Falling Again (Larry Stylinson)

24. Část - Tikání

Několik dní uplynulo a já můžu říct, že Louis opět vychází ze svého pokoje.

A je vždycky s Zaynem.

Vyhýbám se těm dvěma co nejvíc. Nemám rád ten zdrcující pocit žárlivosti, který mě pálí na hrudi, kdykoli ty dva vidím spolu.

Máme přesně deset dnů do toho interview a nikdo z managementu nás zatím nekontaktoval.

Chci se jen dostat pryč od tohohle všeho. Od Liama a Nialla, kteří jsou spolu tak roztomilí, když Louis není okolo (nechápu to), a od Louise a Zayna společně.

Zamyslím se zpět k tomu střípku jejich konverzace, kterou jsem slyšel před několika dny...

* * * * *

Tiše jsem šel do svého pokoje po opuštění Liama a Zayna, kteří se mazlili na gauči, líbali se a nevěnovali žádnou pozornost filmu. Už jsem chtěl otevřít dveře, když jsem zaslechl Louise a Zayna...

„Co ví Liam?" ptá se Zayn.

„Um... řekl jsem mu, že jsem byl jenom smutný a že by to bylo příliš na dlouho, ale teď... " říká Louis a povzdychává si na konci.

„Lou..." začíná Zayn smutně.

„Jo, takže..." slyším Louise se odmlčet „Jsem si pěkně jistý, že to skončí."

Zaslechl jsem kroky po schodech, takže jsem se rychle vplížil do mého pokoje, na poslední chvíli jsem zahlédl Liama mířit do koupelny.

* * * * *

Zasténám. Chci vědět, co skončí, ať už je to cokoli co by mělo skončit, jestli to dává nějaký smysl. A taky chci vědět, proč si jsou Louis s Zaynem najednou tak blízko.

Neměl bych já být jeho nejlepší kamarád? Ale ne, musel jsem zapomenout každou zkurvenou věc, co se ho týká, potom o něm začít mít opravdu nevhodné sny a vůbec žádnou opravdovou vzpomínku.

Můj život je pěkně zkurvený, jestli se na to ptáte.

Natahuju na sebe svůj Jack Willis svetr a nějaké tepláky a mířím do přízemí. Nemyslím si, že ještě někdy přestane pršet.

A cítím se jak... já nevím.

Podívám se na čtyři kluky, co jsou se mnou v pokoji.

Liam a Niall sedí vedle sebe a jenom se drží za ruce, nic víc. Proč jsou najednou před Louisem tak opatrní?

A Louis... sedí na gauči vedle Zayna, hraje si se svými prsty, zatímco Zayn přeblikává kanály.

Louis vypadá trochu... nemocně? Nevím, jestli je to správné slovo. Jeho opálení už není tak zlatavé, jeho vlasy mu jen tak padají do tváře a jeho nádherné modré oči vypadají prázdně.

Tohle není ten Louis, co přijel do téhle chaty. Není ten stejný Louis, do kterého jsem se zamiloval za ten krátký čas, co jsme tady.

Ne, tohle je nový Louis. Louis, kterého stále miluji, ale vím, že on mě nikdy nebude milovat zpět, už ani ne jako kamaráda. Ne od chvíle co jsem ho políbil.

Když o tom přemýšlím, cítím, jak se mi nažene teplo do obličeje, přející znovu zažít tyhle chvíle. Zavírám oči. Možná bych měl jít nahoru spát, možná by se my zdál další sen...

Ne. Neměl bych povzbuzovat tyhle emoce. Udělají to akorát tak horší mezi mnou a Louisem.

„Harry? Jsi v pořádku?" slyším Louise ptát se mě přes pokoj.

„Mhm." mumlám, nechávajíc oči zavřené, zatímco se ve skutečnosti cítím špatně.

„Jsi si jistý?"ptá se hlas přímo vedle mě, leknutím nadskočím. Vzhlédnu a vidím Louisovi miminkovsky modré oči, která se znepokojeně dívají dolů na mě. „Vypadáš jak totální hovno."

„Tak teda děkuju." mumlám, znovu zavírám oči a zkřížím si ruce na hrudi.

„Kdy ses naposledy pořádně vyspal?" ptá se mě, pravděpodobně poukazujíc na velké stíny pod mýma očima.

„Nevím." krčím rameny, ačkoli vím. Poslední noc co jsem pořádně spal, byla noc před tím, než jsem ho políbil. Každá noc potom byla zamořená sny o něm.

Mám pocit, že mu pořád jenom lžu. Ačkoli vím, že oni všichni my lžou o... něčem. Tajemství.

„Vážně by ses měl pokusit vyspat." říká, stále blízko u mě.

„O co myslíš, že se snažím?" ptám se, trochu příliš chladně.

„Promiň, že se snažím pomoct." mumlá smutně a slyším, jak odchází nahoru.

„Já půjdu... jo." říká Zayn a já ho vidím jak následuje Louise po schodech.

Zasranej zmrde. Drž se dál od Louise.

„Lou má pravdu." říká Niall a já vzhlédnu, abych se setkal s očima malého Ira. „Vážně vypadáš, že by ses měl vyspat."

„Fajn." vyprskávám, vstávám a mířím nahoru.

„... už nezbývá moc času!" slyším Louise a podle jeho hlasu můžu říct, že brečí.

„Lou, uklidni se, všechno se to vyřeší." říká Zayn uklidňujícím tonem.

„Zayne, co když ne?" vzlyká Louis, potom slyším něco, co zní vážně moc jako „Nikdy si na mě nevzpomene."

Počkat. Mluvili o mně? \jsem já ten důvod, proč Louis brečí? Proč bych měl být já ten důvod? Oh, jasně... nejlepší kamarádi.

Jasně.

Jdu do svého pokoje, a dívám se na kalendář, co mám na zdi. Dny než odsud budeme moct vypadnout odtikávají příliš pomalu...