►Ice Coffee◄

►Spring Day◄

Nancy

Nevím, čím to bylo, ale tenhle den jsem si užila víc, než třeba s Nelou. Sice jsme se celou dobu trápili nad tím, aby neviděli spolu i nás dva, ale upřímně - bylo mi to v tu chvíli jedno. S Jungkookem jsem se skvěle bavila.

Vím, že tahle věta je tak ohraná, jako písnička Despacito, ale v momentální situaci se hodila. Co jsem měla jinak říct? 'Zdál se mi milý'? Ne, to asi ne. Možná 'Ukázalo se, že je ve skutečnosti úplně jiný člověk, než se na první pohled zdá'. Ano, s tím jsem spokojená.

Bylo mi tedy pochopitelně líto, když se musel vrátit. Podařilo se mi ho překecat, abych ho mohla doprovodit. Ani moc neprotestoval a já hloupá se ani nezamyslela proč. Šli jsme po kamenném chodníku směrem k hotelu a rozebírali naše směšné a dětinské teorie o tom, proč je obloha modrá, když mě Kook pevně chytil za zápěstí a se mnou to cuklo, jak se prudce zastavil. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Musíme najít nějaký zadní vchod," polkl a svůj zrak stále upíral před budovu hotelu. Podívala jsem se stejným směrem a div mi nezaskočil vlastní jazyk - na ulici stálo snad dvacet holek s transparenty nad hlavou a pokřikujíc Taehyungovo jméno.

„Asi si přečetli noviny," špitla jsem i když jsem věděla, že nás z takové dálky nemohou slyšet.

A stále jsem si neuvědomila, jak velkou chybu hodlám udělat.

Jungkook mě znovu začal tahat za ruku a tentokrát zamířil do postranní uličky vedle hotelu. Našlapovala jsem s odporem, jelikož dva velké kontejnery byly otevřené a jejich obsah se místo v nich nacházel na zemi kolem. Naneštěstí přímo mezi nimi byly i námi hledané dveře a viděla jsem i na Jungkookově tváři, že se mu do toho zrovna moc nechce. Ale bylo lepší prodrat se odpadky, než se vrhnout do víru fanynek, ze kterého bychom se s jistotou nedostali.

Dveře byly díky bohu odemčené a my mohli proklouznout dovnitř. Teprve až teď jsem si uvědomila, co jsem to zase provedla a prudce jsem sebou zády praštila o dveře. Jak jsem mohla být tak hloupá a nevšimnout si své blbosti dřív?

„Děje se něco?" nechápal Jungkook a otočil se ke mně.

Zakryla jsem si jednou dlaní oči a zhluboka se nadechla. Jsem to ale blbka, já si tady vyčítám, že můžu za ten článek v novinách a slibuju světu, že už jim dám pokoj a nikdy je nevyhledám a teď si v pohodě nakráčím do toho stejného hotelu, ve kterém momentálně pobývá osoba, která kvůli mně utrpěla nejvíc.

„Měla jsem jít domů. Nechtěla jsem se sem zase vetřít," povzdychla jsem si.

Očekávala jsem, že mi zase začne mé myšlenky rozmlouvat, ale zmýlila jsem se.

Ucítila jsem, jak se mé ruky na očích dotkly hrubé prsty od posilování a jemně mi ji odhrnuly. Byla jsem přinucena se dotyčnému podívat do tváře a překvapilo mě, jak blízko mně byl. Zamrkala jsem, jestli nemám halucinace z toho všeho stresu kolem. Ale bylo to skutečné. Jungkookova tvář těsně nad tou mou a má ruka v té jeho. Dotýkal se jí tak lehce, jako by se bál, že se po prudším pohybu rozpadne v prach.

Zamrzla jsem na místě a nemohla se pohnout. Jediné, co mi v téhle situaci mé tělo dovolilo, bylo zahledět se do těch očí. Do těch hřejivých, hořce čokoládových očí. Nevěděla jsem, jak dlouho zadržuji dech, ale když jsem se konečně nadechla, došlo mi, že on také nedýchá.

A pak to bylo pryč. Jako lusknutí prsty. Odtáhl se, sklopil stydlivě hlavu a promnul si dlaní zátylek. Ještě před chvílí bych řekla, že se jeho nervózní a holek se štítící stránka odvrátila a vypustila do jeho mysli tu druhou, mně zatím neprozkoumanou. Ale teď si myslím, že se mi to asi jenom zdálo.

„Když už jsi tady, nechceš ho vidět?"

Musela jsem znovu zamrkat, abych vůbec vstřebala obsah jeho věty a význam slov.

Jestli chci vidět Taehyunga?

Nesmím, v posledních deseti minutách jsem překročila tolik prahů zakázaného, že tohle by způsobilo výbuch mojí hlavy. Ale co, zakázané ovoce chutná nejlépe, ne?

Pak jsem si začala připadat jako Julie. Zakázání milenci. Moje hlava se mi začala posmívat: „Neznáte se sotva ani týden, nikdy se neukázalo, že by k tobě něco cítil a ty tu z vás děláš Romea a Julii?!"

„Tak... Jo, asi jo," vypravila jsem ze sebe nejistě.

Jungkook

Nemohl jsem za to! Opravdu ne! Chtěl jsem ji jenom přimět, aby se na mě podívala, ale když jsem se jí dotkl, jako by moje pokožka vstřebávala její třešňovou vůni každým pórem. A byla to zrovna ta vůně, kdo mě následně probral. Když jsem si uvědomil, jaká to vůně vůbec je, můj mozek si vybavil obličej hyunga. Třešňová - jeho nejoblíbenější.

V dormu máme v koupelně tři druhy třešňových šampónů a všechny patří jemu.

Připadal jsem si, jako bych mu teď za jeho zády dělal nekalosti s jeho holkou. Prakticky to jeho přítelkyně nebyla, ale byla jeho. Dal nám už několikrát najevo, ať na ni nesaháme, nepřibližujeme se a nekoukáme. V tom nám sice zabránit nemůže, ale chtěl by.

A já ho teď zrazuju.

Svého nejlepšího kamaráda...

K Nancy nic necítím. Tedy, ne to, co si teď možná ona myslí. Beru ji jako... jako holku, co se usmívá, i když já jsem na ni hnusný. Jako někoho, koho si nechci pustit moc k tělu, protože vím, že za nedlouho odjedu a už ji nikdy neuvidím.

Nancy
Šli jsme tmavými chodbami, až jsme se ocitli u dvojitých těžkých dveří, které vedly z boku do haly. Recepční na nás koukala trochu udiveně a těkala pohledem mezi námi a vstupními dveřmi hotelu. A když si uvědomila, kdo jsme, usmála se.

„Dobrý den, slečno," kývla na mě hlavou.

„Ehm... Vám také," byla jsem drobet překvapená, jak se ke mně chovala.

Kook si toho nevšímal a šel dál k výtahu. Nastoupila jsem za ním a on zmáčkl tlačítko patra. Ve výtahu jsem stála úplně vzadu u stěny se zrcadlem, zatímco Jungkook byl pár centimetrů od dveří. Panovala mezi námi napjatá atmosféra a hlučné ticho, nejspíš zapříčiněno tou událostí dole v tmavé chodbě.

Nejspíš to tak necítil, možná to vůbec nemyslel tak, jak to vypadalo. Jen byl prostě moc blízko.

Bušení mého srdce se zrychlilo, když výtah cinkl. Ale těsně před tím, než se dveře otevřely, se na mě Jungkook přes rameno ohlídl.

„To co se stalo," polkl, „se nestalo."

A pak se před námi objevila postava mého Romea.

Ahoooj! Nebojte, žiju! Tábor mě nezabil XD

Omlouvám se všem, co moc dlouho čekali na další část. Neměla jsem žádnou inspiraci :/ Nebo se jen vymlouvám, jelikož jsem byla líná ':D

Každopádně, co říkáte na Jungkookovo chování? A udělala Nancy dobře, že se opět ocitla v hotelu?

- Hiroki Kotone