♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤️~{22}~❤️

Když kluci usoudili, že jsem se jejich tajného místečka nabažil dost, vyšli jsme směr restaurace, jelikož už jsme měli všichni docela hlad. Když se blížil ten čas večeře, nebylo se čemu divit.

Nevím kterou kluci vybrali, protože jsem si celou dobu povídal s Taehyungem a Hoseokem, ale co vím, restauraci vybíral Jin, takže bychom měli být spokojeni.

Seokjin tady v Seoulu znal snad všechny restaurace a pověděl by vám o nich naprosto všechno. Jestli má nějaká nějaké zvláštní ocenění, kolik má hvězdiček, jejich speciality, a tak dále, tohle všechno věděl.
Od něj je velmi dobré si nechat poradit, co se týkalo jídla.

Došli jsme úplně na opačnou stranu Seolu, taky nás podle toho pěkně bolely nohy.

"Ale za tu námahu to očividně stálo." Proběhlo mi hlavou, když jsme stáli před nádhernou restaurací.

,,Takže, tohle je rodinná restaurace, která patří mému kamarádovi, tedy jeho rodičům, ale i to se počítá. Tato restaurace má dlouhou rodinou tradici, takže není divu, že si na "staré" zvyky zde potrpí. Mají několik ocenění a čtyři hvězdičky." Pronesl hrdě Jin a všechny nás hnal dovnitř.

,,Takže to tu levné asi moc nebude, co?" Poznamenal Hobi a podíval se na Jina.

,,No jak co, ale každý si tu vybere, jen proto, že mají čtyři hvězdičky neznamená, že to tu musí být hned předražené." Zavrtěl hlavou růžovovlasý a sedl si ke stolu v rohu.

Byla to opravdu útulná restaurace, všude na stěnách visely různé malby, vypadalo to tu staře, ale zachovale. Nicméně bylo poznat, že atmosféra se nese opravdu v příjemném rodinném duchu.

U stolu jsme seděli v pořadí; Hoseok, já, Tae, Namjoon, Seokjin a Yoongi, který si od nás držel v celku odstup. Vážně jsem neměl dobrý pocit a byl jsem z toho smutný.

Po jídle a probrání všeho možného, co se školy a našich koníčků týkalo, jsme se pomalu odebrali všichni domů.

No nebylo divu, že Jin šel k Joonovi, prý si potřebovali něco o samotě vyřídit... no jistě, lepší výmluvu si vybrat nemohli.
Všichni jsme se rozloučili a já s Taem ruku v ruce odcházel k němu domů.

Yoongi s námi vůbec nemluvil a ani se nerozloučil, prostě se rychle vypařil.
Hobi šel taky domů a díky tomu, že nebydlel tak daleko od Taehyunga, šel kousek cesty s námi.

,,Hobi, víš no... všiml jsem si, že ty a Yoongi jste moc dobří přátelé." Upřímil jsem na Hoseoka svůj zrak a stále pokračoval v chůzi, za doprovodu Taeho.

,,Ano, známe se od malička. On a já...jsme nejlepší přátelé, proč se ptáš?" Zeptal se s náznakem smutku v hlase, což jsem vůbec nepochopil, ale u mě bylo zvykem, že mi všechno k pochopení nějaký čas trvalo.

,,No mohl bys vědět co se to s ním děje, je mi líto, že je Gi smutný." Řekl jsem upřímně.

,,Myslím, že mám tušení, ale nejsem si tím jistý. A pokud je to to, co myslím, asi by mi to sám od sebe nikdy neřekl."

,,A mně bys to mohl říct? I když si nejsi jistý?" Prosil jsem ho pohledem.

,,Kookie mrzí mě to, ale tohle je Yoongiho věc a pokud bude chtít, řekne ti to sám, já na to nemám právo."

,,Ale Hoseokie, on mi to sám neřekne, prosím řekni mi to ty." Škemral jsem.

,,Jungkookie, Hobi má pravdu, nemůže ti to říct za Yoongiho zády." Přidal se do toho Tae a pohladil mne po nafouklém líčku.

,,A ty víš co se s ním děje?"

,,Bohužel ne, ale i kdybych věděl, neřekl bych ti to, pokud by si to Yoongi nepřál."

,,Hm." Pustil jsem Taeho ruku založil si ruce na hrudi a naštvaný si to dupal před nimi.

,,Ale Kookie~" Zapředl mi do ucha Taehyung až mi naskočila husí kůže.

Jeho ruce sjely na mé boky a mírně je stalčil, vydechl jsem studený vzduch a přivřel oči.

,,No nic kluci, tady vás opustím, myslím, že si potřebujete něco probrat." Zasmál se Hobi a zabočil do ulice, kde bydlel.

,,Takže, my to probereme doma." Foukl mi na krk Tae, čapl mne za ruku a rychlým krokem táhl k domu.

Prakticky jsme běželi, ale nijak mi to neprekáželo, celý udýchaný si Taehyung vytáhl z kapsy klíče, nemotorně odemkl a doslova mne strčil do jeho domu. Zabouchl dveře a drsně se mi přisál na rty, byl jsem překvapený, ale vůbec mi to nevadilo, naopak.

Začal jsem spolupracovat a přimáčkl Taeho o dveře, natiskl jsem se na něj co nejvíce to šlo a své ruce mu omotal okolo krku.

Usmál se, což pro mě bylo dobré znamení.
Jazykem mi mírně zatlačil na spodní ret, abych mu otevřel svou pusinku.
Chtěl jsem ho potrápit, a tak jsem mu vstup nepovoloval. Věděl jsem že se jen tak nenechá odbít a taky nenechal. Kolenem se mi vměstnal mezi mé nohy a jemně mi primáčkl rozkrok, na což jsem ze sebe vydal vzdych, tlumený, díky polibku.

Otevřel jsem mu tak svá ústa a on mi do nich ladně vplul svým šikovným jazýčkem.
Vyhledal si ten můj a začala válka, Tae vyhrával jak jinak. Jeho koleno se stále otíralo o mého kamaráda ve kterém se probouzel život a začal pomalu, ale jistě tvrdnout.

,,Aaah~ mmh~ Tae" zavdychal jsem, když se jeho rty od mých odpojily a znovu se svým kolenem otřel o můj tvrdý úd.

Prohodil naše pozice, chytl mě pod koleny a tím jsem mu nohy zahákl o boky, pevně jsem si je kolem něj omotal a on mi začal hladkat zadeček. Hlavu jsem si dal do ohbí jeho krku a nasál tu jeho omamnou vůni, která mě doháněla k šílenství, Tae totiž vždycky nádherně voněl, jako směs jarních rozkvetlých květin, miloval jsem to.

Po schodech se mnou vyšel do svojí ložnice a opatrně mne položil na postel s pohledem zabodnutým do mých očí.

Sklonil se nade mne a spojil naše rty do procítěného polibku, vyhrnul mi tričko a začal mi hladit boky, bříško a sem tam zavadil o mé bradavky.

,,Aah~ " Kousl jsem se do rtu, ale ani to mi nepomohlo.

,,Jungkookie, moc tě miluju, jsi pro mne vším." Po vyřčení jeho kouzelných slov, které mě zahřály u srdce jsem se rozhodl...

,,Taehyungie, chci to."

💦♥️💦

K

orekce: 9.5.2020
_____

Lalalalalá~

Uhů, kdo se těší? 🎉😏♥️😊
Dneska jsem mega unavená a to zítra jedu na turnaj, nechce někdo jet se mnou?😂

Jo a chtěla jsem vás poprosit, jestli byste mohli víc vyjadřovat svoje názory 💞
I kritiku prosím, potřebuji vědět jestli vás to baví a co bych případně měla změnit.
Do komentáře prosím♥️

Jinak celkově děkuji za veškerou podporu, vážím si toho♥️♥️♥️

♥️♥️♥️I love you all♥️♥️♥️