Louis se ode mě konečně odvalí kolem páté, nechá mě vstát a běžet do vlastní postele, moje tváře hoří. Proč jsem tak v rozpacích? Nemám tušení.
Cítil jsem se že bych nejraději zase usnul, když jsem se znovu probudil. Slyšel jsem hlasy z přízemí, ale bylo to klepání na moje dveře, co mě vzbudilo.
„Dále.” zamumlám a posadím se.
„Probuď se a osprchuj se, strýček Simon tě dneska příjde pozdravit.” řekl Louis, strkajíc hlavu do mých dveří.
„Dobře” říkám a cítím jak se mi do tváří žene horko. Pamatuje si dnešní ráno? Bože, já doufám že ne. Otočil se a odešel pryč.
Vstávám, zamířím do koupelny a dávám si rychlou sprchu. Zpívám písničku so jsem plánoval zpívat v X-Factoru na konkurzu, Isn't She Lovely.
Hm. Zajímalo by mě, jak to dopadlo. Pokud jsem v minulosti dělal konkurz? Neochotně zastavím vodu a čekám na toho slavného strýčka Simona.
Podívám se do svého šatníku, po nějakém oblečení. Tohle není typ oblečení co jsem dřív nosil a taky jsem si uvědomil že mi přibyly nějaké svaly (Na to jsem docela hrdý). Nakonec si oblékám bílé tričko s výstřihem do V a nějaké černé uplé rifle.
Zamířím do přízemí a potřesu svými kudrlinkami.
„Mám otázku.” říkám když vcházím do pokoje.
„Může to počkat? Ptal ses nás už na to?” zeptal se Niall s plnou pusou jídla.
„Jak se jmenuje naše skupina?”
„One Direction” Liam, Louis a Zayn řekli najednou, jen Niall řekl „Niall and potatoes”.
„One Direction?” ptám se, „Kdo to vymyslel?”
„Ty” řekl Louis a setkal se se mnou pohledem. Rychle jsem se podíval jinam.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„ JE TADY!” zařval Niall, vyskočil a utíkal ke dveřím.
„Dobré ráno, Nialle” řekl známý hlas. „Kluci” usmíval se a mě spadla brada. Simon Cowell stojí u mých dveří.
„Ahoj” usmál se Louis, stojící vedle mě. Jak můžou být tak v pohodě s tímhle vším?
„Takže má ztrátu paměti?” zaptal se Simon Liama , který přikývl. „Takže, beru to tak že mám nějaké otázky na zodpovězení?”
„Spoustu” zašklebil se na mě Zayn, čímž mě donutil rychle zavřít pusu.
Simon vešel dobnitř...Simon...Strýček Simon? Vešel dovnitř, šel do obýváku a sedl si na gauč. Nervozné jsem si sedl vedle Louise.
„Takže, Harry, můžeš mi říct co si pamatuješ?” zeptal se Simon.
„Uh...” nemohl jsem najít slova.
„Nepamatuje si nic.” řekl Louis smutně. Vidím jak Simon zvedl obočí a Louis jen přikývl. „ Nevěděli jsme co chceš abysme mu řekli, jenom jsme mu řekli název skupiny, a to je celkem všechno.”
„Takže jste mu neřekli nic o tom co se stalo v X-Factoru?”
„Co se stalo v X-Factoru?” zeptal jsem se když nikdo nic neříkal.
„Takže jste mu neřekli vůbec nic?” zeptal se jich Simon.
„Vypadá to tak” zasmál se Niall.
„Může mi někdo říct co se děje?” zaptal jsem se, vážně zmatený.
„Dobře, Harry.” řekl Simon. „Zeptej se mě na cokoli. Zkus základní otázky, tak můžeme začít.”
„Dobře” Přestal jsem o tom přemýšlet. „Jak vznikla skupina?”
„Všichni jste šli na konkurz do X-Factoru jako solový zpěváci, ale nevyšlo to, tak jsem vás dal jako partu dohromady. Byli jste na třetím místě. ”
„Byli jsme třetí?” zalapám po dechu, nejsem si jistý, jestli mám být šťastný že jsme se dostali tak daleko, nebo smutný, že jsme nevyhráli. „Tak proč jste stále tady? Myslel jsem že vždy podepíše smlouvu jenom výtěz.”
„Obvykle, ale byl jsem vaším mentorem po celou dobu a viděl jsem jak talentovaní jste, a nechtěl jsem to nechat jít, takže jsem vás podepsal.” sepnul ruce k sobě.
„Oh” říkám, nejistý na co se mám ptát.
„Daly jste mu přístup na twitter?” zeptal se Simon.
„Ještě ne.”
„Dobře. Žádný internet pro něj, dokud nebude vědět víc, ale může se dívat na televizi. A já promluvím s managmentem.” řekl, a kluci si povzdechli. Co je tak špatného na managmantu? „Dobře, musím jít, mířím do USA, pro trochu víc Americkáho X-Factoru.”
„Řekni Demi že ji pozdravuju.” řekl Niall, viděl jsem něco co by mohla být bolest přeletět Liamovi přes obličej? Okay...
ČTEŠ
Falling Again (Larry Stylinson)
FanfictionKdyž se Harry vzbudil v nemocnici, byl s pěti kluky které nikdy v životě neviděl. Doktoři mu řekli že má amnézii, a jeden z kluků, Louis, vypadá mnohem smutněji než ostatní. A teď jsou společně v kapele?! Pomalu si Harry začíná vzpomínat na malé věc...