❤️~{27}~❤️

563 70 15
                                    

,,J-jungkookie." Ve dveřích stál on.

Tehdy jsem si uvědomil jakou chybu jsem udělal.

Ano, nepřišlo mi to jako zlé rozhodnutí, políbit Yoongiho, přeci jen to bylo "přátelské", ale po shlédnutí Taeho očí, které se leskly slzami, jsem se proklínal.

Taehyung se otočil a utíkal z kavárny.
Já na nic nečekal a rozběhl se za ním.
Neohlížel jsem se za Yoongim, nezajímaly mě překvapené pohledy lidí kolem, zajímala mne jediná osoba, která pro mě znamená celý svět. A teď je dost možné, že ho kvůli své hlouposti navždy ztratím.

'Ne to nesmím dopustit!' Blesklo mi hlavou a přidal jsem na rychlosti.

U zatáčky, kousek od Taeho domu jsem ho konečně dohnal. Chytil jsem ho za rukáv od mikiny a tím ho zastavil v dalším pohybu. Rozdýchával jsem svůj sprint a on se pomalu uplakanýma očima otočil na mě.

,,Taehyungie... já...- "

,,Neříkej mi Taehyungie, už nejsem tvůj Taehyungie." Z té věty mě zamrazilo a on se rozvzlykal ještě víc.

,,C-co? Ne-e, není to tak jak... to vy-vypadalo." I mě začaly v očích pálit slzy.

,,Ano?! A jak to tedy vypadalo?" Popotáhl do sebe a zamračil se.

,,T-tae, prosím."

,,Nevím o co prosíš, čekám až mi to tedy vysvětlíš."

,,Yoongi, on se... on se mi vyznal. Řekl, že miloval tebe, ale pochyboval o tom, že jsi na stejnépohlaví. Pak jsem přišel já a on začal totéž cítit ke mně. A jeho nálada byla způsobena tím naším oznámením, ale přeje nám to." Vydechl jsem a nechavál slzy stékat po mých, už tak mokrých a napuchlých tvářích.
Jsem citlivka a asi to už nezměním.

,,K-kookie, to ale pořád nevysvětluje proč... proč jsi to udělal?" Otočil se ke mně zády a sklonil hlavu ke svým špičkám.

❤️Pohled Taehyunga❤️

Ani jsem nedokázal přesně popsat mé pocity. Byl jsem naštvaný, ale zároveň Kookieho neuvěřitelně miluju, takže v této pozici bych mu dokázal odpustit cokoli.

Netušil jsem, jak bych se měl zachovat, netušil jsem, proč to udělal, netušil jsem nic a potřeboval jsem nutně znát na všechny mé otázky odpovědi. Ale Kook se jim očividně vyhýbal.

'To už mě nemiluje, že se líbal s Yoongim? Nebo v čem je problém, co jsem udělal špatně?' Myšlenky, které mi právě běhaly na mysli, mě nutily znovu a znovu dávat volný průchod slaným kapkám vody.

Otočil jsem se čelem k němu a své oči zabodl do těch jeho. Tak nádherné, oříškově hnědé.

,,T-ty už mě... ne-nemiluješ, že?" Zajíkl jsem se, to slovo vyřčené nahlas tak moc bolelo.

Motala se mi hlava, bolelo mě břicho a měl jsem pocit, že se za chvíli zhroutím.
Tak moc jsem ho potřeboval.
Byl součást mého života a bez něj by můj život ani neměl cenu. Už jen jeho přítomnost mi dělala dobrý pocit v hrudi. Miluju ho, tak hrozně moc.

,,K-kookie, já... Já tě potřebuji."
V tu chvíli by my bylo jedno jestli mě miluje nebo ne, i kdyby ne, byl bych s ním.
Dal bych za to cokoliv, protože on je jediný důvod proč mám chuť žít, no momentálně má chuť pomalu mizí.

,,Taehyungie-" Přitiskl jsem své rty na ty jeho. Na ty dva měkké, sladké polštářky, které mi tolik chyběly, jsou jako moje droga.

Připadal jsem si jako hysterka, nikdy jsem se takhle nechoval, ale kvůli němu jsem ochotný to podstoupit a pokud mě doopravdy opustí, nebudu mít už co ztratit.

Líbal jsem ho pomalu, bez jazyka, ale vkládal jsem do toho všechny své pocity, a že jich bylo nespočet. Své dlaně jsem položil na jeho tváře a palci ho hladil.
Byl jako křehká porcelánová panenka, ale já na tom nejspíš nebyl jinak.

Polibek mi něžně oplácel a svými prsty pomalu přejížděl po mých bocích.
Kvůli tomu, že jsme oba brečeli, se náš polibek smíchal s našimi slzami, a tak jsme mohli cítit slané slzy toho druhého na jazyku. To tomu dodávalo ještě větší kouzlo a já se nedokázal vzpamatovat, bohužel, díky nedostatku vzduchu jsme se ale byli nuceni s nepatrným mlasknutím odpojit.

,,Takže... Byl Yoongi lepší?" Po této větě, jsem si od Jungkooka vysloužil zamračený pohled.

,,Takhle zkazit, ten nejkrajnější polibek." Nafoukl tvářičky, ale potom se zářivě usmál.

,,Miluju tě, strašně moc."

,,I já tebe. Moc mě to mrzí, já... miluju jen tebe." Podíval se na mě těma svýma psíma očima a já mu daroval dětskou pusu na rtíky, pevně jsem ho sevřel v objetí a vdechnul jeho vůni.

Mezitím jsem si všiml, jak z poza rohu vychází Yoongi.

Jungkookieho jsem pustil a odsunul stranou. Vztek se ve mně hromadil čím dál víc a vřela mi krev.

,,Ty bastarde!" Rychlým krokem jsem se dostal k Yoongimu a chytl ho za mikinu, kterou jsem sevřel v pěsti.

,,T-tae... klid..." Vysoukal ze sebe ten parchant, kterého jsem měl chuť v tu chvíli zabít a bylo mi fuk, že je to můj kamarád a že bych za to šel do vězení.

Kookie byla moje priorita. Jenom on.

,,Klid?! Klid?! Jak se opovažuješ?" stisk jsem zesílil a chtěl mu vrazit pěstí, ale ruku mi chytil Kookie, a tak mě zastavil.

,,Taehyungie, tohle nedělej, nestojí to za to a akorát bys toho litoval." Pohladil mne a pustil mi ruku.

,,Taehyungu, Kook za to nemůže. Já ho poprosil o polibek, ale nic v tom nehledej. Přeji vám to, jen jsem se nechal unést." Zavrčel jsem a pustil ho ze sevření.

,,Yoongi... I tak, jak jsi mohl?" Podíval jsem se do jeho očí a zesmutněl jsem.

,,Já se moc omlouvám Tae, prostě jsem to neudržel." Poznal jsem, že ho to mrzí, ale nezmohl jsem se na nic jiného, než na pouhé kývnutí. Stále jsem se zlobil.

——·•·——

S Kookiem jsme se konečně po záživném rozhovoru dostali k nám domů, ale celou cestu jsme spolu nemluvili a tentokrát to nebylo to příjemné ticho. Asi na mě byl naštvaný, protože jsem to s Yoongim odmítal dál řešit.

Otevřel jsem vchodové dveře a zamířil do koupelny. Kookie za mnou se skloněnou hlavou přišel, obmotal mi ruce kolem břicha, hlavu si položil na mé rameno a vdechl mou vůni.
Poté mi začal líbat krk. Jazykem mi po něm přejížděl tak intenzivně, že po celém mém těle naskakovala husina.

,,Tak už se na mě nezlob~" Zavrněl mi do ouška a pohladil mne po zadečku.

,,Z-zlobil jsi~" Vydechl jsem s překvapením v halse, když mi půlky začal mnout.

,,Tak mě potrestej~"

——◾⬜◾———

Podle pravidel českého pravopisu, bych neměla míchat časy dohromady, konkrétně tady míchám prítomný a minulý. Ale jelikož se jedná o většinou o myšlenky chlapců, nepřijde mi to jako obrovská chyba, no hrdá na to také úplně nejsem. 🙄
Avšak jsem extrémně líná to přepisovat celé a doufám, že se v tom dá vyznat.😅❤
Snad mi to odpustíte.🥺

KOREKCE: 2.1.2021

Upřímně, s posledními kapitolami nejsem ani trochu spokojená... 😒
Myslím, že ani vy ne... za to se moc omlouvám. 😞

Proto do konce zbývají tři kapitoly.
Ale pokud to budou stejný shity jako ty kapitoly předtím, půjdu se zahrabat😶✞️

Užijte si víkend, tak pá~

♡𝙷𝚎 𝚑𝚊𝚜 𝚔𝚎𝚢𝚜 𝚝𝚘 𝚖𝚢 𝚑𝚎𝚊𝚛𝚝♡Kde žijí příběhy. Začni objevovat