♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤️~{28}~❤️

Neváhal jsem a drsně jsem ho přirazil na dveře za ním. Jeho melodický sten se mi dostal do uší a já jsem se přestal držet zpět.

Odstrkal jsem ho ke mně do ložnice a hodil na postel, která se pod ním zhoupla. Jungkook se uchechtl, podepřel v loktech a nahodil jeho typický výraz, který signalizoval, že se Kook junior probouzí a Jungkook je čím dál víc nadrženější.

Naopak můj obličej zdobil nemalý úšklebek. Byl jsem rád, že mi takto dává najevo svoji naprostou oddanost. Není nic hezčího, než se pomilovat s někým, koho nadevše milujete a on miluje vás.

,,Potrestat jsi chtěl?" Laškovně jsem se zeptal se skousnutým rtem.

,,Ano~"

,,Ano, kdo?"

,,Ano pane~" Můj ret se osvobodil ze stisku mých zubů a cukl směrem nahoru, čímž se vytvořil můj typický čtvercový úsměv.

Klekl jsem si na kraj postele a po čtyřech se doplazil k Jungkookiemu, a tak jsem mu znemožnil jakýkoliv útěk.
Bez pohnutí ležel pode mnou a detailně skenoval můj obličej, jakoby mne viděl poprvé. Když s prohlídkou skončil, mlsně si olízl rtíky a pohladil mne po tváři. Mírně jsem se o jeho ruku opřel a přivřel oči.

'Dost bylo romantiky.' Pomyslel jsem si, chytl mu zápěstí, čímž jsem mu ruce přišpendlil nad hlavou.

,,Pohrajeme si, dobře?" Skloněný k jeho oušku jsem zavrněl a začal mu pokládat motýlí polibky na jeho ostře řezanou čelist.

,,Uhm." Souhlasně kývl a naklonil se na stranu, abych ve své činnosti mohl nadále pokračovat.

Přes bradičku jsem přešel rovnou na Kookieho plné sladké rty a věnoval mu něžnou pusu. Tedy, něžná měla být, než však Jungkook polibek prohloubil a rovnou přidal i jazyk. Odtrhl jsem se od něj, oba jsme nepravidelně dýchali a Kook na mne koukal provinilým pohledem.

,,Takhle ne." Nakrčil jsem obočí.

Jungkook sklopil pohled a souhlasně pokýval, že rozumí.

,,Čekej tu a ani se nehni, jasný?!" Zamručel jsem poté, co jsem mu věnoval poslední menší pusinku, couvajíc z jeho dosahu.

Přešel jsem k velké bílé skříni, která dominovala mé ložnici, svlékl jsem si tričko a hodil ho do jejích útrob. Jelikož jsem cítil, že mě Jungkook propaluje pohledem, provokativně jsem se začal protahovat a klekat k zemi.

Mezitím jsem na zemi ve skříni nahmatal černou krabici od bot.
Byl v ní dárek pro Kookieho, sice jsem mu ho chtěl dát až na konci školy,
k vysvědčení, ale když mám teď tu příležitost, nemám důvod čekat.

Vytáhl jsem ji a položil na noční stolek vedle postele.

,,Kookie~ mám pro tebe dáreček. Pojď si ho rozbalit." Kook vstal a přišel ke mně a ke krabici.

Velikou růžovou mašli, která krabici zdobila Kookie pomaličku rozvázal a víko od krabice odendal, čímž odhalil její obsah.

Jeho zděšený výraz, mne ani trochu nepřekvapil. Tušil jsem to, ale zároveň, tak nějak doufal, že se tím bude souhlasit, přeci jen, o tomhle mi také nejednou povídal, že by si to někdy rád zkusil.

,,T-tae... t-to-"

,,Když budeš hodný chlapec, budu něžný." Nedokončil svoje slova, ze kterých i tak sršel strach.

Jen mi na to s vytřeštěnýma očima kývl a pohled střídal z obsahu krabice, na mě.

,,Budeš mě na slovo poslouchat, jasné? A pokud ti nedovolím mluvit, nepromluvíš, dobře?" Zeptal jsem se mírnějším hlasem, abych ho hned na začátku nevystrašil, i když myslím, že to už se mi trochu povedlo.