♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤~{11}~❤

,,H-hele teď to není dobrý nápad, jsi opilý a já to nechci, teď ne." Začal jsem pomalu couvat, protože Jimin nevypadal, že by mu moje odpověď vyhovovala.

,,Chceš to, já to vidím, poznám to." Ani jsem nestačil nic říct a přisál se mi na rty.

Upřímně? Bylo to nechutné.
Táhl z něj alkohol a já jsem nic z toho nechtěl, odstrčil jsem ho od sebe tak silně, že spadl na zem.

,,Řekl jsem, že nechci! A vypadni z mého pokoje, teď hned!" Naštvaně jsem vyprskl a ukázal na dveře.

Už to vypadalo slibně, konečně se umoudřil, nechá mě být a půjde jinam.
Šeredný omyl.
Než jsem se stačil vzpamatovat, byl jsem natlačen na zeď s Jiminovýma rukama kolem krku, škrtil mě.

,,J-Jimi-ne... C-co... T-to... Dě-láš?...
N-nemůžu... D-dýchat." Nějak jsem se snažil ze sebe dostat tu větu, ale díky malému příjmu kyslíku, kvůli Jiminovi, se mi to moc nedařilo.

Bolelo to.
Proč mi to dělal?

,,Okamžitě se se mnou vyspíš, protože jsi moje děvka a děvky svoje pány mají poslouchat, je ti to jasný?!" Řekl to najednou jakoby už nebyl opilý, prostě to řekl naprosto při smyslech a já jsem začal nekontrolovaně brečet.

Přijdu si jak troska, nicka, ufňukánek a slaboch, na nic jiného než na pláč se nezmůžu. Proč?
Co se to se mnou stalo?
Takový jsem nikdy nebýval...

Co jsem si jen myslel, že ke mně cítí něco víc? Byl jsem jen další děvka, jak říkal Hobi, Joon, jak říkal Tae.
Jen já debil jsem je neposlouchal.
Tohle jsem nečekal, nemohli mít pravdu, ale měli, já jim nechtěl věřit a při tom se mě snažili varovat.

Jimin ze mě začal strhávat oblečení, takže jsem se konečně mohl nadechnout, to uvolnění však zmizelo v okamžiku, když mě Jimin chytil za vlasy a hlavou praštil o zeď, bylo to silné, ale ne na tolik abych omdlel, bohužel to udělal znovu, znovu a znovu.
To už jsem nevydržel, měl jsem pocit, že mi rozmlátil hlavu.

Nic jsem potom neviděl, nevnímal, potom už byla jenom tma.

___________________♡__________________

Pomalu jsem začal otvírat oči, když se mnou někdo cloumal. Cítil jsem příjemný chlad na hlavě, a tak jsem konečně otevřel oči, abych viděl co se děje. Předemnou klečel Tae s rudýma očima od pláče a držel mi chladivý obklad na hlavě.

,,Konečně Kookie, tak moc jsem se o tebe bál."

,,T-Tae co se s-stalo? Pamatuju si jen-
Ne, ne, ne, ne, ne... On mě znásilnil?"
Začal jsem zrychleně dýchat a začala se mi motat hlava. Měl jsem pocit, že se pozvracím.

Tae si jen frustrovaně prohrábl vlasy, smutně si povzdychl a já viděl jak se mu kutálí po tváři jedna slza za druhou.
Moc jsem nevěděl co mám dělat, a tak jsem mu je začal palcema utírat, no moc to nepomáhalo.

,,Tae... Prosím nebreč."

,,Omlouvám se, přišel jsem pozdě." Zavzlykal.

,,A ještě tu fňukám, přitom bych měl jako utírat slzy tobě, moc mě to mrzí." Šeptal, jakoby se styděl sám za sebe.

,,Neomlouvej se, ty s tím nemáš vůbec nic společného a hlavní je, že jsi vůbec přišel, ne? Ale... proč?" Podíval jsem se na něj a moje oči doslova škemraly o vysvětlení.