♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤~{13}~❤

Jimin zvedl ruce na náznak toho, že prohrál.

,,Tímhle to nekončí, vy nevděčné svině! Moc dobře víte, co jsem pro vás udělal a potřebujete mě, protože-..."

,,Už drž, sakra, hubu!" Zařval Namjoon a vrazil mu pěstí do nosu.

Houhou Joone, trochu se klidni.
Začínám se ho vážně bát.

,,Vypadni, nepotřebujeme tě!"
Namjoon ho vystrčil ze dveří a silou je zabouchla, že je málem vyrazil z pantů.

Jen jsem očima těkal po klucích, a pak se můj pohled zabodl do Taehyunga.

,,Kookie, jsi v pořádku?" Zeptal se mě starostlivě Jin.

,,Uhm...J-jo..." Pohled jsem měl pořád upřený na Taeho a nehodlal na něj přestat zírat.

,,Neboj... Už je to v pořádku." Usmál se na mě Yoongi.

Jenže to ani zdaleka neví, že to není v pořádku, nic není v pořádku.

,,Vypadni." Vyjekl jsem.
Vyšlo to ze mě z ničeho nic ani já sám nevěděl proč a jak.

,,Ehm...Kookie? Kdo? Co se stalo? Jimin je už pryč, takže..."

,,Ne Yoongi, o Jimina už tu nejde, jde o něj!" Ukázal jsem prstem na zmateně koukajícího blonďáka.

,,Nechci tě tu, vypadni Taehyungu!"

,,Uklidni se, nic jsem ti neudělal, měl bys mi děkovat, ty... ty Jungkooku! A navíc, jsem tu s tvou sestrou nebo to už jsi taky zapomněl?" Taehyung zuřil, ale já i tak viděl jeho skleněné smutné oči.

Bylo mi najednou tak úzko...
Chtěl jsem se mu omluvit.
Bylo toho na mě moc.
Nemohl jsem dál.
Prostě jsem zase zbaběle utekl do pokoje a zamkl se.

-Pohled Yoongiho-

Tak tohle bylo velice zvláštní.

,,Já myslel, že mu něco provedl Jimin, ne ty." Prstem jsem ukázal na pofňukávajícího Taehyunga.
No moment...

On pláče? To je poprvé, co jsem ho viděl plakat.

,,No... Dlouhá hystorie, neřešte to." Soucitně jsem se na něj usmál.

Ale stejně mě zajímá co si udělali, Tae by nikomu neublížil, teda aspoň myslím.

,,Hele kluci, myslím si, že bychom to vážně neměli řešit a jít domů." Řekl s nezájmem Namjoon.