♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤~{4}~❤

Moc dlouho jsem se tedy neprospal, protože mě vzbudil tátův křik.

,,Jungkooku okamžitě vstávej a jdi si pro svoje věci! Co si myslíš, že jsem? Sluha co ti všechno donese až pod nos? Ne, to teda nejsem, tak mazej!"

,,No jo, vždyť už jdu, tak se klidni." Hned co jsem to řekl, jsem vstal a šel si pro zmiňované věci. Nebudu lhát, nebylo jich málo.

Po úspěšném vybalení úplně všeho co jsem měl, jsem šel prozkoumat okolí.

Ano, bylo to tu mnohem větší než jsem si myslel a celkem i hezké.

Jen mě znepokojovala jedna věc, protože jak znám svoji sestru, zase tu bude mít problémy, zvyknu si tady a bum jedeme jinam. Takhle je to vždycky, takže se snažím si ta místa něčím znepříjemnit, abych z toho po opětovném stěhování nebyl na dně, tak, jako pokaždé.

Jenomže zatím se mi tady všechno líbí, ale i tak doufám, že se mi dřív nebo později podaří najít něco záporného.

Bohužel ani po hodině mne nic nepřesvědčilo.
,,Třeba mě zklame zítra škola." Pomyslel jsem si nahlas, i když jsem o tom dost pochyboval, jelikož má škola je údajně na špičkové úrovni.

,,Mám ale celkem hlad... Že bych si zašel támhle do té lákavě vypadající restaurace? Mhm~ Jo jdu." Někdy si přijdu divný, nebo přemýšlím, jestli netrpím samomluvou, ale není se čemu divit, když jsem většinu času trávil bez přátel, kvůli stěhování.

Nakonec jsem přestal přemýšlet nad svojí divností a vešel do útulné restaurace, kde jsem zamířil ke stolu u okna.

,,No lidí je tu celkem dost." Povzdechl jsem si smutně, ale jen na chvilku, jelikož zanedlouho ke mně přišel moc pěkný kluk, asi tak v mém věku.

Idned se mě zeptal, co si dám a stále se tak hezky usmíval. Řekl jsem ať mi vybere něco co chutná jemu, ať mě překvapí.

Jen se usmál a odhopkal do kuchyně.

Za chvíli přišel i s nádherně vypadajícím talířem čehosi zvláštního, ale na pohled vážně perfektně naservírovaného.

Poděkoval jsem, on se opět tak dokonale usmál a odešel. Ten kluk byl tak krásný, dokonalá tvář, byl prostě dokonalý.
Nechápal jsem to.
Už dávno jsem věděl, že jsem orientovaný i na chlapce, ale nikdy mě žádný kluk takhle zvláštně nepřitahoval.

Zatím byly všechny moje velmi krátké "vztahy" jen s holkama, možná proto byly tak krátké.

Stejně se mi vždy víc líbili a přitahovali kluci.

Nebo je to jen v mé hlavě, protože už jsem dlouho neměl vztah? Nebyl jsem si jistý, ale pak už jsem nad tím nepřemýšlel, jelikož předemnou byl plný talíř voňavého jídla, a tak jsem začal jíst.

Po dojedení jsem zavolal toho krásného číšníka, abych mohl zaplatit. Přišel, řekl mi cenu, já mu poděkoval a chystal jsem se k odchodu, ale někdo mě chytl za zápěstí.

Byl to on, přitáhl si mě k sobě zahleděl se mi do očí, já stuhnul. Srdce mi začalo tlouci rychleji a já nevěděl co mám dělat,připadal jsem si jako nějaká zamilovaná školačka, přitom jsem toho chlapce ani neznal.
Přitáhl si mne ještě blíž a do ucha mi zašeptal: