Začátek tohohle díla ke mě přišel ve chvíli, kdy jsme spolu cválali na poli, všichni byli kdesi před námi a ani jednomu z nás to nevadilo. A proč taky? Dokud mám jeho, nikdy se nebudu bát, zůstat s ním sama.
A pořád jsi to ty.
A pořád jsme to my.
A budem navždycky.
Pořád vedle sebe jít
A nohu vedle nohy mít.
Ač cestou trnitou kráčíme,
Vím, že se nikdy nevzdáme.
Společně roztáhnout ta křídla,
Nahoru vyletíme spolu,
Dokud nechybí nám víra,
Tak vždycky zdoláme tu horu.
Až jednou skončí svět
A na zem spadnou temné mraky,
A i když nebude to hned,
Z konce najdem cestu taky!
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...
