►Ice Coffee◄

►MIC Drop◄

Nancy

"Ty. Seš. Taková. Kráva!" mačkala ze sebe Nela. Já se jen krčila v sedačce ve společenské místnosti. Byly dvě možnosti, jak bude reagovat a ona si vybere zrovna tu horší.

   "Dobře, stejně to už nemůžu změnit, tak aspoň... jakej byl?" A ze vteřiny na vteřinu se z naštvané Nely stala perverzní Nela, co potřebuje slyšet příběh se všemi nejmenšími detaily. Sedla si na zem k mým nohám a zastřihala obočím.

   "Ty jsi asi spadla na hlavu. Nebudu ti to říkat!" vypískla jsem a přitiskla si kolena k tělu, aby moje nohy unikly z její nebezpečné blízkosti.

   "Ale no ták! Buď přece kámoška!" zafňukala jako štěně. "A navíc, jsem jeho největší fanynka, co o něm ví první poslední, tak mi řekni, jakej byl! Byla bych jediná ARMY na světě, co by to věděla!"

   O tom pochybuji. Při tom našem rozhovoru včera večer v posteli o jiných holkách... To jí ale říkat nebudu. Zničila bych v ní tak tu poslední špetku dětské naděje, jestli tam tedy ještě nějaká je...

   "Zapomeň." A tím jsme skončily. Teda aspoň já, ona mě s tím štvala až do konce odpolední pauzy, pak jí sklaplo, jelikož jsme každá zamířily na jinou hodinu. Díky bohu.

   Já měla aspoň čas přemýšlet, jelikož... I když jsme si s Taem řekli, že to můžeme jedné nám blízké osobě svěřit, cítila jsem se provinile. Zaprvé, asi jsem si zvolila špatného člověka pro takové tajemství, měla jsem jít radši za Rose, a za druhé... Teď mám i svědka, který tu bude jako žijící důkaz po Taehyungově odjezdu, že ty dva týdny nebyly jen překrásný sen a mně se začne stýskat. Po snu se vám nemůže stýskat, jelikož ho ve většině do dvou dní zapomenete. Ale po skutečné osobě, po vzpomínkách, ve kterých byl on hlavní hvězdou, se vám stýskat bude. Strašně moc.

   A Nela je důkaz, že to všechno se opravdu stalo.

   ...

   Měla bych se jí zbavit...?

Jungkook

Seděl jsem na zemi opřený o zeď hned vedle dveří našeho pokoje, s pažemi opřenými o kolena a hlavou sklopenou.

   Čekal jsem tu už skoro hodinu a jediné, co jsem zpoza dveří slyšel, bylo Jiminovo překvapené "kurva" minutu potom, co mi Taehyung přibouchl dveře před nosem.

   Nevím, co mu řekl, ale dělal jsem si starosti. Celou noc byl v tahu a navíc s ní. Nechtěl jsem si ani představit, co vše se tu noc událo a raději ani, co se děje za dveřmi.

   "Stejně seš borec," ozval se Jiminův smích.

   "Nezlehčuj to. Já se tě ptám na radu a ty mě místo toho pochválíš?"

   "Podle toho, co jsi mi řekl, by sis zasloužil medaily."

   "Chceš umřít?!" zvýšil Tae hlas.

   "Calm down, chlape, co se hned rozčiluješ?" I přesto, že se Jimin trochu sklidnil, tak z jeho hlasu bylo poznat, že se usmívá a snaží se zuby nehty nesmát.

   "Hlavně drž jazyk za zuby," zavrčel na něho a vteřinu potom se prudce otevřely dveře. Já v tu samou chvíli vyskočil na nohy.

   Taehyung se zastavil a zíral na mě s vykulenýma očima. A já na něj.

   Přimhouřil oči a trochu otočil hlavu. "Co všechno jsi slyšel?"

   "Ehm... Jimina," polkl jsem.