Existuje jeden člověk, kterého tu určitě musím zmínit. Protože, myslím, že bez jedné mojí kamarádky (říkejme jí třeba Zrzka), by můj vztah s tím koněm nevznikl. Protože pokud vím, tak ona byla z nás dvou první, kdo si ho oblíbil. Mám pocit, že se to začalo projevovat někdy potom, co ho měla na jízdárně na madlech a provazové ohlávce. V hodně názorech se shodujeme a tak netrvalo dlouho a milovaly jsme ho společně, těžko říct, kdo víc.
Teď je to sotva rok a něco, od doby co jsme se poznali, ale přijde mi to jako věky. I když už nejezdíme do stejné stáje, pořád jsme spolu a mám s ní lepší vztah než s kýmkoliv jiný. Je jedním z mála lidí, kterým vážně věřím. Řešíme spolu spoustu věcí, nebojím se jí cokoliv říct. Když se mému hrdinovi něco stalo, něco se nám povedlo nebo jsem o něj měla strach, ona byla prvním člověkem, kterému jsem napsala. Vždycky mi dokázala pomoct.
A teď, když už tam není, občas se na ní ptám svého ryzáka. Ale vážně jen někdy, když mám jistotu, že nás nikdo neslyší. Stojím u něj, hladím ho a opatrně šeptám: "Pamatuješ si Zrzku, že jo? Určitě si jí pamatuješ, měla tě hodně ráda. Pokaždý když přijedu, tajně doufám, že jí tu uvidím. Její batoh pohozený v klubovně na gauči a jí samotnou s vidlema v rukou. Chybí mi tu, víš? Asi jsem jediná, ale mám prostě pocit, že bez ní to není ono... Občas, když se podívám na ostatní tak mám pocit, jako kdyby na ní všichni zapomněli. Jako kdyby tu ani nikdy nebyla. Asi je to jen o mně, ale prostě mi to tak připadá. Ale ty jsi nezapomněl, že ne?" Usměju se a když se rozhlédnu kolem, na moment mám pocit, že stojí vedle mě nebo že na mě volá ze stáje...
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...
