A stejně jako v jeho případě, ani tentokrát nás v tom náš strážce nenechal. Stejně jako předtím, chvilku mu to trvalo, ale nakonec pomohl i mě a já mohla za chvíli roztáhnout křídla. Když jsem na něm jela po tak dlouhé době poprvé, byl lednový úterní večer. Měla jsem ho jen na madlech a provazové ohlávce. Chodili jsme maximálně klusem, ani jsme nedělali nic složitého. Prostě jsme jen jezdili. Když jsme klusali, trenérka mi řekla jednu věc: "Polož mu otěže na krk, chytni se těch madel a uvolni se. Nech ho jezdit kam chce. Ohradu s tebou neskočí a do plotu nevrazí. Užij si to." A tak jsem to udělala.
Trenérka pak někam odešla, že si prý mám udělat ještě pár kol na vykrokování a pak jít k uvazišti. Ležela jsem hlavou na jeho zadku, oba jsme odpočívali. A já pak začala mluvit. "Víš, správně bych teď měla chodit jenom takhle. Krokem. Ani klusat bych vlastně neměla. Vím, že bych to měla dodržovat, protože tohle už je asi vážně poslední šance. Podívej, vidíš támhle ty hvězdy? Vypadají, jako cválající kůň." Usmívala jsem se. " Víš, jsem vlastně docela šílený snílek. A víš, o čem sním teď? Představuju si, že až zase budu moct jezdit na cvalový vyjížďky, pojedu na tobě. Krajina bude zasněžená a my vyjedeme z lesa na pole. Obrovský, zasněžený pole. A já tě pobídnu, a ty poběžíš. Rychle, nadšeně se budeme hnát tou nádhernou zimní krajinou, spolu. Budeš pořád zrychlovat, poletíš jako vítr. Budu přitisknutá k tvému krku a budu ti šeptat do ucha. 'Tak pojď draku, tak pojď. Ukaž mi, co jsem zapomněla. Ukaž mi, jak se lítá.' Poslechneš mě, poběžíš přes celý to pole, vítr mi bude bušit do tváře. A pak pustím otěže, narovnám se a roztáhnu ruce. Budeme jako jeden, poletíme spolu až k oblakům..." Šeptala jsem s úsměvem, i když mi po tváři tekly slzy. "Já to zvládnu, jasné? Musím to zvládnout, pro tebe. Dlužím ti to, hrdino." Dodala jsem ještě, než jsem se narovnala a navedla ho na cestu domů.
Ta představa se samozřejmě nesplnila. A to nejen proto, že sníh už v ten den pomalu tál. Ale nedlouho potom moje problémy skončily. A v tomhle ohledu už jsme od té doby oba v pořádku.
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...