Na vyjížďkách někdy říkám, že "jestli to zvládne on, tak to zvládnou všichni!" A proč ne. Někdy se nám stane, že málem vrazíme do stromu nebo se mnou projde tak těsně kolem větví, že mi skoro vyrve nohu ze třmenu. Občas taky zakopne na rovině nebo mu to podjede na trávě. Překvapivě, vůbec mi to nevadí. Neustále mi to připomíná, že nikdo není a nemůže být dokonalý.
Dost často kvůli němu na vyjížďce obětuji svoje vlastní pohodlí. Vím, že i normálně má někdy problém zůstat na nohou a nechci mu to ještě ztěžovat. Dobrovolně se nechávám vláčet větvemi jen proto, že na té straně cesty je nejméně bláta. Ostatním klapou kopyta po asfaltu a já se nechám zatáhnout na ten úzký pruh trávy a kryji si obličej před listím. Sleduji cestu před námi, snažím se mu radit a ukazuji mu, kudy je to lepší. A když jsem naprosto bezradná, jen mu dodávám oporu a lehce ho navádím. Dávám mu znamení, že mi nevadí tamtudy jít.
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...
