►Ice Coffee◄

►Let Me Know◄

Nancy

"Chtěla jsem zavolat Nele, ale nemůžu najít mobil, asi jsem ho někde včera vytratila," vysvětlila jsem svoji stálou přítomnost a při tom nandavala slaninu na jeden velký talíř. Byla jsem vzhůru už dvě hodiny, nikde jsem nemohla najít svoje oblečení, telefon, ani nic jiného k jídlu, než tu slaninu.

   Cítila jsem se strašně. Co jsem to jenom včera udělala? Jen jim přidělávám starosti. Udělat jim snídani byla jen malá omluva za to, že jim tu překážím. Co si o mně jenom teď myslí? Že jsem opilec, který se nedokáže držet na uzdě?

   "Jo, promiň, včera jsem se jí z tvýho mobilu snažil zavolat, ale..." zamrkal Taehyung.

   "Zabránilo ti v tom gesto," dokončila jsem za něj a omluvně se na něj usmála. Suga vytáhl Jimina na nohy a sedli si na barové stoličky naproti mně. Měli přímý výhled na plotnu a na mě. Trochu jsem se ošila. Vždyť - byla jsem tu v dost skromném oblečení.

   "Jungkook vždycky tvrdil, že mají holky nosit černý prádlo," zazubil se Jimin. Začervenala jsem se. Můj malý zlozvyk, nesnášela jsem to, ale, co nadělám?

   Taehyung zatnul pěsti a výhružně se na Jimina zamračil. Ten ho neviděl, když seděl zády k němu. Vzala jsem do rukou talíř a šla ho položit na velký jídelní stůl, kolem kterého bylo přesně osm židlí. Já ale neměla v úmyslu se najíst. Ze včerejšího večera si toho pamatuji jen málo, ale ty útržky, co mi zbyly, se mi ani trochu nelíbily. Kromě pohledu na Teahyungovu hruď, jsem ráda, že to si pamatuju.

   Do obýváku se přišoural Jungkook, ve dveřích strnul s rukou na zátylku. Koukal na mě s otevřenou pusou. Nečervenej se, nečervenej se... Pozdě. Už stejně určitě vypadám jako rajče.

   "Dobré ráno," stydlivě jsem se na něj usmála. Kluci si posedali kolem stolu a já šla pro talířky. Nebyly potřeba, prali se o kousky masa jako smečka divokých psů. Zasmála jsem se. Taehyung se na mě podíval s plnou pusou, tvářičky měl nacpané jak bráchův křeček.

   "Můžu se zeptat, kde mám oblečení?" stydlivě jsem si založila ruce za zády. Teaehyungovi odpověď chvíli trvala, nejdřív musel rozkousat a polknout svoje velké sousto.

   "V koupelně na skříňce, včera jsem ho musel po tobě posbírat."

   "To mě mrzí, asi jsem byla dost otravná," semkla jsem rty.

   "Neomlouvej se," usmál se. "Ty asi moc často nepiješ, co?"

   "Jenom na Nový rok."

   Jimin se otočil a sjel mě od hlavy až k patě, bylo mi to trochu nepříjemné. Ale on za to nemohl, měla jsem ten pokoj prohledat líp, abych tu nechodila jen tak v kalhotkách.

   "Půjdu si dát sprchu, nevadí?"

   "Jo, jasně! Ručníky jsou na věšáku," kývl na mě Taehyung.

   Usmála jsem se a otočila se k odchodu, cestou jsem cítila, jak se mi do těla zabodávají čtyry páry očí.

Taehyung

Nancy chtěla co nejrychleji domů. Ani se jí nedivím, vždyť se probudila na úplně neznámém místě, mezi stejně neznámými lidmi. Proto jsem nic nenamítal, když na lísteček napsala pro Rap Mona, Jina a Hobiho krátký vzkaz, kde jim poděkovala, stejně jako potom slovně Jiminovi, Yoongimu a Kookiemu, a rozloučila se. Odmítala můj návrh, že ji domů svezu, prý ještě aby to, utrácet za benzin.

   Byla roztomilá. Pořád jí nedocházelo, s kým má tu čest. Těch pár korun tady v Česku za benzin? Prosím vás! Jako bych ani nepatřil do světově známé skupiny!