Myslím, že my dva jsme vážně bláznivá kombinace. Já, holka co má problémy se zádama a jednou rukou, kvůli ramenu a on, nejvyšší kůň ze stáje s ataxií. Částečné ochrnutí zadních nohou je hrozná sranda, co vám budu povídat. Ale myslím, že to je právě ten důvod, proč jsme spolu tak spokojení.
On občas zakopne nebo spadne, ale vždycky se zvedne a pokračuje. Když se zamyslím nad tím, co všechno on zvádl, co všechno jsme my zvládli... nedokážu být nic jiného než hrdá. Za ten necelý rok co se známe, se pro mě dokázal stát hrdinou a motivací. Když vím, co všechno on dokáže, říkám si, že já to zvládnu taky. Podívám se na něj, pohladím ho, usměju se a vím, že nemám strach. Právě díky své nemoci je pro mě tou podporou, kterou někteří hledají celý život.
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...
