♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤️~{26}~❤️

Cesta mi uběhla celkem rychle a já už stál před dohodnutým místem.
Polkl jsem, vešel do oné kavárny a posadil se ke stolu v rohu.

Yoongi tu ještě nebyl, takže jsem měl čas zatím rozdýchat svůj stále přetrvávající špatný pocit.

Po chvilce přišla mladá servírka a dala mi menu. Vybral jsem si téměř okamžitě, jelikož si v kavárnách dávám většinou jedno a to samé.

,,Vanilkové kapučíno se šlehačkou a na vrch posyp lískového oříšku, děkuji." Řekl jsem ji svou objednávku, na co se jen mírně uchechtla a odešla mi pro ni.

No jo, jsem hold náročný, co už.

Koukl jsem se na displej mobilu, abych zkontroloval čas. Za čtyři minuty 16:00.

'Kde může ten Yoongi být?'
Hned co jsem myšlenku dokončil, zazvonil zvonek oznamující nově příchozího zákazníka.

Tím zakazníkem nebyl nikdo jiný než Min Yoongi, široce jsem se na něj usmál a mávl, aby si mě všiml.
Jeho kroky poté automaticky mířily ke mně.

,,Ahoj Kookie." Řekl sklesle a posadil se naproti mně.

,,Co tak smutně, nejsi rád, že mě vidíš?" Tentokrát jsem byl smutný já, to přeci on se chtěl sejít a teď mu má společnost překáží?

,,Ne to ne, jen..." Zasekl se a zahleděl na své ruce, které měl spojené na stole.

,,Jen?" Vyzval jsem ho pohledem k dokončení věty.

,,Jen jsem smutný z toho co jsem to přišel říct."

,,Nebuď, nemohl jsi za to, každý má někdy špatnou náladu a vybije si to na ostatních, nic se-" Přerušil mne a sám začal povídat.

,,Ne Kookie, nejde o mojí náladu, nebo tedy z části ano, ale není to to hlavní."

,,Tak o co jde? Yoongi nenapínej mě pořád." Byl jsem napjatý jako struna a Yoongiho tajnosti mou zvědavost jenom zvětšovaly.

,,Víš je to složitější, jde o to-"

,,Prosím zde je vaše káva, oh a vy si budete přát pane?" Přerušila Giho tentokrát servírka, která mi donesla objednanou kávu.

,,Uhm, ano. Prosil bych jednu kávu bez kofeinu." Mile se na ni usmál.

,,Dobrá, s mlékem?" Zeptala se těsně před odchodem.

,,Ano, děkuji."

,,Tak kde jsem to skončil?" Přesměroval svůj pohled na mě.

,,Oh už vím, jde o to, že když jste nám všem s Taehyungem oznámili, že spolu chodíte..."

,,Yoongiii~ moc to protahuješ."

,,Kdyby jsi mě nechal domluvit a nekoukal na mě těma svýma psíma kukadlama, už by jsi to dávno věděl."

,,Psíma kukadlama?" Zarazil jsem se.

,,Jo! A teď mlč a poslouchej." Yoongi na mě trochu zvýšil hlas, ale pak pokračoval už znovu klidně.

,,Prostě bolelo mne to, než jsi se objevil, cítil jsem něco k Taemu, ale musel jsem se smířit s tím, že mě nechce a navíc, ani jsem nevěděl jestli ho kluci přitahují. Pak jsi ale přišel ty, na první pohled jsi mě uchvátil a já jsem to začal cítit znovu, ale k tobě. Miluji tě Kookie, no zároveň ti to s Taem moc přeji. Ano asi mě teď nebudeš mít rád a myslím si, že ani Taehyung, ale-" Nenechal jsem ho domluvit, objal ho a on už se nezmohl na jediné slovo.

,,Yoongi, jsem rád, že jsi mi to řekl a děkuju, možná kdybych Taeho nemiloval nadevšechno na světě, možná bychom byli spolu. Mám tě moc rád Gi." Zmáčkl jsem ho v objetí pevněji a hladil po zádech.

,,Kookie, vím že je to troufalé, ale mohl bych tě... políbit?" Poslední slovíčko řekl skoro až neslyšitelně, že i já jsem měl problém to rozpoznat.

Nicméně, chtěl jsem mu udělat tu laskavost, přeci, je to jen kamarád a teď se mi vyznal. A ani pro jednoho to nic neznamená.

Přikývl jsem a on spojil naše rty v jedny, byl to krátký polibek, ale za to dost procítěný. Jazyky jsem nezapojovali, ale i tak se mi ten polibek líbil.
Odpojili jsme se a zářivě se na sebe usmáli.

Vše by bylo v pořádku, kdybych se nepodíval ke dveřím.

,,J-jungkooku?!"

___________†️___________

Korekce:
14.9.2020
_______

Jsem to ale svině co? 😈
Ano, už si chystám hrobeček...†️ 😶†️

Btw do konce zbývá maximálně 5 kapitol😏

Tak se zatím mějte, pá~♥️♥️