Byl to normální den. Normální páteční odpoledne a my jsme chystali koně na vyjížďku. Měli jsme jet naší obvyklou trasu, stejnou jako vždy. Před tím kopcem jsme jeli na vůdčí pozici. Nijak to nevyhledávám, ale občas je prostě dost rychlý na to, aby šel první. Ohlédla jsem se na trenérku a zeptala se na rychlost. "Jeď klusem a když si nacválá, tak ho nech." Odpověděla mi a tak jsem poslechla.
Těsně před kopcem naskočil do cvalu a já mu samozřejmě nebránila. Udělal pár cvalových kroků, když se prudce hnul a najednou byl na druhé straně cesty. Nikdy tamtudy neběhal, ale nechala jsem ho.
Až později jsem zjistila, že mu tehdy podjela noha. Zbytek jsem si domyslela. V té rychlosti šlápnul do úzkého příkopu, který byl zaházený listím.
Jsem si téměř jistá, že jeho jméno jsem křičela už ve chvíli, kdy jsem letěla vzduchem. Sám by mě nikdy neshodil, proto mi v okamžiku kdy jsem opustila sedlo, došlo, že něco není v pořádku.
Když jsem se zvedala, viděla jsem trenérku jak ještě za jízdy seskakuje z koně, ostatní ty své brzdili. Když jsem se zvedla ze země, trenérka už klečela u mého hrdiny a uklidňovala ho. Na chvíli jsem přestala dýchat, když jsem viděla, jak v křeči trhá zadníma nohama.
Když už jsem byla schopná schopná se hýbat, chytila jsem otěže trenérčina koně a hladila ho po plecích. Pohledem jsem však stále visela na tom ležícím obrovi.
A pak jakoby se rozhlédl kolem sebe. Pohodil hlavou, zafrkal a najednou se zvedl. Prvních pár metrů ho vedla trenérka, pak jsem převzala otěže. Celou cestu domů jsem sledovala cestu před námi, nechtěla jsem vidět, jak kulhá. Přesto, když jsem se podívala na ostatní, musela jsem se usmát. Všichni šli, stejně jako já, pěšky. V tu chvíli mě napadlo jen jedno.: 'Děkuju, že jste v tom se mnou.'
Po návratu do stáje jsem ho hned zavedla do boxu, odsedlala, oduzdila a sundala kamaše. Automaticky jsem prohmatala nohy a v rychlosti jsem uklidila jeho věci do sedlovny. Vrátila jsem se k němu do boxu a sedla si na seno. Už to bylo dlouho, co přestal na noc chodit do boxu a taky jsem věděla, že není rád sám. Poprosila jsem holky o pití a neodešla jsem od něj, dokud nepřijela mamka.
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...
