi nás lidé nebudou tolik poznávat. Hlavně místní bulvár, nebyli jsme někdo, koho byste viděla na titulní stránce pěti různých bulvárních plátků téhle země. Dobrá, kdybychom tam byli všichni, možná bych to pochopil, ale na tom, kterým přede mnou mával Namjoon, jsem byl jenom já. Teda - já a Nancy.

   "Máš si dávat pozor! Víš, jak jsem dostal kvůli tobě sprda od manažera?! Seš v maléru, Taehyungu!"

   "Sakra!" kopnul jsem rozčíleně do rohu pohovky, ale hned jsem poznal, že to nebyl dobrý nápad a se zaúpěním jsem se chytl za palec u nohy a začal skákat na jedné noze.

   "Co teď hodlá manažer dělat?" zeptal se Jimin. V obýváku jsme byli všichni. Kluci seděli na pohovce a na koberci, půlka z nich si četla článek o členovi Beyong The Scene, který má údajně románek s českou fanynkou a ta druhá půlka pozorovala rozčíleného Rap Mona, který rozhazoval rukama do všech stran.

   "Už se s ní scházet nebudeš!" ukázal na mě prstem.

   "Co?! Vždyť jsem nic neudělal!" Tohle mi nemůže udělat! Je to kamarád, měl by chápat, jaký je pro mě sociální život důležitý. A teď jsem si našel někoho, s kým si rozumím. Nemůžu to jen tak zahodit!

   "Neudělal? Neudělal?!" Nasupeně semkl rty a přetáhl mě srolovaným časopisem po hlavě. Snažil jsem se krýt, ale Namjoon byl horší než naše sousedka doma v Daegu.

   " A jestli mě neuposlechneš, tak si mě nepřej!"

Jungkook (Jo, bude tu teď častěji, snad nevadí)

Mrzelo mě vidět Taeho takhle sklíčeného. Ležel bezmocně na posteli a koukal do stropu. Takhle se nepohnul už hodinu. Pomalu se blížila čtvrtá hodina odpoledne a on to moc dobře věděl. Už nemá její mobil, nemůže jí nijak zavolat, že to musí zrušit. Už ji nikdy neuvidí. Možná na tom koncertu, na který ji donutila Nela jít. Tu už taky nikdy neuvidí, ale myslím, že zrovna to mu nevadí.

   Zaúpěl jsem a vstal z postele. Takhle to nejde. Jenom proto, že je někdo vyfotil spolu u té řeky, jak ji hyung objímá, ji nemůžeme zničeho nic odříznout. Popadl jsem z nočního stolku peněženku a nahnul jsem se přes gauč pro mobil do nabíječky. Tae zvědavě zvedl hlavu a podíval se na mě smutnýma očima.

   "Kam jdeš?"

   "Tobě to sice zakázal, ale mně ne," mrkl jsem na něj a když jsem uviděl jeho rozzářený úsměv, hned mi bylo líp.

   Na chodbě nikdo nebyl, byla tedy pro mě hračka dostat se ven z hotelu. Nevěděl jsem, jak dlouho to Nancy bude trvat se sem dostat, přeci, mohla mít školu až někde na druhém konci Prahy. Anebo taky ne.

   Seděl jsem na té samé pohovce jako včera večer a čekal.

   Čím víc minut uběhlo, tím víc jsem si uvědomoval, že jsem nervózní a že vůbec nevím, co dělám.

   "Jungkooku?" ozvalo se.

   Otočil jsem hlavu k vchodu do hotelu a s úsměvem zvedl ruku na pozdrav. Ten mi Nancy oplatila a přišla ke mně. Stoupl jsem si, abych se nemusel koukat nahoru. Trochu jsem se uchechtl, teď hlavu zakláněla ona.

   "Ehm..." polkla, "nechci být nějak drzá nebo tak něco, ale... kde je Tae?" Viděl jsem jí zmatení v obličeji.

   "Všechno ti vysvětlím u té zmrzliny, jdeme?" kývl jsem ke dveřím.