♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡

❤️~{25}~❤️

'Co po mně může asi chtít?'
Stále jsem si opakoval v hlavě, ale svým způsobem jsem byl i rád, že se konečně ozval a doufal, že mi chce vysvětlit svoji náladu.

,,Taehyungie?" Pootočil jsem hlavu směrem k němu.

,,Ano lásko?" Usmál se a pohladil mi vlásky.

,,Yoongi mi psal, chce se se mnou dnes sejít."

,,Uh, vážně?" Tak zvláštně se na mě podíval, nedokázal jsem z jeho výrazu nic vyčíst.

,,Jo, je to špatně?"

,,Ne, jistě že ne, Kookie. Já jen, že neměl moc náladu a co mi kluci říkali, všichni včera měli někam jít, ale Yoongi to odvolal, že nechce. A prý to neřekl moc příjemně."

,,Každý nemá někdy náladu, i Yoongi má právo na takový den, a proto doufám, že se se mnou chce sejít právě kvůli tomu."

,,Jasně. Hele mně je to jedno."

,,Jsi naštvaný že jdu, že?"

,,Nejsem, nemám důvod."

,,Zlato~, poznám to." Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář.

Úsměv mi opětoval, ale pro změnu si přivlastnil mé rty.

,,Můžeš jít se mnou." vydechl jsem, když jsme se odpojili.

,,Asi ne, nerad se cpu do něčeho co se mě netýká, promiň, ale až se vrátíš, o všem si popovídáme, ano?"

,,Uhm." Jen jsem se sladkým úsměvem na rtech přikývl.

Vyběhl jsem do jeho pokoje a oblékl si mikinu, jeho, jak jinak.
Rád si půjčuji jeho věci, protože voní stejně jako on a navíc, moje věci jsou v pračce. Taková smůla...

Půjčil jsem si jeho oblíbenou, doufal jsem, že mu to nebude vadit.
Vyndal jsem ještě mobil a napsal Yoongimu.

Já: Dobře, kde a v kolik?

Yoongi🙈: v té kavárně u nás v ulici, ve čtyři?

Já: dobře, těším se.
Já: Jo a Yoongi?

Yoongi🙈: Ano?

Já: Jsem rád, že jsi se ozval a chceš si popovídat.

Yoongi🙈: Abys nelitoval...

Pozastavil jsem se nad jeho poslední zprávou, ale potom nad tím jen mávl rukou a rozešel se do obýváku za Taem, který mě zaujatě sledoval.

,,Copak je?" Ušklíbl jsem se.

,,V tý mojí mikině jsi sakra sexy. A já díky tomu sakra nadržený." Uchechtl se, zvedl se z pohovky a pomalým krokem se ke mně přibližoval.

,,Nechtěl by sis to ještě rozdat než půjdeš za Yoongim? Mám na tebe chuť." Olízl si rty a chytil mě za boky, které začal jemně mačkat.

,,Lásko rád bych, taky mám chuť, ač je to k nevíře, ale mám se s ním sejít za půl hodiny a cesta do té kavárny mi trvá dvacet minut."

,,Myslíš si, že to do deseti minut nestihneme?" Našpulil rtíky a za boky si mě přirazil k sobě.

,,Aah~ Nemyslím, vím... trubko." zasmál jsem se a bouchl ho do ramena.

,,A do které kavárny jdete?"

,,Do té v jeho ulici 'Sun Caffe' (děkuju MinPerfectGi♥️) myslím, že se tak jmenuje."

,,Ano, Yoongi tam chvíli pracoval."

,,Uh? Vážně? To jsem nevěděl."

,,No nic brouku, tak na sebe dávej prosím pozor." Poplácal mě po zadečku a usmál se.

,,Neboj se." U dveří jsme se chvíli zdrželi, protože jsme se museli na rozloučenou aspoň políbit.

Pak jsem opustil jeho dům a vyrazil za Yoongim, měl jsem ale takový zvláštní pocit, až mi z toho bylo špatně.

'Snad je to jen bezvýznamý pocit.' Utěšoval jsem se, ale sám jsem tomu moc nechtěl věřit.

___________________☕__________________

Korekce: 24.8.2020

___________

Hi, ano já vím, kapitola měla vyjít už v pátek, ale nevěděla jsem co napsat.
A proto je i tahle takhle krátká, ale tak aspoň něco...♥️♥️

Snad se nezlobíte ♥️♥️
Srdíčkuju vás, zatím pa~💓