Ten den mi přišel celý nějaký divný. Ačkoliv to tak nejspíš moc nevypadalo, přišlo mi, že jsem na jízdárně byla úplně nemožná a že víc zvrtat jsem to nemohla. Sotva jsem stihla svého ryzáka odsedlat, dát mu jídlo a odnést jeho věci, už jsem musela pomáhat připravovat koně pro lidi ze slevomatu. Načež jsem zjistila, že v tom děsivém vedru s nimi budu muset jít pěšky a tvářit se jako děsivě milý a ochotný člověk, kterého strašně zajímá, jestli držíte dobře otěže...
Celou tu hodinu co jsem tam tak pochodovala jsem strávila přemýšlením na téma 'jak jsem se sakra dostala do týhle situace.' Úplně jednoduše. Se slovy, že ve stáji budu nejméně potřebná (čtěte k ničemu) mě prostě vykopli, že tu vodu za mě dopustí během kydání.
Po příchodu jsem už sotva měla na něco náladu, takže jsem ty pracující exoty zavolala, aby se postarali o koně a oficiálně je přestala řešit. Poslední kapkou pro mě byla chvíle, kdy jsem zjistila, že na tu vodu se vlastně vykašlali.
Po asi půlhodince odpočinku s myšlenkou 'když jsem tak nepotřebná, můžu přece zůstat tady' jsem posbírala dost sil na to, abych zamířila k boxu svého miláčka. Box s čištěním byl stále u jeho stání a kamaše položené okolo. Automaticky jsem zkontrolovala kopyta a začala mu čistit zpocenou srst. "Tak si to představ kamaráde. Já jsem asi úplně zbytečná nebo co. Jo, jsem tu úplně k ničemu ne? Teda já sice vím, že jsem tu s tou rukou úplně k ničemu, ale... tak sakra dělám všechno co můžu. I když skoro nic nemůžu. Ale co se snažím, vůbec tu nemusím být, že jo..." stěžovala jsem si, jak jsem měla ve zvyku. Sotva jsem vyčistila jeho srst a chtěla vyjít z boxu, do moře vzteku se vlila vlna smutku. Pohodila jsem kartáč na zem a objala ryzáka kolem krku. K uším mi dolehlo zafrkání a pak jsem ucítila pohyb jeho hlavy směrem dolů. Ucítila jsem jeho váhu na ramenou a přebrala si to jako pokus o objetí.
"Pro tebe nejsem zbytečná, že ne?" Odstoupila jsem od něj po chvíli a políbila ho na čumák. "Hned jsem zpátky bráško. A přinesu ti jablko. A taky hrozny, jo? Jen chvilku vydrž." Vyšla jsem z boxu, cosi odsekla přicházející kamarádce a zamířila pryč. Bez úsměvu na tváři, ale s celkem dobrou náladou.
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...
