►Ice Coffee◄

►Ma City◄

Ano! Ještě žiju! XD Omlouvám se, ale už je poslední měsíc školy a s ním i snaha o zlepšení známek. Známe, ne? :(

Chtěla bych strašně moc poděkovat  barbora_pacherova (bohužel, stále jsem nezjistila, jak ten zavináč v označení funguje :/) za úžasný cover! ♥

Nancy

"Jak jste to tu objevili?"

   Seděli jsme v jednom z několika boxů. Kluci nás zavedli do jedné zapadlé uličky, k našemu překvapení naše kroky mířili k restauraci zařízené ve stylu barů z padesátých let. Nechyběl tu ani dzubox. Cítila jsem se příjemně. Očekávané červenání a mačkání rukávů košile nenastalo. Možná to bylo Jungkookem a Nelou. Byli něco jako moje kotva?

   "To Jin, snažil se najít něco přijatelného," zazubil se na mě Tae. Všiml si mého očarovaného výrazu, když jsme se usadili. Neměla jsem se v tuto chvíli za co stydět. Nikdy jsem neslyšela, že by v Praze něco takového bylo. Většinou jsem chodila do obyčejných řetězců kaváren s neosobním stylem.

   Zadívala jsem se na Taehyungovu tvář. Předtím jsem si to neuvědomila, ale všimla jsem si, že se nedokáže normálně usmát. On se kření, zubí... Říkejte si tomu jak chcete, ale mně se to líbilo, vypadalo to divně a zároveň roztomile.

   "Vybral dobře," kývl Jungkook a se sklopenou hlavou se usmál.

   Už jsem si stihla uvědomit, že s ním se asi nikdy nebudu bavit tak, jako s Taehyungem. Byl stydlivý, tichý a do pořádneho rozhovoru se pustil jen se svými přáteli.

   "Řekneš jim, že bych je chtěla požádat o pomoc?" naklonila se ke mně Nela, co seděla vedle mě. Zatímco jsem překládala, přišla k nám servírka v zástěře a žluté sukni. Sama pro sebe jsem se usmála, když jsem viděla její podkolenky, zbožňuju dlouhé ponožky.

   Tae se na Nelu zazubil, ta se zachychotala. Byla z něj vedle. Stejně jako já z Neliny prosby. Co po nich může chtít?

   "Jasně, pokud to nebude nic nebezpečného..." zatřepal Tae hlavou s cukrovou vatou na ní. Nejspíš jsem byla chvilku mimo, protože do mě Nela drkla loktem a já si povšimla tří párů očí, které mě zvědavě provrtávaly.

   "Prý v pořádku," kývla jsem na Nelu.

   Jak se ukázalo, překládání nebyla taková sranda, jak jsem si myslela. Zaprvé to bylo zdlouhavé, zadruhé nudné a mohla bych ještě pokračovat. Nela udělala z komára velblouda a pokusila se skrze Taehyunga s Kookiem, donutit mě jít na ten jejich koncert. Nejspíš počítala s tím, že před nimi mi bude hloupé to odmítnout. Musela jsem přijmout její nabídku druhého lístku.

   Tae se zazubil, ale ne tím jeho zubatým úsměvem, otevřel oči dokořán, ve kterých mu poskakovaly radostně jiskřičky. Byl opravdu nadšený, že jsem souhlasila.

   "Jaké máte lístky?" optal se směrem k nám Kook. Zvedl hlavu, takže jsem mohla vidět na jeho očích, že ho to opravdu zajímá.

   "Doufám, že si za vstupenky neutratila celé prasátko," střelila jsem pohledem po Nele. Ta se najednou z vteřiny na vteřinu změnila, nasadila svůj narcistický pohled, který říkal: Je mi jedno, kdo tu před námi sedí, ale ty už mě opravdu štveš!

   "Ne, půlku mi zaplatila máma k narozeninám a je jedno, že jsem je měla v srpnu, lístky se musí kupovat dopředu. A buď ráda, díky tomu máme místa v kotli a když si mákneme, mohly bychom být i úplně u pódia," prskla na mě.