►Ice Coffee◄

►For You◄

Nancy

Už jsme stály s Nelou v metru, vyrazily jsme dřív, než bylo potřeba. Ale zkuste si být na mém místě a přimět ji, aby zpomalila! Nebylo ještě ani osm hodin a už mě tahala z postele. No chápete to?! V neděli! U hotelu jsme měly být v jedenáct, podle mých starožitných hodinek máme půlhodinový náskok.

"Sluší mi to?" ptala se mě už po páté Nela, nervózní jako ještě nikdy.

"Jedno se ti musí nechat, máš skvělej vkus!" Byla to pravda, jelikož já i ona máme stejnou velikost jak v pase, na nohou tak i na hrudníku, naše skříně jsou přeplněny oblečením o kterém nevíme, které z nás je. Vyhovuje nám to, neptáme se na svolení k půjčce, rovnou bereme. Teď jsem já i ona na sobě měly roztrhané upnuté džíny, já ošoupaně modré, ona bílé. Klasika. Jen jsem trochu litovala svých hnědých vlasů. Protože to plandavé triko, co měla na sobě Nela, se mi strašně líbilo, ale ta lososová barva se prostě k nim nehodila. Ona mi ale do ruky těsně před odchodem vrazila šedivé přiléhavé tílko, červeno-černou kostkovanou košili a černý klobouk. Vlasy mi zapletla do dlouhého copu a svoje vlastní si sepnula ozdobnou sponou.

"Vím, děkuju," zazubila se na mě.

Vlak zastavil a my se vydali podle směrovek k východu, který by měl být nejblíže k hotelu.

Byla jsem celkem nervózní a ani jsem nevěděla proč. Počkat, možná vím... To Taehyung. Poblíž něj se mi svíral žaludek a klepaly ruce. Byla jsem ráda, že jsem nezapomínala dýchat. I teď jsem se soustředila na hluboký nádech a uklidňující výdech. Naprosto mě pomyšlení na něj rozhodilo, co se stane, až budu v jeho přítomnosti?

Nela vypadala zvláštně, byl výjimečný okamžik, vidět ji takhle usměvavou, natěšenou a v bláznivé náladě. Většinou to byla chladná, sarkastická narcistka, co vám ani pohled nevěnuje. Byla to změna.

Zahly jsme za roh a před námi se tyčila překrásná zdobená budova ze Starého města. Včera ani předevčírem jsem si ten pohled nemohla užít a teď, když se mi naskytl, stejně jsem z toho nic neměla, protože moje oči se upírali na prosklené otočné dveře hotelu. Nela mě chytila nedočkavě za ruku a chtěla se mnou projít, ale...

"Kampak, kampak, slečinky?" zastavil nás muž v černém obleku s mini mikrofonem u úst a sluchátkem v uchu. Jeho obličej čišel opovržením a zároveň vzrušením z příležitosti, někomu zabránit ve vstupu do hotelu.

"Omlouváme se, ale my za někým jdeme," usmála se koketně Nela. Chtěla pokračovat v cestě, ale ruka muže ji zastavila v pohybu.

"Smím se zeptat za kým?" nedal se.

"Víte... Ono by to nejspíš mělo být tajemství..." naklonila se k němu a při šeptání na muže mrkla.

"Já​ tajemství umím udržet..." oplatil jí úsměv a mrknutí.

"V tomhle hotelu bydlí moc známí kluci... Víte, jsou opravdu známí, jako známí. Opravdu. A tady moje kamarádka," ukázala prstem na mě, "se s nimi už jednou setkala, zachránila jednomu z nich život!" Přeháněla. "Byla tu včera, možná jste si jí všiml. Je s nimi vélká kámoška!" protáhla předposlední slovo a doprovázela ho obsáhlým gestem rukou.

"A koho tedy přesně je kámoška?" zeptal se stále s hlavou u Nely.

"Bangtan Boys!" zazubila se.

"To určitě a já jsem Justin Bieber..." řekl sarkasticky. V tu chvíli jsme s Nelou poznaly, že si z nás celou tu dobu dělal srandu. Už od začátku neměl v úmyslu nás pustit dovnitř. Nele ztuhnul úsměv na tváři.

"O-ou..." vytvarovala jsem ústa do "o".

Nela po mně protočila očima.

"Teď není zrovna ta pravá chvíle na tvoje hloupé poznámky, Nancy!"

Taehyung

Vyšel jsem s Kookiem ven z výtahu. Oba dva jsme mlčeli, trvalo mi ho opravdu dlouho překecat, aby šel se mnou. Nezazlíval jsem mu to, přeci jenom, nutil jsem ho jít ven s holkou, kterou nemá z mně neznámého důvodu rád, ale když jsem řekl, že se setká s tou její šílenou kamarádkou, svolil.

Přál jsem si mu vidět do té jeho hlavičky, co si myslí. Většinou nebylo těžké odhadnout, jak se zachová. Vždyť jsem ho znal nazpaměť, on byl něco jako příprava kakaa, děláte to automaticky a ani nad tím nepřemýšlíte. Občas se jen pozastavíte a uvědomíte si, jak úžasný​ je to pocit, vychutnávat si to.

Kook nikdy nesdílel tak velkou vášeň ke kakau, jakou mám já. Ano, rád si ho se mnou vypil u televize, ale když už, radši si udělal čaj. Jahody se smetanou, jeho oblíbený. Občas jsem ho viděl experimentovat, jednou do dormu přinesl jablka se skořicí nebo hrušku s vanilkou.

Z hloubání mě vytrhl dívčí pisklavý hlas. Už jsem ho dvakrát slyšel, tudíž jsem poznal, kdo se to venku před hotelem hádá s ochrankou. Jungkook zmateně vyvalil oči. Já urychleně zatlačil do prosklených dveří a ocitl se na ulici.

"Nancy!" zavolal jsem, byla pár metrů ode mě, ale i tak jsem se musel přemáhat, abych si nezakryl rukou oči, jak moc se rozzářila.

Pak si mě všimla její kamarádka.

"Oppa!" zapištěla.

Ochranka měla co dělat, aby ji udržela. Chlap ji popadl v pase a ona natahovala ruce ke mně a Jungkookovi, který mezitím přišel vedle mě.

"Tae! Jsem moc ráda, že tě vidím!" zamávala mi Nancy. Myslím, že i Kookie si všiml jejího sluníčkového stavu, protože jsem ho koutkem oka zahlédl, jak se usmívá. Opravdu! Kookie se na Nancy usmíval!

"Co se tu děje?" zeptal jsem se jí a rozešel se směrem k ochrance.

"Ále!" mávla rukou. "Jenom menší nedorozumění."

Přišel jsem k muži v černém a vydoloval ze sebe slabé 'ou-kej'.

Ten na mě kývl a pustil Nelu, která jako torpédo vystřelila k mému pasu, už připraven na ocelové sevření jsem zvedl paže od těla, aby neskončily také uvězněné.

"Že ty to trpíš!" zasmála se směrem k nám Nancy a položila mi ruku na rameno. V tu chvíli jsem vůbec netušil, co jsem řekl, ale něco jsem skutečně z úst vypustil. Očividně to překvapilo jak Nancy, Nelu, tak i Kooka.

Pro tebe to strpím...

Ach, děkuji mozku, děkuji, že mi přehraješ můj vzkaz na záznamníky v podobě tří úplně rozdílných srdcí. Nyní byl i na mém. Pípal tam uprostřed prázdné místnosti, čekajíc, až někdo zmáčkne to osudné tlačítko.

"Vůbec se nechováš tak jako na těch videích..." povzdechla si pro sebe Nancy.

"Co?"

"Nic," zamumlala. "Máš můj mobil?" urychleně změnila téma.

Přikývl jsem.

"A pokud ze mě sundáš tu pijavici, možná ti ho i dám."

"Ach! Promiň," omluvně se na mě usmála a já se cítil mnohem líp. Jak díky jejímu úsměvu, tak i volnému hrudníku, který mohl nabrat do plic potřebný vzduch. Ha ha... Právě jsem si sám sebe představil jako žvýkačku.

"Jungkooku, tohle je Nela," začala Nancy. "Nelo, tohle je-"

"Vždyť já vím, kdo to je!" přerušila ji Nela. Vzhlížela ke Kookovi jako k Bohu, stejně tak se na mě koukala ten den, co jsme se potkali poprvé. Moje první zkušenost s ocelovými kleštěmi.

"To bude zajímavý oběd..." pronesl směrem ke mně Jungkook.

Chtěla bych Vám všem moc poděkovat! Za Vaše vote a podporu, díky ní se Ice Coffee dostalo do první šesti stovky! :3 Těším se na další pokračování s Vámi 💙

- Hiroki Kotone