To jak jsem se do něj zamilovala, se určitě nedá popsat jako láska na první pohled. Když jsem ho poprvé viděla, byl pro mě jen vysokým ryzákem v řadě dalších. Ani když jsem na něm poprvé jela, nijak mě nezaujal. Po první vyjížďce jsem ho nazvala časovanou bombou, ale víc jsem k němu nebyla schopná říct.
Já osobně bych mou lásku k němu přirovnala spíš k propasti. Dlouho jsem tu propast jen obcházela, opatrně nahlížela dovnitř a zkoumala její okraje. Dívala jsem se dovnitř, ale neodvážila jsem se udělat ten poslední krok. A najednou jsem stála těsně na okraji, balancovala s jednou nohou nad tou hlubokou jámou a váhala. Měla jsem strach udělat ten poslední krok, nechtělo se mi padat. A pak jsem tam dole zahlédla něco... něco, co mě zaujalo a co jsem chtěla prozkoumat blíž. A tak jsem se naprosto spontánně rozhodla a skočila. Dopad na dno byl prudký, ale překvapivě vůbec nebolel. Ochotně jsem zůstala ležet na té zemi a rozhodla se, že z téhle propasti se mi ven nechce.
ČTEŠ
Moje volba? Hrdina!
RandomMyslím, že kterýkoliv nezaujatý pozorovatel by řekl, že jsem si mohla vybrat lépe. Protože jsou přeci jiní, zdravější, rychlejší... lepší koně. Ani bych se s takovým člověk nehádala. Spíš bych s ním souhlasila, ano, určitě jsem si mohla vybrat lépe...
