♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤~{3}~❤

Doběhl jsem do školy, a když se koukl na mobil, zděsil jsem se.
To jako vážně? Na kolikátou jsem měl nařízený budík? Vždycky ho mám nastavený na 7:15, protože mi to všechno trvá chvíli a cesta do školy jen cca patnáct minut. Že bych byl až takhle rychlý se mi teda moc nezdá. Protřel jsem si oči, abych zjistil jestli jsem se podíval správně.
07:17

,,Tak to je výborný to tu jako teď budu čekat jako debil, když je škola ještě zavřená?" Protočil jsem očima a šel si sednout na lavičku u školního parku. Čekal jsem dokud se škola v půl osmé neotevřela.
Hned potom jsem si to nakráčel za ředitelem.

Zaklepal jsem, a aniž bych čekal až mi někdo odpoví "dále" jsem prostě vešel.
V ten moment jsem toho hořce litoval.

Naskytl se mi totiž pohled na našeho ředitele jak se na stole cucá s mojí matikářkou.
Jako, né že by naše matikářka nebyla kus, ale náš ředitel? Že to zrovna ona s ním táhne? Fuj.

,,No fuj, moje oči." Řekl jsem udiveně a znechuceně zároveň. Zabouchl jsem dveře a čekal.

Po chvíli se dveře otevřeli a z nich vyšla matikářka. Ušklíbla se na mě a s rozmazanou rtěnkou kamsi odcupitala.

Ředitel si jen povdechl a rázným, ale kidným tónem řekl:

,,Pojďte dál pane Jeone Jungkooku, už na vás čekám." Řekl to opravdu celkem klidně až mě to zarazilo, protože jsem právě viděl ehm... No... Nebudu to rozpitvávat.

,,Dobrej, jen jsem vám chtěl připomenout můj odchod ze školy. Tak jestli jsou potřeba podepsat nějaké papíry nebo tak něco." Řekl jsem dost znuděně.

,,Ach ano, o vašem odchodu jsem byl informován. To jste nám tady moc dlouho nepobyl." Né vážně? Neříkají vám náhodou blesku?
To jsem samozřejmě nemohl říct nahlas, no, škoda.

,,Tady musíte akorát podpis a to by mělo být vše. Jelikož jste plnoletý podpis stačí jen váš." Řekl ředitel s úsměvem.

Podepsal jsem se na ty dva papíry, potřásl mu rukou, rozloučil se a odešel do třídy.
Po všech hodinách co jsme měli jsem si vyklidil skříňku a bez jakéhokoli rozloučení a ohlížení za školou jsem se sluchátkama v uších odešel domů.

___________________♡__________________

Doma jsem si ještě dobalil vše potřebné a se všemi věcmi jsem sešel dolů do obýváku.

Matka se na mě usmála a šťastně pronesla:

,,Neboj se Kookie tam se ti bude líbit. Za chvíli jsou tu stěhováci, tak si věci dej zatím támhle k botníku."

,,Hm, fajn." Řekl jsem s velkým nezájmem a dal si věci tam, kam mi řekla. Moji rodiče jsou docela bohatí, takže si můžou dovolit se takto často stěhovat, ale vážně mě to nebaví. Sotva se zabydlím, už mi oznamují, že se budeme stěhovat.

Jak řekla máma, stěhováci tu byli za chvilku, a tak jsem jim dal všechny věci a dál se o nic nezajímal. Nastoupil jsem si do auta, nasadil si sluchátka a nechal se unášet do říše snů. Probudil jsem se, když táta zastavoval na semaforu.
Seon měla pohled zabořený do mobilu, asi už hledala kluky, které by tam mohla využít. Už teď lituji prvního, kterého si najde, a že to nebude trvat dlouho.

Když nad tím teď tak přemýšlím, vlastně ani pořádně nevím kam jedeme.

Tak jsem se ospalým hlasem zeptal:

,,A kam že se to tentokrát stehujeme?" Slyšel jsem tátovo uchechtnutí, ale odpověď jsem nedostal.

,,Jste snad hluchý? Já jsem se na něco ptal." Byl jsem už trochu naštvaný, tak jsem na ně vyštěkl.

,,Do Seoulu, zlatíčko." Řekla s radostí v hlase máma. Upřímně nevím proč taková radost, když tam nezůstaneme déle jak tři měsíce.

___________________♡__________________

Zastavili jsme před nějakým krásným a docela velkým domem.
Myslím,že větším, než byl náš minulý.
Já tam jen stál a zíral.

,,To je ono?" zeptal jsem se s nejistotou.
Máma s tátou jen přikývli na souhlas. Nevěděl jsem co říct. Líbilo se mi to, ale nechtěl jsem být zase ten zazobaný chlapeček.

Když jsme vešli dovnitř, nevycházel jsem z údivu. Byl tak prostorný, krásný, útulný prostě dokonalý. Rodiče se usmívali a sestra taky.
Jen já tam stál jak přibitý.
Pak jsem se teda odvážil něco říct.

,,Je to hezký." Zkonstatoval jsem a podíval se na rodiče.

,,Jsme rádi, že se ti líbí." Pronesli jednohlasně a já se jako malý děcko rozběhl do druhého patra a prošmejdil všechny pokoje.
Až jsem narazil na jeden úplně na konci chodby.

,,Ten je můj!" Zakřičel jsem, aniž by mě zajímalo, jestli to slyší. Byl naprosto dokonalý, jako dělaný pro mě. Černošedobílý. Miluju svůj nový pokoj už jen při prvním pohledu. Rodiče i sestra za mnou došli a rozhlédli se.

,,Čekala jsem, že si vybereš tenhle." Řekla máma a sestra jen prtočila očima.

,,No jo, aby ses náhodou z té tvojí milované černé nepodělal do kalhot."
Řekla znechuceně a máma jí darovala lehký pohlavek. Pak se usmála a řekla:

,,Vždyť to nevadí. Kookiemu se líbí, to je hlavní."
Až jsem se divil, že to vyšlo z jejích úst. Už mě nic jiného nezajímalo, jen moje černá postel. Lehl jsem si do ní a zavřel oči.
___________________♡__________________

Věřte mi, že jsem umírala, když jsem to opravovala. 🤦
Korekce: 28.9.2019
—

O KOM SE MU ASI ZDÁLO?😏